Kam jdu?! - Dita Zuščicová

Závislé vztahy (Léčba a uzdravení závislé poruchy osobnosti): Heinz-Peter Röhr (Portál 2011)

Tak jsem pro sebe objevila Závislé vztahy – četla jsem a stále víc poznávala, rozuměla svému dosavadnímu životu, už prožitým i stávajícím vztahům. Já v roli Husopasky, která se nechává na jedné straně zneužívat, na druhé straně zneužívá ostatní. Grimovská pohádka O husopasce, na jejímž základě autor podává rozbor závislé osobnosti a možnosti její léčby, mi otevřela oči. Ale co dál? Uvědomila jsem si, že dokud nevyřeším, KONEČNĚ nevyřeším, nedořeším, NEPŘETNU kruh závislostí v rodině, budu stále jen tápající ve skutečném životě, stále trpící pocity viny. Ano! – Tohle už je ale hledání, protože teď už vím, co hledám. Vždycky, celý život jsem chtěla: najít se, být sama sebou, ale nevěděla JAK, CO. Sice jsem věděla PROČ, ale další otázky byly v mlze, přikryty hávem nevědomí. Náznakům prosakujícím do vědomí jsem nerozuměla, nemohla rozumět. I když jsem tušila, že jsou důležité, nějak věděla, že jsou zásadní pro další hledání. Hlavně přes sny jsem tušila, že se něco DOLE děje, ale léky mi spolehlivě bránily ve výhledu. Vím, že moje pokusy něco změnit z dřívějška se z různých stran dotýkaly – sice jen zvnějšku – něčeho. Ale tohle je už PODSTATA, HOLÁ podstata, která mě může ZNIČIT (v jednom případě) nebo mě nechat zase PŘEŽÍVAT (která varianta je horší?), když ji nechám dále mě ovládat, ale se kterou také můžu začít spolupracovat, pochopit ji, učit se od ní a dokonce (v ideálním případě!) být s ní „parťák“ a pak už jen mohu životem plout, i když bude vítr, s nataženými plachtami se všemi důsledky, co s sebou taková plavba nese. Jo, tušíte správně! Už mám rozečtenou další knihu na podobné téma! ALE – teď už mohu. ;-))