KOČKA – Věrná přítelkyně v dobách dobrých i zlých

Stejné je to i v mém případě společného života ne s jednou kočičkou, ale hned se třemi. Tou první, která rozjasnila můj příbytek něhou a a příchylností, byla kočička Kiára. Její jméno jsem si vypůjčila z kresleného filmu Lví král. Hodilo se na ní skvěle. Kiára se stala pro mne ihned členem rodiny, stějně jako moje dcery. Nezapomenu na den, kdy jsem donesla Kiáru domů, coby malé neduživé koťátkou, s velkýma smutnýma očima. Postavila jsem ji na stůl a řekla jsem dcerám, „to je Kiára“. Na to se spustil hotový příval emocí a malé kotě bylo tak od první chíle zahrnuto lidskou lásku. Dnes je z Kiáry pěkná dospěla kočka, plná energie i kočičí smyslnosti. Jenom ty její velké, jakoby plaché a melancholické oči ji zůstaly. Těmi kdykoliv se na mne podívá, pronikne přímo do mého srdce. To pak roztaji jako sníh a všechny mé smutky se ztratí s ním.

Po dvou letech se naše již smíšená lidsko-kočičí domácnost rozšířila o další chlupatý přírůstek. Tím byla uhlově černá kočička se vznešeným jménem Abbygail. Nebo také Abynka, jak ji pojmenovala nejmladší dcera, která ji dostala jako dárek od svého kamaráda. Abynka se již od kotěte projevovala jako pořádný čertík. Má v sobě kotel nevyčerpatelné energie a tou zásobuje nejenom svoji starší kamarádku Kiáru, a stejně tak i mne. Její kočičiny již neodmyslytelně patří do studnice veselých kousků, které způsobovaly salvy smíchu i radosti. Abynka dokázala vnést do naší rodiny další prvek. Na rozdíl od plašší Kiáry, je plná života a skvěle doplňuje naší rodinnou sestavu. Je to mazaná a velmi chytrá kočička a jeí koketně přimhuřující oči mne vždy dostanou. Je jako žena, která dokáže utáhnout muže na jediný pohled.

Naším nejmladším přírůstkem je černobílá kočička Jessica. I tuto kočičku donesla nejmladší dcera domů poté, když ji nalezla v lednových mrazivých dnech, potulovat se kolem restaurace. Donesla ji domů, zabalenou ve své bundě, promrzlou a vystrašenou. Původně měla u nás zůstat jen do doby, než ji dcera odnese do útulku. Ale nestalo se tak. Téměř okamžitě, si mne toto malé stvoření s čeným ocáskem a bílou špičkou, dokázalo omotat kolem prstu. Doplnila tak náš smíšený ansábl na trojlístek malých šelmiček a naši smíšenou rodinku na pět členů. Jesinka se postupně seznámovala se svými kočičími družkami. Samozřejmě se to z počátku neobešlo bez vrčení, prskání a sekání drápky.

Dnes tvoří nerozlučné společenství. Dnes a denně se přesvědčuji o inteligenci a chytrosti mých kočiček. Jsou to nejenom tvorové nadaní inteligencí, ale mají také svoji nezávislost a důstojnost. Liší se tak od psů, pro které je páníčkova pochvala vším. U koček tomu vždy tak není. Mají svou hrdost a často ony rozhodují tom, zdali mi dovolí, abych se s nimi potěšila a pomazlila. Není to však pevným prvidlem. Během let se u ná s vyvinula potřeba sdílení a něhy, stejně jako důvěry, kterou ve mně i dceru kočičky vkládají. Přestože jsou povahově rozdílné, asi jako počasí, dokáží stějně nerozdílně působit na moje city a všechny kladné emoce. Jsou dokonalými psychoterapeuty a lékaři zároveň. Stačí jim často jediný pohled očí, jediné něžné otření se kolem nohou, jediný tón předení v jejich hrdle, abych dokázala zapomenout na své starosti a trápení. Jako citlivý barometr dokáží rozpoznat, kdy moje duše pláče a něžně a vemlouvavě se položí do mého klína a položí si svoji hlavu na mé ruce. Přímo cítím tu životodárnou energii, která z nich do mne proudí. Odplavuje ze mne všechny strachy a smutky a přináší do mého nitra neskonalou a tichou radost. Ano, tichou radost a pocit štěstí. V takových chvílích si dokážeme rozumět i beze slov. Nejsou totiž potřeba.

Tak často den po dni sedávám se svými kočičkami stulenými v mém klíně, či v nohách postele a nechávám se hýčkat jejich láskou. Naučily mne, že lásku nelze jenom brát, je potřeba ji také dávat. Jejich lásky se mi dostává vrchovatou měrou a já ji vděčně a s pokorou oplácím. Kiára, Abbygail a Jessica vnesly do mého i dceřina života radost a rozvítily naše dny v životě. Staly se věrnými strážkyněmi mého příbytku a stvořily z něho domov plný lásky.

Na závěr malá douška kočičích citátů, které o nich prozradí mnohé.

„Kočičí oči jsou místem, kde sídlí jejich kouzlo.“

„Existují dvě útočiště před lidskou bídou - hudba a kočky.“

„Kočky jsou tajemné bytosti a v jejich myslích se skrývá moudrost šťastného života.“

„Není většího dárku, než kočičí lásky.“

„Vlahé oči na vás zoufale hledí. „Miluj mne“, říkají, „pusť mne do svého života, a já ti převrátím vzůru nohama celou tvou existenci.“

„Jenom pouhá přítomnost kočky zmírňuje bolest pramenící z osamění.“

„Lidé se snaží přetvořit svět silou či argumenty. Kočka zatím tichounce leží a podřimuje a svět se přetváří k její naprosté spokojenosti.“.

„Věřím, že kočky jsou duše seslány na tento svět, aby probudily v lidských srdcích lásku.“