NEHUL BRÁCHO - KAPITOLA ČTVRTÁ: SYMBIONT

„Musíš se z toho nejak dostat , teď mě napadlo že můžeš podepsat revers ,když už je ti osmnáct.“ „co to je?“ „No ,že popíšeš papír a můžeš odejít, když ti to povolí stát ,ale nevím jestli to platí i pro tebe.“ „Super zkusím to , čau musím“ . A v místnosti se objevil Ráchelin doktor , který si to namířil přímo k ní. Přistoupil k posteli a povídá „Tak co se děje slečno.“ „Víte když je mi teď osmnáct tak chci podepsat ten revers “. „Hm ,a jste tady dobrovolně ?“ „Přivezli mně sem rodiče ,ale už tu být nechci “ „A nechcete si to rozmyslet ?“ „Ne jsem si opravdu jistá nemám tady co na práci a nemám ráda bydlet někde kde nechci ,nechutná mi nemocniční jídlo ,chci si dát pivo ,chci se podívat na televizi, chci vidět kamarády a chci něco jiného než ležet a sžírat se nudou“ „Dobře tak to vyřešte se sestrou , naschle a hezký den“ „Taky „ Odpověděla Ráchel a šla zaťukat na sesternu. Otevřela mladá sestřička „Copak“ „Právě jsem se domluvila s doktorem na reversu, tak to chci sepsat“ „dobře tak já to napíšu a ty to pak podepíšeš,dobře? „Jo ,jasně ,dík“ .Tak měla Ráchel skvělý pocit ,že se dostala jednou nohou ven a v klidu si šla lehnout na postel .V myšlenkách si povídala s jedním zpěvákem skupiny na kterou si vzpomněla a celá veselá šla spát. Asi za hodinku jí vzbudila sestra s napsaným reversem a Ráchel ráda podepsala ,nic si nepřečetla a celá nezvykle ztlumená z léku ,které snědla, zalehla do postele a odpočívala . V tom se jí v hlavě opět objevil hlásek ,říkající „Jsem tady proto ,abych ti dal elfího symbionta ,všichni elfi ho máme , tak si to užij haha“ „cože?!“ odpověděla a ležela dál . V tom mela pocit jako by jí v břiše něco lezlo, jako by tam měla něco živého .Trochu jí to překvapilo ,ale pak to nechala putovat jejím břichem . Po chvilce se jí to dokonce začalo líbit ,vždy jí zajímalo jaké to je mít dítě a teď se jí něco podobného přihodilo . A v tom zaslechla „Ksí to jsem já ,bude to trošku bolet ,ale neboj se nic bych ti neudělal“ „Dobře“ odpověděla Ráchel a čekala co se bude dít. Najednou Ráchel něco jakoby kouslo zevnitř ,docela to bolelo ale Ráchel si v takových věcech celkem libovala , takže jí to nepřišlo tak strašné. Ráchel mela pocit ,že si tam její symbiont staví hnízdečko ,aby tam mohl žít .Kousání pokračovalo a trvalo asi pět minut . Ráchel jenom ležela a byla celá zaťatá s pocitem ,že se zažívá něco co je pro ní samozřejmostí a naprosto normální. Pak se objevily tekutiny ,které se v jejím těle přelévaly a míchali a vše najednou skončilo. „Hotovo má paní ,A protože jste královna ,tak bych vám poradil, začít přemýšlet o tom co se bude ve světě dít.“ „Pravda ,takže zaprvé musím vymyslet jak to bude všechno fungovat . Všichni lidi dostanou symbionty a ty je prověří ,jaký měli život . A podle toho se v každém budou zabydlovat jinak bolestivě.Pro ty co dělají opravdu špatné věci to asi nebude moc příjemný zážitek ,ale mají to za to. A pak až budou všichni podle svých životů zmučeni nastane ráj na zemi. Já budu vládnout spravedlivě a dobře. Všude v klubech budou vířivky a sauny. Všude se bude pěstovat tráva a bude zadarmo a lidi přestanou myslet na všechnu tu nenávist a prostě ty zlé věci , všichni přece víme co je špatné ne? Taky chci aby se svět sjednotil v jeden celek a naše planeta začala konečně posun někam dopředu. A nejchytřejší lidi světa vymyslí dokonalý politický systém ve kterém bude všechno fungovat. No jo zbytek si promyslíme později “ . Ale odpověď od symbionta nepřišla. Ráchel celá nadšená si šla zakouřit a z nudy se opláchnout ve sprše . Pořád si prohmatávala břicho jestli je symbiont v pořádku , jednou měla pocit že se jí něco v břiše pohnulo jinak nic. Ráchel čekala v posteli na oběd a vzpomněla si na rádio které měla v teplácích. Vzala si ho a začala ladit svojí oblíbenou frekvenci .Vzpomněla si na jednu písnička a hned na to jí pustili v rádiu . Ráchel to ani moc nepřekvapilo a v klidu si poslouchala ,až do oběda. Ten den se už nic nestalo .Ráchel jedla ,kouřila a poslouchala rádio do té doby než večer usnula. V noci se Ráchel zdál sen ve kterém seděla na trůně po boku Lukáše a užívali si luxusu ,který jim dopřávali ostatní přátelé a elfí sluhové .Na stole měli exotická jídla a nápoje ,po zemi pobíhala pestobarevná zvířata všeho druhu ,pávi , psi , malí medvídci, a všechno bylo ve znamení míru a lásky. V tom se ráchel postavila a začala svůj proslov . „ Drazí obyvatelé tohoto místa, chtěla bych vám poděkovat ,že jste si vybrali za královnu mně a slibuji ,že budu naplněná mírem a láskou, jako každý elf ,a že budu dělat to nejlepší co bude v mojich silách ,aby svět fungoval tak ,jak to každý od matky přírody očekává , všichni budeme jako jeden celek a budeme ze sebe vydávat jen to dobré,všichni přece víme co je dobré a co špatné, a to zlé bude časem zapomenuto . Mír a lásku všem .“ Po dokončení proslovu se všichni usmáli a zatleskali a brali to jako samozřejmost. A v tom se Ráchel probudila .Ješte napůl spala a v polospánku viděla něco jako bílou vlnu ,kterou měla před očima a ve které viděla svůj snový svět .Snažila si celou situaci zapamatovat a ponořila se do světa snů. Jakmile vstoupila do bílé vlny ,tak byla opět ve svém snu a během minutky zase spala. Ve snu se bavila s elfi a nakonec si šla užívat do soukromí trochu té lásky s Lukášem. Byl to krásný sen a ráchel měla po probuzení pocit ,jako by zažívala ty nejhezčí dny naplněné klidem a tou skvělou láskou. A hned od rána byla nabitá pozitivní a dobrou energií ,kterou přenášela na ostatní . Ješte před snídaní , přišla za Ráchel sestra a řekla ,že dnes je to poslední den ,který na psychiiatri stráví protože přišla odpověď na její revers . Ta odpověd byla pro Ráchel kladná .Ráchel byla nadšená a zbalila si hned všechny věci. Než sestry přinesly snídani ,přemýšlela čím by se dalo zlepšit žití lidí ve světě a v klidu seděla na posteli. Ráchel s Evou posnídali, Eva samozřejmě své jídlo, a jak se dozvěděla od sestry mohla odejít. Tak si Ráchel rozloučila s Evou a šla domů. Před odchodem ješte pozdravila svého doktora a sestry a počkala až se jí otevřou dveře pryč z pokoje číslo devět. Sestra vzala klíč a odemkla dveře . Tak Ráchel viděla pacientky, jak sedí na gaučích v chodbě ,povídající si nebo dělající jiné činnosti jako čtení nebo malování. Ráchel měla pocit že je jako v jiném světě ,když viděla všechny ty věci ,barvi a zvuky. Byla z toho nadšená. Sestra jí vrátila klíče a občanský průkaz a předala jí složenku na sedmsetpadesát korun. Ráchel si všechno vzala a šla k východu . Sestra jí otevřela a se slovy „Tak ,ať už vás tu nevidim“ a vypustila z oddělení. Ráchel se ohlédla a podívala se malým okénkem dovnitř ,pousmála se ,pohladila si břicho a řekla „tak jim to jdeme všem ukázat , malej“ a v hlavě zaslechla „htíí“ , a namířila si to dolů ze schodů. Sešla dolů kde viděla sedět skleslé tváře ,čekající na sestru ,která byla v ambulanci. Když odcházela prohlédla si důkladně všechny okolo a zjistila že o ní nic neví .Vydedukovala si, že bude lepší zůstat v utajení a vyšla ven z nemocnice .Ješte nikdy neviděla tak nádhernou podívanou , ty barvy ,jako by to viděla poprvé v životě .Chvilku stála a dívala se okolo sebe ,pak si zapálila a šla domů.

(autorem ilustračního fota je Doris Antony)