Jirka Šantroch

“Vstávat ,tohle musíš vidět” To byla věta ,kterou uvedla máma Ráchel do bdělého stavu. Nebylo to pro Ráchel jednoduché ,ale zkousla toto probuzení. “co je prosimtě , mami? “ “podívej venku sněží” a Ráchel se zvědavě podívala ven z okna. Uviděla bílý sníh padající na autobusouvou zastávku a došlo jí ,že jsou vánoce zase po dlouhé době tady. Zbývalo několik dní do štědrého dne , tak se Ráchel po snídani vydala pro nějaké hezké překvapení pod stromeček. Pro tátu měla jasnou volbu , lahvinku něčeho ostřejšího k pití a pro mámu to byla jasná volba v podobě bezbarvého laku na vlasy a odličovadlo. Cestou do města měla trochu problém s hlasy ,které jí dávali za vinu to ,že se dostala na psychiatrii a celou cestu jenom seděla a přemýšlela nad otázkou ,kterou jí myšlenky její osobnosti ,kterou ráchel chápala jako inteligentní formu života, položily.

„CRRR“ ozval se budík na mobilu a Ráchel se probrala ze svého snu. Podívala se na telefon a zjistila ,že je osm hodin ráno. Brigáda jí začínala v deset ,tak posunula buzení o patnáct minut a šla ješte na chvilku spát. Po půl hodině se konečně probudila z postele . Namířila si to přímo do koupelny ,dala si sprchu a celá se probrala z polospánku. Dala si ješte snídani a vyrazila ven ,na autobus. Autobus jí zavezl do vedleší čtvrti ,kde se jí přes kamaráda podařilo sehnat práci. Ještě si skočila do pekárny ,utratit poslední drobáky za snídani , a šla přímo na firmu. Do práce dorazila asi o půl hodiny dříve . Než začala ,pozdravila se s holkama ,které pracovali s počítačema a uvařila si čaj. Její práce byla ve sklepě ,připravovat a rozbalovat krabice s vysavači ,tak aby se mohli v klidu dostat k zákazníkům ,kteří si vysavač objednali. Sešla po schodech dolů ,položila si čaj na stůl a zapnula rádio. Sednula si v klidu ke stolečku a pomalu upíjela čaj ,když v tom se jí v hlavě opět ozvaly hlásky.

Bylo odpoledne, Ráchel seděla sama v kuchyni a měla před sebou uvařený čaj. V klidu popíjela a začala si povídat sama se sebou. Nahlas mluvila „Tak bych vám mohla vyprávět něco o tom detoxu ,kam sem šla před několika lety, je to celkem zajímavý místo ,je to opravdu velkej areál. Začalo to tím ,že jsem tam s tátou zajela a vzali mě. To neni jen tak se tam dostat . Normálně o to musíte prosit. To si nedovedete představit ,co. No to je jedno, tak mě tam normálně vzali a já šla na prvotní detox, to je takový místo ,kam jde nejdřív každej kdo se tam dostane. Je to taková část jednoho patra domečku, je tam asi pět místností a u každé z nich jsou postele a stolečky . Nic víc ,jenom koupelna a zamřížovaná okna.

Ráchel právě skončila telefonní rozhovor s Luckou , kterou poslední dobou moc neviděla , a celá natěšená na dnešní večer ,se šla obléknout. Vzala si svojí oblíbenou mikinu ,celou červenou s bílým znakem vpředu. Ráchel měla takovéhle mikiny asi čtyři. Vlastně ,když měla nečervenou mikinu , tak si lidi mysleli ,že má nový kousek oblečení. V peněžence ,kterou měla po dlouhé době plnou peněz z brigády , se smálo několik bankovek s celkem velkým množstvým nul. Ráchel byla celá nervózní ,jestli opravdu Lucce těmy svými myšlenkami opravdu neublížila, jestli někdo neslyšel její pochody mysli a neudělal Lucce něco špatného ve jméno Fagů, generálky a královny všech elfů. Jak tak přemýšlela měla výčitky svědomí ,že se nechala přesvedčit o tom ,jak je Lucka zlá a špatná ,když jí nikdy nic neudělala a navíc o ní lidé říkají ,že je to prostě dobrý člověk.

Ráchel kouká kolem sebe a nevidí nic jiného než listy stromů a husté křoví. Chvilku se brodí lesem . Je to nepříjemá a namáhavá cesta , ke všemu má ráchel pocit že má v očích něco ,co jí znemožňuje dobře vidět. Máchá kolem sebe rukama a prodírá se dál lesem .Uběhne pět minut a ráchel zaslechne ženský hlas ,takoví silný a ostrý zvuk ,který musí vydávat někdo poblíž. A žená říká „Fagů,pro elune kde se schováváš,tady u nás ve vesnici na tebe někdo čeká, pospěš“ Ráchel zbystří a jde přímo za žeským hlasem. Prodere se houštím a uvidí vysokou elfí ženu se špičatýma ušima jak se na ní kouká, elfka se pousměje a rukou jí ukáže aby jí následovala.

„Jak já ji zastavim“ Pomyslela si Ráchle a klepla vajíčkem o pánev. Skořápka praskla a vajíčko se začelo mažit na másle. Do kuchyně vešla máma a povídá Ráchel. „Tak sem mluvila s tvojí ředitelkou a domluvili jsme se ,že tu školu na tenhle rok přerušíme, budeš se tam moct vrátit v září. “ „ Tak jo “ odpověděla ráchel a šla se podívat do svého pokoje. Otevřela dveře a zahlédla svojí oblíbenou knížku a elfce Fagů. Podívala se na titulní stránku ,kde byla Fagů namalovaná .Měla skvělý pocit, že o ní někdo napsal knížku . Koukala se na obrázek asi deset vteřin a v tom jí přerušil hlásek „Co si myslíš, že nás budeš takhle pomlouvat ? O co ti jde? Si normální?“

Ráchel se probouzí celá zpocená po prosněné noci. Po snu ,ve kterém měla krásný kožený obleček a s Lukášem u ní doma dělali samé mládeži nepřístupné věci. Jak se tak probouzí má pořád před očima tu skvělou noc a nemyslí na nic co se dělo včera ,nebo ten šílený blázinec kde byla zavřená. Protáhne si ruce ,zazívá a převlékne se do denního oblečení. Všimne si kabátu ,bičíku a motýlka ,pousměje se a s pocitem ,že je konečně něco správně ,oblékne kalhoty ,tričko, kabát,ponožky , zastrčí bičík do kabátu a motýlka do kapsičky. Vejde do kuchyně , kde sedí máma s tátou . „Ahoj ,tak jak ti dneska je“ zeptá se jí táta. „De to ,sem dobře nabitá ,jaký máte plány na dnešek?“ „ No ,ještě nevíme ,chtěli jsme za babičkou ,pojedeš s náma?“ odpověděla jí máma. „Dneska asi ne ,jen si to užijte , já budu tady“ „ Tak dobře ,jak chceš, jo a volali jsme do nemocnice a oni nám říkali ,že to není nejlepší nápad tě nechávat doma ,že ještě nejsi úplně vyléčená“

„Tak povídej ,jaký to tam bylo? Asi malý peklo ,co?“ Řekla Lucka ,která Ráchel neviděla skoro týden ,což nebylo mezi holkami zvykem, a pokračovala v balení jointu. „To teď není důležité ,spíš mi řekni kdybys měla udělat něco ,co pomůže celému světu , co by to bylo?“ „Já ti nevim Rejčl počkej ,až to dokouříme hihihi“ a olízla joint aby držel pohromadě. V tom Ráchel začala komunikovat s Luckou v myšlenkách ,byla zticha a koukala na ni. „Víš já jsem královna týhle planety a budu tě potřebovat abys vládla se mnou ,ha bude to fakt nářez“ A lucka pokračovala jako by nic neslyšela. Ráchel z toho byla celkem udivená .Proč s ní Lucka nechce vládnou ? A než si to stihla promyslet Lucka jí podávala hořící joint.

„Už musíš jít ,a přemýšlej o tom co jsem ti řekl.“ „Buď chytřejší a dostaneš se od tamtud, jsi přece normální holka ,ne. Ta noc byla úžasná , díky“ „Taky ,neboj se já je přelstím“ A v tom se Ráchel probudí a nad její postelí je sestra a kouká na ni. „O co vám jde ? Na co koukáte?“ „Já jsem vás přišla vzbudit slečno!“ „Dobře tak já vstávám. Zvládnu to sama díky. Teď jsem si vzpomněla ,můžu mluvit se svým doktorem?“ „Zkusím to zařídit“ řekla sestra a odešla od postele. Ráchel se probudila, podívala se na Evu ,která seděla na posteli a četla si knížku a popřála jí dobré ráno . Eva odpověděla stejnou větou a pokračovala ve čtení. Pak si šla Ráchel vyčistit zuby a zakouřit si .Když tam tak stála dala si sprchu a svěží se vrátila do vedlejší místnosti. Na stole už byla snídaně a Ráchel si zařídila dvojitou porci jako obvykle. Dojedla ,vzala si léky a šla si lehnout a pokusit se spojit s Lukášem. Začala myšlenkami volat Lukáše „Si tam ,slyšíš mně“ „Jo sem tady ,co se děje ?“ „Nic, jenom tě chci slyšet “ „Jak je ?“ „Masakr fakt si myslim že se z toho budu muset pořádně vydunit , fakt jsem v žaláři “