NEHUL BRÁCHO - KAPITOLA DVANÁCTÁ: ŠŤASTNÝ A VESELÝ

“Tak mi teda řekni ty samozvaná generálko elfu nebo co to vlastně seš , co si udělal dobrýho v životě a nezajímá mě nějaká neutrální věc chci vědět něco bobrýho ,no? “ Ráchel přemýšlela jak mohla a napadali jí samé normální věci ,které jsou sice dobré ,ale je normální je dělat, až ze sebe dostala jedinou dobrou myšlenku . “ tak třeba už nechlastam a nekouřim trávu “ a hlásek na to “ haha , to je fakt výkon ,generálka elfů jo ,pff , to seš fakt dobrá no a hlásek se odmlčel. Ráchel celé zkleslá vystoupila z autobusu a namířila si to do obchodního domu. Tátovi koupila lahvinku v dárkovém balení a mámě kosmetiku. Během cesty domů přemýšlela o relaxaci ,kterou si pro sebe cvičila o volných chvíli . Celé to spočívalo hlavně v dýchání . Základ byl zhluboka dýchat , uvolnit se a pracovat s dechem . Díky hlubokému dýcháni se po pár minutách dostala do stavu , kdy jí hrudník sám dýchal a ona se zavřenýma očima ,psychycky uvolněná , relaxovala. Snažila se o nemyšlení na nic ,ale byl to spíše abstraktní pojem ,něž něco , co by si dovedla představit. Občas viděla malé žluté světlo ,když měla zavřené oči. Dělalo jí dobře se soustředit na udržení této představy ,protože světlo vždy po chvilce zmizlo. Domu se dostala celkem rychle , a to bylo dobře pro přípravu vánoc. Táta osekával spodek stromečeku , který se musel vejít do stojánku a Ráchel s mámou pekli cukroví. Doma byla docela dobrá atmosféra . Ráchel se těšila na bramborový salát s řízkem ,jako snad nikdy. Přípravy probíhali v klidu a během několika dní byl štedrý den. Všichni společně povečeřeli ,jak se zvykem , bramborový salát s řízkem , společně se podívali na každoroční pohádky v televizi a samozřemě si otevřeli svoje dárky . Ráchel byla celá spokojená ze sváteční večeře a z nové mikiny ,kterou dostala, a trochu znavené ší šla lehnout. Převlékla se a ulehla do postele. Lehla si ,zavřela oči a uviděla známé ,malé žluté světlo . Ráda se na něj koukla ,dokud nezmizelo ,ale tentokrát to bylo trošku jiné. Žluté světlo přešlo v takové malé tečky ,které vypadali jako ,hvězdy na obloze. Ráchel se okamžitě zamilovala to toho pohledu a celkem jí to uvolňovalo. Měla pocit ,že jí tělem probíhá brnění ,ale všechno bylo příjemné , pak jí zalilo teplo a ráchel se tomu začala trochu divit. Malé bíle tečky ,které viděla se zavřenýma očima se najednou dali do pohybu a měla pocit byletěla vesmírem. Tečky se změnili v takové bílé ,propojené ,zakulacené ,křivky . Ráchel proběhlo hlavou jestli to není , to astrální cestování ,jak o něm slyšela a žačal se trošku bát. Nakonec oči neotevřela a pokračovala v pozorování . mela pocit jako by jí něco pohlcovalo a pak zase pouštělo , asi jako když vezmete zvon na ucpaný dřez, a pak si najednou vzpoměla na ty hlasy co má v hlavě a v tom uviděla temně černou, podlouhlou siluetu ,která jí vyletěla z hlavy do těch bílích křivek a najednou se křivky začali vzdalovat a černá silueta v nich zmizela . Ráchel ještě chvilku zůstala se zavřenýma očima ,ale nic už se nedělo ,tak si šla zapálit. Cestou na záchod ,se cítila odpočatá a jako by z ní spadla ta ůnava ,kterou pořád měla , čekala zase nějakou poznámku od hlásků k tomu co se stalo ,ale najednou cítila ,že je ticho .Najednou si uvědoli ,že docela dlouhou dobu ,byla jak omámená a vzpoměla si jak se cítila dříve. Zakouřila si lucky strike a s léčivým tichem v hlavě usnula.