NEHUL BRÁCHO - KAPITOLA JEDENÁCTÁ: HYPOTÉZY

Ráchel myslela ,že to má zasebou a byla trošku zmatená co se to děje. Napadlo jí ,že si bude psát všechno co budou řikat. Vzala si papír , tužku a začala psát. Psala asi deset minut ,skoro to nestíhala zaznamenávat a v tom jí přerušili zvuky kroků na schodech.Položila tužku a podívala se jestli jsou to její kámoši ,kteří s ní pracují. Do místnosti vešel Richard s Petrou a s nimi dva psi, bára a momo. „To sem si moh myslet ,zase tu sedíš a flákáš se ,co? “ řekl Richard ,když Ráchel uviděl a podal jí ruku na pozdrav . Ráchel si s ním potřásla rukou a řekla „ Dyť ješte neni deset a stejně máme uděláno spoustu robotů, právě sem si psala na papír to psycho co mám v hlavě“ a Richard na ní „Ukaž“ .Petra mezitím pustila psy na zahradu a šla si uvařit kafe. Richard si dočetl Rácheliny poznámky a řekl jí „ To neni moc v pohodě ,když se na to podíváš tak sou to samý nadávky a urážky ,třeba tohle . Jsi přece jenom kurwínkova prinezna. To je fakt hustý .“ A ráchel na to „ Je to ňáky divný a pořád nevim , co to je a proč to slyšim ,to mě fakt ničí“ „Všechno tohle jsi prostě ty a musíš si uvědomit ,že ty si ta která je nejvíc“ „Jasně, si furt řikam ,že sou chytřejší , ale to je blbost“ „Jasně ,že je to blbost“ a posadil se na židli. Dopoledne všichni tři pracovali, psi si pobíhali na zahradě a Ráchel zapoměla na všechno ostatní.Kolem oběda si Ráchel s Petrou zašli na cigárko a povídali si. „Já si prostě myslim ,že nic neni dobrý a zlý ,jde jenom o to co si k sobě připustíš.“ řekla Petra .Ráchel se na chvíli zamyslela a vybavila si ty situace kdy byla zhulená a měla pocit ,že se nemůže ovládat. „No ,jasně prostě si to špatný vůbec nepřipustit k tělu“ „Jo ,fakt to funguje“ a Ráchel začala na jiné téma „Víš já ,jak mám tu schízu ,nebo co ,tak se mi hlavou pořád honí otázky ,proč to slyšim, a co to slyšim a mám pár teorií co by to mohlo bejt. Tak jako první mě napadlo ,že to sou telepati ,který si se mnou povídaj a chtěj abych si s nima povídala taky ,taky že uměj ovládat mí tělo a tak,další věc ,která mě napadla, že by to mohly bejt nějaký duše ,nebo něco s pekem a nebem , že ke mně mluví nějak démon nebo anděl nabo třeba mimozemšťani, může to bejt taky z tý experimentální léčby tam v tý magorárně , nebo sou to myšleky ,který má každej a já to jenom přehnaně řešim ,nebo sou to nějaký klony mejch kámošů , který se chovaj ,stejně jako kdybych se s nima bavila na živo a mám je v sobě , no prostě nevim jestli je tohle normálí . Doktoři mi řeknou ,že jsem divná a schízařka a někdo mi řekne ,že má to samí ,takže vobčas fakt nevim co si mám myslet ,nesmim si to prostě pustit do hlavy ,to je asi celý.“ „Přesně tak ,potom se to tam vůbec nedostane“ odpověděla jí Petra a obě se vrátili do práce. Práce byla skoro hotová a tak se všichni přesunuli na zahradu a poobědvali. Zbytek dne se nic zajímavého nedělo .Ráchel neměla ani korunu a výplatu měla ,až na konci týdne .Tak si po práci zalezla domů a hrála si s počítačem.

(autorem ilustrace je Stan Shebs)