NEHUL BRÁCHO - KAPITOLA OSMÁ: PROČ NE?

A říká Rachel „Přišel k nám cizinec a ptal se na tebe ,tak se na něj pojď podívat ,taky by mě zajímalo co ti chce.“ Ráchel odpověděla „ Tak se na to podíváme ,zaveď mě k němu“ „Jistě , je to tudy“ elfka odhrnula větev plnou listí a ukázala na elfí vesničku . Ve vesničce pobíhali děti ,a malí hnědí medvídci si s nimi hráli a kutáleli se pozemi. Opodál dětí byla skupinka elfů , kteří se bavili tím ,že hráli na podívné hudební nástroje a zpívali. Jak to Ráchel uslyšela ,zatrnulo v ní ,najednou byla celá naměko ,bylo to na hranici ,že se skoro rozbrečela radostí, jak slyšela tu její srdcovou muziku ,takovou jakou nikde jinde nepotkáte. Ráchel se zastavila a poslouchala ,ale elfka jí řekla „Poslouchat můžeš později ,teď prosímtě pojď a podívej se na toho muže“ „Jistě jdeme “ a obě zamířili doprostřed vesnice ,do malého dřevěného domečku se střechou ze slámy. Efka vešla první a Ráchel po ní. Na pytli se slámou seděl zarostlý muž a koukal se na Ráchel, promuvil jako první „Tak sem tě našel Fagů, chtěl bych se tě zeptat na pár věcí . Můžeš nás nechat osamotě Malice “ a elfka odpověděla muži „Jistě“ a odešla ven z domečku. A muž začal znovu „Nuže ,chtěl jsem se tě zeptat na pár věcí Fagů ,něco jsem slyšel a zajímalo by mne co si myslíš o nebi, já jsem totiž Kristus Ježíš.“ Ráchel to ani nepřekvapilo a začala si s ním povídat. „No já si teda myslim ,že člověk je prostě organismus ,něco jako stroj a když se mu něco porouchá ,tak ta část prostě přestane fungovat dokud se neopraví. A když se pokazí celý stroj ,tak prostě skončí a nic už ho znovu neopraví.“ Ráchel se zamyslela a pokračovala „Ale na druhou stranu si myslím, že tělo je jenom nádoba ,ve které přebívá mysl a skrz ní člověk je ve vesmíru a ve vesmíru nic neumírá. Takže ta moje mysl ,se asi může dostat na nějaké místo ve vesmíru ,kde se budou dít další věci ,ať lepší ,stejé ,nebo horší. Asi se můžu napojit na nějakou superbytost a žít život někde jinkde ,i bez mého těle. Jo takže si myslím ,že je možné asi všechno. Hm asi tak nějak“ muž se zamyslel a podíval se na Ráchel ,vytáhnul z kapsy jointa a podal ho Rácheli „Dáš si se mnou ,jedno veselí?“ „Jasně ,dáme si“ . Ráchel s Ježíšem vykouří joint a Ježíš se k ní nakloní a Ráchel se najednou probudí a uvidí mámu jak drží morké oblečení a říká „To si snad děláš srandu ,že to ani po sobě neuklidíš ,takhle to hnije a je to nechutný, ty prase“ Ráchel na to „Promiň , měla jsem včera těžkej den a šíleně sem zmokla , musela sem jít spát“ „No dobře ,tak pojď na snídani ,chceme se tě na něco s tátou zeptat. Ráchel se chvilku válela v posteli a po pěti minutách vstala, obléhla si kalhoty a červenou mikinu. Vešla do kuchyně a uviděla mámu jak vaří čaj a tátu, jak čte sport . Táta na Ráchel spustí „Tak jsme mluvuli s tim doktorem a on nám řek , že by bylo nejlepší kdybys ještě šla na detox víš to je pro lidi se závislostma ,né jeko tam na tý psychiatrii ,tak co ty na to , nechceš to zkusit?“ Ráchel si vzpoměla co se stalo v nemocnici a měla smíšené pocity , vybavilo se jí ,jak si dokonale zocelila tělo a jak tam dostala symbionta a překvapivě odpověděla tátovi „ No ,tak jo . Dovez mě tam a uvidíme“ . Máma položila konvičku s čajem a řekla „Já jsem tak ráda , tohle je přesně nejlepší co můžeš udělat,my tam za tebou budeme jezdit a uvidíš , bude to tam dobrý“ „Jo jasně“ odpověděla Ráchel a šla si namazat rohlík máslem. Společně všichni posnídali a Ráchel se s tátou vydala na cestu do areálu ,ktérý byl známí tím ,že tam jsou samí blázni. Ráchel si ješte zbalila, oblékla si kabát a nastoupila k tátovi do auta. Táta nastartoval a pustil bigbeatová rádio ,po cestě vůbec nemluvil a klapal si prsty do rytmu muziky. Ráchel se dívala na cestu a sažila si zapamatovat kudy se tam jede . Trvalo to nekolik desítek minut ,než dorazili na místo ,ale cesta uběhla docela rychle. Táta vjel před závoru, která bránila vstup do areálu a zahlásil na vrátného „vezu cerku na detox „ vrátný kývnul a zmáčknul tlačítko pro zvednutí závory. Auto vjelo dovnitř a Ráchel se začala dívat jak to tam vypadá. Všude bylo zeleně a podél cetiček se tyčili vysoké stromy. Ráchel se to celkem líbilo. Táta zaparkoval u vchodu na přijímací pavilon a oba vystoupili z vozu. Mlčky vešli dovnitř a sedli si do čekárny. Ráchel si všimla cisterničky s pitnou vodou a natočila dva plastové kelímky. Táta si klepal rytmicky do židle a čekal ,až přijde sestřička. Sestřička byla u Ráchel během minutky a zeptala se jí „Dobrý den, na co čekáte?“ „Já jsem se přišla přihlásit na detox“ a táta se do toho okamžitě vložil „No víte ona cerka byla na psychiatrii a doktor nám doporučil aby jsme zašli sem ,tak jestli je to možný tak bych byl rád ,kdybyste jí přijali na detox“ a sestra odpověděla „Aha tak chvilku počkejte“ a sestra odešla do přijímací místnosti. Dveře se zabouchly a sestra zmizela. Táta s Ráchel čekali než se něco stane ,ale nic se nedělo. Ráchel popíjela studenou vodu a táta si klepal prsty do židle ,na které seděl. Během dalších pěti miut přišli na řadu dva lidé. Jedna starší babička a mladý ,očividně ještě zfetovaný kluk ,který vypadal jako kdyby měl zachvíly vypustit duši. Ráchel se něj podívala a pohrdavě na něj kývla hlavou. Feťák sklopil hlavu a klepal nohou do země. Táta si pořád ťukal do židle a v tom se dveře do přijímací místnosti otevřeli. „Tak pojďte dál“ a ukázala na Ráchel. Táta se taky zvednul ,ale sestra ho poprosila jestli by mohl zůstat v čekárně. Táta souhlasil a znovu si sedl. Ráchel se se sestrou přemístila do čekárny a sedla si na židli před psací stůl. Sesta jí poprosila o občanku a začala psát něco do počítače. Z tiskárny vyjel papír a sestra si ho položila na stůl. „Tak co vám je ,že jste tady“ a Ráchel na to „Vlastně nic jenom si občas zakouřím travku“ „ Aha , a byla jste někdy na místě jako je tohle“ „Ještě nedávno sem byla na psychiatrii“ sestra zadala iniciály do počítače a našla si Ráchelinu složku. „Tak tady čtu ,že kouříte tři gramy denně“ „Ne to vůbec, dřív jsem kouřila tak jedem gram ,třeba ve třech lidech denně ale poslední dobou moc nekouřim“ sestra se ješte chvilku dívala na monitor a podala Ráchel dotazník. Ráchel zaškrtávala ane a ne na jednoduché otázky ,až se dostala k jedné ,která jí trošku zarazila. Stálo tam „Jste telepatka?“ Ráchel se podívala na sestru a pak znuvu do papíru a zaškrtla „Ne“ . Podala papír sestře a ta se jí po přečtení věnovala. „Hm hm hm ,tak to vidím že tu pro vás mít místo budeme . Normálně se musíte dostat do pořadníku aby vás vzali, ale pár míst tu je“ „No dobře ,tak jo“ . A obě se zvedli od stolu a šli za tátou. Všechno mu řekli a ten jenom odpověděl „To je ůžasný“ a šel Ráchel pro věci ,které si sbalila. Vzala si od něj tašku a rozloučila se . Táta jí slíbil ,že se za ní půjde podívat a přinese jí neco dobrého k jídlu ,pití ,kouření a že na ní budou myslet. Táta nasedne do auta a sestra předá Ráchel bratrovi ,který na ní čekal před vchodem do budovy. Bratr řekl „Tak pojďte se mnou ,půjdeme na pavilon pro vás“ „Jo deme“ Ráchel vzala tašku na rameno a šla za doktorem. Doktor jí vedl celkem příjemnou cestičkou ,všude byli stromy a zeleň. Byl na to krásný pohled. Jak tak šli cestou k pavilonu Ráchel měla v hlavě krásně čisto , neslyšela jedinou hlásku a byla z toho celá nádherně zrelaxovaná. „Tak tady to je počkejte tu chvilu“ Stáli před několika patrovým domečkem se zamřížovanýmy okny a Ráchel se zase dostala ne jedno zvláštní místo. Byl to pavilon pro závislé a tam Ráchel strávila několik svých následující dní a nocí.