NEHUL BRÁCHO - KAPITOLA PRVNÍ: TOHLE JE JENOM ZAČÁTEK

"Mě to bylo hned jasný že fetuješ. Budeš muset do nemocnice. Jak tam byl děda ,na psychiatrii“ „to si děláte srandu?, Já jsem v pohodě, co blbneš? “. „Já že blbnu , řekni jí něco!“ Táta na to „Tak si alespoň půjdeme popovídat za doktorem ten ti to vysvětlí “ „Dobře ,ale až ráno. Teď jsem unavená.“ Práskne dveřmi a zmateně si prohrábne svoje vlasy , které má až po zadek, svalí se do postele ,sundá si kalhoty ,ponožky a usne. Ráchel se ráno probudí a vedle postele jí táta pokládá na stůl osmažené kousky housky obalené ve vajíčku a pomerančový džus. „Táto, jsi fakt nejlepší , tohle ti oplatím. “. „Jasně , jo a obleč se musíme za tím doktorem , víš jak jsme si včera povídali?“ „Jo jasně.“ Hodila na sebe tepláky, mikinu, obula si botičky a šla si zakouřit před barák . Po deseti minutách vyleze táta z baráku a pobídne Ráchel aby šla do auta. Táta nic neříká a klepe prsty do volantu, pěkně do rytmu muziky.Ráchel si nasadí sluchátka a zasněně kouká. Snaží se, zapamatovat si cestu k doktorovi, protože je jí jasné ,že to nebude poprvé , co se bude dostávat na toto místo.Táta zahne a jede podél vysoké kamenné zdi a říká „Tady někde to bude“ Ráchel si sundá sluchátka a odpoví „To jsem teda zvědavá , co mi bude povídat“ a dá si hudbu na maximální hlasitost. Auto přijede ke vchodu do areálu psychiatrické kliniky, táta zahlásí na vrátného „Vezu dcerku na psychiatrii“.Vrátný pokývne hlavou a zmáčkne tlačítko na zvednutí závory. Ráchel si v klidu poslouchá a pozoruje dva policisty jak pokuřují cigáro u vchodu do budovy.Auto se zastaví, následuje otočení klíčkem a pak oba vystoupí z auta. Táta se podívá na Ráchel a řekne jí „Jdu najít toho doktora, dej si cigárko, jsem tu hned“„Dobře, jsem tady u toho koše“Táta vejde dovnitř a Ráchel vystřídá policisty s těžkou Lucky Strike v puse. Zapálí si a hledá jednu písničku, kterou včera slyšela v klubu.Vzpomene si jak si včera jeden kluk polil bílé tričko když měl panáka vodky mezi palcem a ukazováčkem a mezi ukazováčkem a prostředníčkem panák griotky. Měl v plánu je vypít oba na jednou, ale když otočil panáky tak si polil triko. „Krvavý prsa se musí umět “ pomyslela si a začala se smát. Táta vyšel z budovy s doktorem v plášti .Ráchel se pořád smála a v tom jí přerušil hlas táty „tak támhle je “ Doktor se na ní podíval a říká „Pojďte se mnou ,tudy,svezeme se výtahem“ „Tak jdeme“ řekla na to Ráchel. Táta se oddělil , že si jde koupit noviny. Tak šla Ráchel s doktorem sama. Po cestě výtahem se Ráchel dostala na místo ,kam se většinou lidi dostanou po nervovém zhroucení, nebo s problémy ,které člověku znemožní normálně fungovat, na psychiatrii . Ráchel si myslela, že si půjde popovídat o problematice kouření mladých lidí a začala promýšlet kde vlastně začne svoje povídání na téma já a marihuana. Podívala se na doktora a ten na ní „Tak se u nás posaďte , jsem u vás hned “ . Ráchel se rozhlédla po místnosti . Byla to dlouhá chodba ,na jednom konci dveře s číslem 9 a na druhém masivní dveře s malým okénkem. Na delší straně chodby byla zamřížovaná okna , dvoje dveře ,spoustu obrázků ,které asi malovaly děti, a nástěnka . Na druhé straně byl vchod do místnosti , vedle vstup do jiné místnosti a zbytek chodby vyplňovaly dveře do pokojů s čísly 1 – 8 . Chvilku čekala na doktora a zadívala se na jeden pestrobarevný obrázek . Přišlo jí to fascinující a užívala si ten pohled. Čekání se prodloužilo na deset minut ,ale doktor se nakonec dostavil. „Tak mi váš otec říkal co se dějě a shodli jsme se na tom ,že je nutná hospitalizace" „co myslíte tou hospitalizací" „Tím myslím , že vás tu ubytujeme a pomůžeme vám" „Hm ,to je sice všechno moc pěkné ,ale já chodím do školy ,mám práci a nemám problémy se kterými byste mi mohli pomoct" "já si myslím ,že vím dost slečno Novicová a jelikož vám nebylo osmnáct let tak s tím nic neuděláte." "To je snad vtip ,já nejsem blázen" „No právě ,vidím že váš pan otec to stihnul za pět dvanáct. Já teď musím na ambulanci, sestra staniční se o vás postará počkejte tady" a odešel .Ráchel celá ztuhla nevěřila tomu co se právě stalo a najednou vidí jak se doktor s někým baví u dveří ,potřese si s někým rukou a vrací se .Ráchel si všimne, že má v ruce tašku která jí přišla povědomá , „Už jsem jí musela mít někdy v ruce" pomyslela si .Ten nápis a je politá barvou, to je naše taška ,co se to sakra děje. Vysvětlení přišlo hned."Tohle vám tu nechává váš pan otec a teď vážně musím jít" a šel k výtahu ,vyndal z kapsy magnetický klíč , odemkl a jel dolů. Ráchel byla úplně zdrcená „Si fakt všichni vole pinďouři dělají legraci ,ať zakrsnou svině áááááááá!" ulevila si. řekla to celkem nahlas a přivolala tím sestru staniční. „No tak dost toho klení ,všechno bude dobrý uvidíš" „Ježišmarja vy jste všichni úplně mimo ,já tady nemám co dělat" sestra staniční se pousmála "Tady nakonec skončí všichni ,tak si to tak neber" „Ach jo ,tak co se teda bude dít? “„já tě teď odvedu na devítku tam se zabydlíš , za chvíli je oběd a potom ti sestřičky všechno vysvětlí.Teď budu potřebovat jestli máš klíče, občanku a podívala bych se do té tašky, jen tak preventivně, víš" „jo jasně". Ráchel sáhla do tepláků a vyndala z peněženky občanku ,podala jí sestře staniční "Tak tady mám občanku, ještě klíče ,tady a co je v té tašce vážně nevím" odevzdala jí občanku a klíče ,natáhla se pro tašku a otevřela jí. První čeho si všimla byl karton lucky striků, vyndala ho a zeptala se „můžu tady vůbec kouřit" "kouřit můžeš v kuřárně ,teď nevím jak to mají na devítce ale určitě sem tam taky kouří. Co tam máme dál. Ráchel prohrábne tašku a vytáhne nové, zabalené dámské pyžamo . Dále si všimla bloku a několika pastelek, tužky a propisky dala to všechno na stůl a pokračovala. Ještě tam měla knížku ,kterou měla doma položenou na nočním stolečku .Byla to fantasy kniha s názvem "cesta solemaaja".Na dně tašky byl ještě ručník, kartáček, pasta mýdlo s taštička s hygienou „To se tu bude hodit, asi se budeš ze začátku hodně nudit. Vidím ,že tam máš jenom oblečení ,tak pojď se mnou " řekla sestra staniční. Podívala se na občanku "tak jdeme, Ráchel, říkám to správně? "Jo, tak se jmenuju, jenom si to nastrkám zpátky a můžeme". Sestra staniční jí odvedla na konec chodby k dveřím číslo 9 a otevřela je. Vejde první a Ráchel hned za ní. Ráchel se rozhlédne po pokoji a vidí místnost .V místnosti je sedm postelí, sedm stolečků ,u každé postele jeden ,velký jídelní stůl s židlemi a troje dveře .Jedny ven z místnosti ,jedny do sesterny ,kde se střídají setry dávající pozor na pacientky .A Poslední dveře vedou do koupelny a na záchod."Tahle postel bude tvoje " Sestra staniční sundá igelit z postele a odejde ven z místnosti.Ráchel začne vybalovat a stlát si postel. Jakmile je hotová Všimne si že tři postele jsou rozházené,určitě na nich ještě před chvílí někdo seděl nebo v nich spal.Najednou se otevřou dveře od vchodu do koupelny a vejdou do místnosti tři ženy .Jedna si suší vlasy ručníkem a zbylé dvě si povídají.

(autorem ilustračního fota je M.Hooper)