NEHUL BRÁCHO - KAPITOLA SEDMÁ: MANIPULÁTOŘI

Ráchel odpovídala „No nevim vy ste ty zlí ,já se snažim jenom vládnout světu v míru“ „To je jasný“ a hlásek zmizel. Ráchel to ani nepřišlo divné,že se jí hlavou honí takovéhle věci ,tak si v klidu šla obléknout kabát. V kapse měla bičík , motýlka a pár dalších věcí. Odešla z domu a vydala se do ulic. Sešla ,ze schodů a zase se objevil hlásek „Nezkoušej se zase s někym bavit ,jinak uvidíš“ a Ráchlel na to „ Mě jen tak nezastavíte přisluhovači“ a odešla z domu. Počkala na autobusové zastávce a spustila v myšlenkách „Tak lidi musíte mi pomoct ,už jsou strašne silný ,musíme je zastavit,já vim ,že se bojíte ,ale musíme něco udělat ,nebo tenhle svět spadne do nesprávnejch rukou,to co se tu děje je šílený ,lidi se nemaj rádi a všude je zlo a nenávist ,se divim ,že se všichni nevyvraždíte a necháte tuhle zem lepším lidem,stejně neděláte nic ,jenom ste slepý ovce a takle vás lucka snadno dostane“ Autobus zastavil na zastávce a dveře se otevřeli . Ráchel s dalšími dvoumi lidmi nastoupila. Sedla si na volné sedadlo a pokračovala ,tam kde přestala. „Už mi to začíná bejt pomalu jasný ,sou to manipulátoři ,dostanou se lidem do hlavy a nedaj vám pokoj. Musíme s nima bojovat , tohle prostě nejde“ a jak tak myslela ,myšlenky z ní tryskali na všechny strany ,měla pocit jakoby to nebyl ani její hlas ,kterým mluvý , něco mluvilo jejími slovy a řeklo to ,co měla ráchel na srdci o půl vteřiny dřív než ráchel. „Už mi to taky dělaj ,ani neslyšim svoje slova ,dohazlu , co to je, tak mi někdo pomozte ne, tohle sama přece nezvládnu,notak lidi já to myslim dobře ,co je to s váma ,takhle to nejde,sakra něco ve mně mluvý ,já prostě pořád slyšim něco jinýho než řikám, to je šílený ,co mám sakra dělat ,kurva dost“ Ráchel nachvilku přestala a byla zděšená co se jí to stalo s hlasem a najednou pokračovala.“ No jasně ,to sou přesně ty manipulátoři, teď někdo sedí doma a kouká mi do hlavy , a je celej nadšenej ,že má co dělat,jestli někde uvidim jak nekdo čumí doblba tak mu jí fakt fláknu ,tohle prostě nejde a proč kurva neslyšim svůj hlas“ Ráchel začala být hysterická a vystoupila na nejbližší zastávce. Seskočila z autobusu a šla co nejdál to jde. Vystoupila na hlavní ulici, která vedla směrem ven z města ,ale byla ješte v centru. A její myšlenky jí pořád napadali „ Tak co ty husičko ,pořád si myslíš ,že si ze všech nejlepší ,ale my vedeme svatou válku proti elfům víš, takže mě to fakt vůbec nezajímá , stejně mám kámošku ,která je mnohem větší Fagů než si ti“ Ráchel ,které je jasné ,že jediná fagů je ona odpověděla „No jasně ,vona je fagů ,áá proč se sakra neslyšim“ hlásek na to „Si nemysli ,že nám utečeš ,to prostě nejde ,hahahá“ „No ješte uvidíme“ odpověděla Ráchel a šla po hlavní cestě dál. Na straně ,po které Ráchel šla ,byly rodiné domky a zahrady. Ráchel šla rychle a po cestě jí hlásky v hlavě pořád sprostě nadávali a dělali přesně to co jí nejvíc vadilo. Zničeho nic se Ráchel pohnula ruka dopředu ,anižby to chtěla .Ráchel se udivila a pokračovala v chůzi.Za malou chviličku se jí jakoby pravá ruka škubla směrem k obličeji a ráchel na to „To se vám líbí ,co. Takhle tyranizovat lidi a nedát jim chvilku klidu, to je nechutný ,že si radši neužívate klidu a pohodičky ,pěkně v míru ,tohle ste přesně vy přisluhovači Lucky ,jenom teď někde sedíš a připadá ti to hrozně vtipný, co? Ty jeden zakrslej parchante, já tě zabiju ,až si tě najdu “ A ráchel si vzpoměla jak o ní psali v knížce ,kterou tak ráda četla, že Fagů má skvělé stopovací schonosti ,že jí stačí pořádně natáhnout nosem a hned ucítí kam má jít. Ráchel natáhla nosem a měla pocit ,jakoby byl přisluhovač Lucky za stromem kousek od ní. Ráchel šáhla do kabátu a vytáhla motýlka . Rychle ho rozevřela a hodila na strom .Nůž narazil do stromu a spadnul na zem. V hlavě zaslechla ráchel „Áááá ,to bolelo “ Ráchel se pousmála a pomyslela si „Já tě nechci zabít ,jenom nechápu proč tohle mi tohle děláš , a hlavně nejde o to ,že to děláš mě ,ale že to děláš těm nevinejm lidem ,to bych tě nejradši zabila ,ale jako elfka vím ,že smrt nic neřeší, dají se dělat mnohem lepší věci než tě zabít ,zabíjet se má jenom proto ,aby něco dalšího mohlo žít a ty mě prostě nedokážeš zabít ,na to prostě nemáš , já vydržim všechno“ a hlas jí odpověděl „ To jo, ale já jsem prostě zlej manipulátor ,já prostě dělám zlí věci . Tak to je a nic se stim dělat nedá. Co dělaj elfové to nevim ,ale já jsem prostě zlej a dělam zlí věci, tak co chceš?“ „Co chci ,přece mír a lásku ,co jinýho. A to že si zlej ,to je mi jedno . Měsíc svítí na viníky i neviné stejně ,takže ať si co si, můžeš bejt v pohodě a dělat věci ,který chceš ,nikdo ti nemá co řikat , co máš dělat“ .Hlas už neodpověděl. Ráchel šla dál a nic nešlyšela jenom léčivé ticho. Koukala kolem sebe a všechno bylo krásné . Měla jednou pocit ,že je celé její tělo plné energie ,takové klidné a byla prostě plná toho dobrého pocitu,že jsou lidi na sebe hodní a ,že se neděje nic špatného a najednou si vzpoměla na motýlka ,kterého zapoměla sebrat ze země u stromu. „ Ále takovejch ješte bude“ řekla si nahlas a pokračovala v chůzi. Po pár minutách došla k autobusové zastávce ,byla to konečná a akorát přijížděl autobus. Z autobusu vystoupili lidi a jeden si to namířil přímo k Ráchel. „Čau ,neměla bys cigárko“ a Ráchel mladšímu chlápkovi odpověděla „Jasně .jedna štastná pro tebe“ a podala mu těžkou lucky strike . „Díky “ A chlápek se k ní naklonil blíž. „Nedala by sis se mnou jointa? “ „Jo jasně , určitě ,ráda“ oba dva se podívali kolem sebe a uviděli cestičku , která vedla do lesa ,kousek od zastávky. „ Tak se podíváme do lesa“ řekla Ráchel a zapálila si. „Okej a jak se vlastně menuješ?“ „Já jsem Ráchel ,ale můžešmi řikat Fagů“ „Fagů ,hh to je hezký, já jsem Michal“ .Tak se Ráchel seznámila a celá natěšená na jointa byla v naprosté pohodičce. Po chvilce se dostali do lesa a na cestičce uviděli lavičku. Chlápek povídá „Tak co tady ?“ „ Fajn ,můžu to ubalit?“ „Nene ,balit budu já “ Ráchel se pousmála a sedla si na lavičku. Michal si sednul vedle a vynadal si kuřácké potřeby .Joint byl ubalený během vteřinky a byl odpálen barevným zapalovačem, který michal vytáhnul z kapsy. „Tady máš johánka pochutnej si ,je to dobrý kouření“ „Dík ,moc tohle sem potřebovala“ Ráchel natáhla kouř z jointu do plic a chilku ho tam podržela. Vyfoukla velký oblak kouře a pochválila michalovi materiál. Ráchel si pokouřila ještě třikrát a podala jointa zpátky Michalovi ,ten joint dokouřill a povídá „Co vlastně posloucháš za muziku“ „Asi nejvíc hip hop a rap“ „Super ,co si takhle zarapovat ,udělám ti zvuk?“ „Tak jo ,hihi“ a Michal začal pusou vydávat rytmické zvuky ,začal beatbox a Ráchel začala rapovat. „Tak sme v lese, vzduchem zelenej kouř se nese, line se vzduchem ,teče zrz tim lesem ,kde sem ,s Michalem pár vět pronesem. Jsem fagů ,asi si udělám pár tagů s timhle ménem , se s Lukášem vemem a bude láska ,ať to mlaská a příroda ,věčná pohoda ,láska všude,tak to bude ,dá mi sílu ,v tomhle hlasovym víru , se dílo povede, hodný lidi provede cestou dobrou ,tak dobrou s kobrou.“ Michal přestal dělat beatbox a Ráchel si prohrábla dlouhé vlasy. „Si dobrá to se mi líbilo, fakt dobý“ „No dík ,paráda ,fajn beatbox ,hlavně ty basy hihi“ a oba se začali smát .Po chvilce se Michal zeptal Ráchel „Ty jo ,a ten Lukáš jak si to řikala ,kdo to je?“ „Ále jeden kluk a sem do něj hrozně zamilovaná ,je to můj miláček“ „Sem si myslel ,že někoho máš ,taková roštěnka“ „Dík ,fakt sory ale jsem fakt strašne zamilovaná“ „Super, no rád sem tě poznal a teď budu muset jít, musim ještě něco udělat“ „Jo měj se Michale, čau“ „Čau Fagů“ a odešel. Ráchal pozorovala jak Michal mizí v lese a šla se projít dál pocestě. Jak tak šla po měké cestičce ,zase se objevil hlásek v hlavě „Tak ty si myslíš ,že si náká rapová hvězda co ,že si ta nejlepší ze všech,to určite ,zrovna ty ,taková kravička,já tě naučim ,to budeš koukat , co se bude dít ,uvidíme ,kdo se bude smát naposled ,ty huso jen si utíkej nikam nedojdeš“ a ráchel celá rudá zařvala „Drž sakra hudu ,ty manipulátorská couro ,se uvidí ,ti uteču tak daleko ,žes to neviděl“ zrychlila krok a sešla z cesty .Před ní bylo křoví a všude bylo bahno a stromy. Ráchel se podívala do křoví a viděla tam svíjející se klubíčko hadů. Vytáhla z kabátu bičík a začala mlátit směrem k hadům ,aby je vyhnala. Měla pocit ,že se jí to povedlo a šla bahnem dál . Body měla celé promáčené ,ale pokračovala dokud se nedostala na vrchol kopce ,kde se zastavila. Rekla hláskům „Tak a tady budu ,čekat dokud nevypadnete“ „Si čekej ty jedno tele ,my máme spoustu času, asi si vařim kafe ,co ty?“ řekl hlásek dalšímu hlásku a Ráchel na to „Já prostě domu nepudu“ a čekala . Hlásky porád něco říkali a nebyli to vůbec hezké věci. Byla to vlastně spousta urážek a sprostých slov na její adresu , až z toho byla Ráchel celá zdrcená. Začalo se stmívat a Ráchel zahlédla nějaký stín ,jak skáče z jednoho stromu na druhý. Stínů bylo najednou víc a poskakovali po stromech pořád dokola. Ráchel se dívala jak poskakují a neměla z toho dobrý pocit. Něco začalo šustim listím a na ráchel začali padat kapičky deště. Začalo pršet. Ráchel byla zachvilku celá promočená a začala jí být zima. Zapálila si Lucky Strike aby se trošku zahřála ,ale nepomáhalo to .Ráchel se nehodlala vrátit domů ,tak stála a klepala se zimou. Vy držela to asi patnáct minut a pak se jí v hlavě objevil hlásek „Čau tady Lukáš ,hele vyser se na to a di domu ,tohle nikam nevede, jo a mluvil sem s Luckou a ostatníma ,prej to tak nemysleli ,kašli na ně“ „Tak jo “ odpověděla Ráchel a šla bahnem zpátky na cestičku. Trvalo jí to ,ale dostala se v pořádku srkz bahno a křoví. Ráchel se rozběhla a běžela po cestě na autobusovou zastávku ,aby se zahřála. Nohy měla promáčené až na kost a bylo jí to opravdu nepříjemné čvachtat každým krokem. Dočvachtala se, až na zastávku ,kde autobus právě zavřel dveře a odjížděl. Ráchel mávala a křičela ,až autobus zastavil. Ráchel nastoupila a tiše se posadila . Měla pocit jakoby prohrála souboj tím ,že se vrací domů a celá zkleslá neměla pomyšlení na žádné myšlenky. Voda z Fagů kapala na zem a někdo v autobuse pronesl . „To počasí je dneska šílený ,zase prší ,nechtěl bych zmoknout jako támhleta holka“ Ráchel na to nereagovala a koukala se do země. Ráchel se podívala z okénka a viděla jak průtrž mračen vytváří potůčky vody na silnici. Autobus zastavil a Ráchel začal zase otravovat ten hlásem „Tak nejseš tak drsná ,co? Je vidět že na to nemáš ,si jenom malá holčička“ a hlásek pokračoval dokud se Ráchel nedostala do centra. Tam celá zkleslá vystoupila a pěšky pokračovala domů . Cesta byla nepříjemná a každý krok jí začínal bolet. Měla úplně promáčené boty. Jak se tak přibližovala domů ,pocestě jí pořád otravovali ty nepřátelské hlásky.“ Ty si asi pořád myslíš ,že tohle je jediný ,co umíme ,ale tohle nic není,mohlo by ti bejt mnohem hůř, taky by si nemusela mit vůbec rodinu a jestli tě tohle bolí tak to si nic nezažila,ty že si Fagů, to se musim smát ,to mi k tobě ňák nesedí ,tohle že je ta generálka elfů,hahaha“ Ráchel se dostala konečně k zastávce autobusu ,ke které potřebovala. Čekala pět minut a hned jí to jelo. Autobus jí zavezl přímo před dům ve kterém bydlela. Otevřela si dveře , vyšla schody a vstoupila do předsíně. Sundala si boty a ponožky, podívala se na svoje nohy . Byly ůpně modré ,studené a bolavé. Sundala ze sebe kabát a zbytek oblečení a šla okamžitě do koupelny. Napustila si teplou vodu a lehla si do vany. Ležela v ní deset minut a nohy se jí krásně spravili. Umyla se mýdlem a celá voňavá šla do kuchyně . V lednici byla kuřecí polévka ,kterou si Ráchel ohřála a snědla vrchovatý talíř. Umytá , vykoupaná a najezená ,šla spát k sobě do pokoje. Odešla z kuchyně do pokoje a zavrtala se pod peřinu. Když ležela v pokoji uslyšela v hlavě Lukášův hlas „Tak vidíš,všechno je zase dobrý ,já ti říkal ať vodtamtud vypadneš“ „Jo byl to dobrej nápad,dík“ Ráchel během ninutky spala a ponořila se do světa snů.

(autorem ilustrace je Jlahorn)