NEHUL BRÁCHO - KAPITOLA ŠESTÁ: VAROVNÉ MYŠLENKY

Ráchel se na rodiče podívá a řekne „Prosimtě , já se mám dobře a nevim co bych v nemocnici měla dělat, stejně musim do školy a práce taky čeká“ „no tak dobře ,do školy musíš to je jasný ,ale ta práce , my jsme se stavovali u tebe v hotelu a všechno jsme jim tam řekli ,takže to dopadlo tak, že ten tvůj šéf nám řikal ,aby ses nestrachovala ,že už si za tebe nešel náhradu a že tě tam stejně nepotřebuje , tak to nemusíš řešit.“ Ráchel se pousmála a prohlásila na rodiče „Taky si myslim ,že teď mám na práci úpně jiný věci “ a šla si do ledničky vzít něco ke snídani. V lednici našla lučinu a rajče. Namazala si plátek chleba a posnídala. Ráchel nevěděla co dělat ,tak se vydala ven. Jak tak stála před domem ,rozhlédla se kolem sebe a uviděla zastávku autobusu , sedla si na lavičku a čekala na autobus ,který jí snad někam doveze. V peněžence měla zbytek peněz ,asi patnáct stovek a jinak byla bez práce. Vedle ní čekali další dva lidé ,jedna straší paní a chlápek kouřící u koše. Ráchel se podívala na paní ,pak na pána a začala rozhovor v myšlenkách. „ Tak je to asi takhle, já jsem Fagů a musím vám ,už konečně něco říct“ ani jeden z lidí čekajících na zastávce nereagoval a Ráchel si pomyslela ,že se asi bojí mluvit ,tak pokračovala. „ Celej svět se dělí na lidi ,který sou se mnou a chtěj vládnout v míru a ty ,který chtějí sloužit pod vedením Lucky a začít krutovládu a zotročení celého světa . Musíme je zastavit nevim co se váma děje ,je to uplně jasný prostě oni sou ty zlí a pořád mi nedochází co je s váma špatně ,jako byste to neviděli , já se snažim , ale vy furt nic neděláte ,jediný co chci je mít všude okolo sebe dobrý lidi a mít se dobrě ,aby se všichni prostě měli dobře. Tak co se to děje ,přece je nenecháte takhle snadno zvítězit ,to jste tak blbý já s tim sama nic neudělám ,tohle prostě nejde ,jak vám to mám vysvětlit, tak ještě jednou ,já chci pro svět samozřejmě to nejlepší a ta Lucka a její přisluhovači to chtěj všechno zkazit musíte mi pomoct ,dohromady se nám to podaří tak pojďte do toho ,no tak lidi co je to s váma já se nestačim divit ,je to šílený co se ve světě děje ,to vás to ani trošku netrápí“ A v tom přijel autobus . Paní ,která stála na zastávce se podívala na Ráchel a okamžitě uhnula pohledem . Ráchel vstala a nastoupila do autobusu. Rozhlédnula se po místě k sezení a usadila se na volnou židličku u okna .V autobuse sedělo ještě asi deset dalších lidí . Všichni byli potichu a nepřítomně koukali do prázdna. A Ráchel začala znovu v myšlenkách „ Takže takhle ,svět se dělí na normální lidi a na elfi ,elfů je hodně druhů ,já jsem taky elfka , menuju se Fagů a jsem královna elfí říše ,vládne se mnou můj muž ,kterého nekonečně miluji a oba se snažíme nastolit novou vládu míru a lásky ,ale je tady taky Lucka a její přisluhovači a ty se snaží vás všechny zotročit a vymýt vám mozky ,udělají všechno aby se zmocnili vlády nad tímhle světem. Musím vás všechny varovat ,oni uměj všelijaký věci ,určitě vymazávají paměť a jsou strašně chytrý .Udělaj prostě cokoliv a nezastaví se před ničím . A co kurwa nikdo mi na to nic neřeknete Já jsem Fagů královna a generálka elfů a snažim se vám pomoct a vy mě ani neodpovíte.“ Ráchel se podívala po autobuse a všichni koukali trošku divně kolem sebe ,ale jinak neviděla žádné reakce. Autobus zastavil a Ráchel vystoupila . Vystoupila v centru města a napadlo jí ,že se půjde podívat do nějaké nové hospody. Ráchel si prohrábla své dlouhé vlasy a zahlédla světelnou ceduli s nápisem gambrinus. Vešla dovnitř a uviděla bar ,hrací automaty ,elektronickou ruletu,a stolečky . Na baru byli tři chlápci a jedna barmanka, pak další dva hráli automat. Ráchel si sedla na barovou židličku a začala v myšlenkách „ Takže , doufám ,že taky nejste přisluhovačky Lucky ,a že vám nejde o to aby ve světě zavládla tyranie a krutovláda ,musíme se všichni spojit a znemožnit jí ovládnou celý svět .Musíte mi pomoct ,vždyť jsem Fagů ,královna všech elfů a s Lukášem jsme praví vládci ,samozřejmě v míru a lásce ,to je to jediný co lidi chtějí a všichni to víme. Tak co je to pořád s váma ,začíná mi to vadit.“ A v tom se Ráchel zeptala barmanka „ Dáš si něco k pití?“ Ráchel v myšlenkách řekla „pivo“ a koukala na barmanku. Barmanka se chvíli dívala na Ráchel a zeptala se znovu „Tak dáš si něco?“ „Dám si pivo!“ a bouchla do stolu. Barmanka se trošku lekla a rychle šla natočit pivo . Ráchel se koukala jak jí barmanka vyrábí pivo a najednou v hlavě zaslechla hlásek „Zahraj si rulču, uvidíš pude ti to ,fakt nekecám,se trefíš aby se neřeklo ,víš co ,dáme ,pojď ,budem dobrý, jedem,tak co?“ a Ráchel v myšlenkách „Co to je ,kdo seš?“ a hlásek „To je jedno vyděláme prachy pojď do toho, to skus, vo co de ?Stejně si královna“ „To je fakt tak jedem“ barmanka jí akorát podává pivo se slovy „Tady to je“ a ráchel se zvedá a přemisťuje k ruletě .Sedne si na židličku a vloží do automatu tisíc korun. A hlásek „Vsaď na nulu“ Ráchel stiskla tlačítko pro nulu ,vsadila na ní deset korun. Automat zahlásil „sázky jsou ukončeny“ a vstřelil kuličku. Kulička se chvilku točila po obvodu rulety a nakonec spadla na políčko číslo nula. Na displeji stálo „vyhráváte 360 ,gratulujeme“ a za vteřinku „sázejte prosím“ Ráchel se pousmála a šla sázet dál. Hlásek na ní „vsaď na čtyřku“ Ráchel vsadila padesát korun na čtyřku a čekala „sázky jsou ukončeny“ a kulička se kutálela po obvodu rulety . Skáče a nakonec padá na číslo dvanáct. Ráchel se podiví a hraje dál vsadí padesát korun na čísla od třináctky do dvacetčtyřky a dalších padesát na čísla od dvacetpětky do třicetšestky. Kulička se zatočí a spadne na číslo dvacetšest. Ráchel si odechla ,že se kulička těsně vyhla nule a šla se podívat na bar. Podívala se na barmanku a řekla jí „Bych si vzala těch třináctset“ . Barmanka šla se svazkem klíčů k ruletě ,otočila klíčem a vrátila se za bar . Počítá peníze a položí na stůl tisícovku ,tři stovky a kovovou padesátikorunu. Ráchel si vezme papírovky a řekne barmance „no tak teda platim pivo z tý padesátky ,sice to mělo bejt dýžo ,ale tak vezmu si ho viď“ „To pivo je zdarma ke hře“ „Tak to je pro tebe “ a postrčila padesátikorunu k barmance. „Díky ,sem se vás bála ,ale je vidět ,že ste charakter“ Ráchel se pousmála a napila se piva. Položila skleničku a řekla barmance „Dík ,stejně by mě zajímalo co se to s tim světem děje“ „Mně to připadá pořád dokola “„ Se dějou takový věci ,že se nestíhám divit“ „Jasně ,lidi jsou vobčas pacienti“ „No jo, to sou“ a Ráchel vypila půl piva. Rozhlédla se po herně a zadívala se na blikající automat , světýlka svítila ,všechno v pravidelných obrazcích a ráchel to připadalo celkem hypnotyzující. Přerušila jí barmanka „Dáš si ještě něco?“ „Ne ,asi porazim ,pudu se podívat někam jinam“ zvedla se a odkráčela z baru. Dveře se za ní zabouchly a ráchel se rozhlédla po ulici,nadechla se a začala v myšlenkách „Tak co ,už to chápete ,já jsem Fagů a chci vám pomoct ,chci pro svět to nejlepší ,nevim co všichni nic neřikáte, já prostě chci všem pomoct ,ne jako to zakrslá Lucka ,která chce krutovládu a zničit všechno hezký na světě a těd ,si už určitě staví armádu svejch přisluhovačů a otroků ,který strhnou tenhle svět“ . Jak tak chodila ulicemi a myslela,koukala a pronásledavala lidi ,měla pocit,že varuje lidstvo před neodvratnou zkázou a jako jediná ,která to chápe musí udělat neco pro to ,aby se to nestalo . Tohle varování lidí před apokalipsou ,kterou měla v plánu její největší kamarádka Lucka a zbytek jejích kámošů, jí celkem bavilo a tak se rozhodla ,že bude jezdit městskou veřejnou dopravou a bude pokračovat ve varování lidí v myšlenkách. Jezdila z konečné stanice na konečnou ,přestupovala na další spoje a pro zlepšení nálady si koupila půl litrovou flašku rumu ,se kterou se promenádovala v dopravních prostředcích. Nakoc se večer dostala domů celkem opilá ,před domem zahodila půl flašky rumu do křoví a vypotácela se do schodů. Otevřela dveře do předsíně ,sundala si boty a namířila si to rovnou do sprchy.Po cestě potkala mámu ,která nic nepoznala ,popřáli si dobrou noc a Ráchel po ledové sprše zamířila rovnou do postele. Usnula během minuty a snila ,až do té doby než se probudila. (autorem obrázku je M. Poquet)