Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

NEHUL BRÁCHO - KAPITOLA TŘETÍ: HLASY NUDY

NEHUL BRÁCHO - KAPITOLA TŘETÍ: HLASY NUDY
Po bezesnné noci se Ráchel probouzí a vidí jak se k ní blíží sestra „Právě jsem vás chtěla vzbudit ,bude snídaně“ „Už vstávám, vteřinku“ odpoví rozespalá Ráchel a začne se pomalu probírat. Promne si oči a vstane z postele, natáhne se po kartáčku a jde k umyvadlu. Vymáčkne pastu a vyčistí si zuby. Pomalým ,rozespalým krokem se vrací k posteli.Sedne si a rozhlédne se po pokoji. Vidí holé zdi ,stůl ,troje dveře ,a postele . V jedné je modlící se Eva a zbytek je potažený modrým igelitem. Ráchel přemýšlí co bude dneska dělat a v tom se otevřou dveře .Je v nich sestra s pojízdným stolečkem , na kterém jsou rohlíky ,čaj a malé igelitové pytlíčky s marmeládou. Eva dokončí ranní modlení a povídá „Když budete chtít tak můžete sníst mé porce jídla, já se nehodlám otrávit“ „Tak děkuji ,já sním všechno“ „Dobře“ odpoví Eva a vytáhne cereální tyčinku ,kterou má k snídani. Ráchel sedne ke stolu ,namaže rohlík máslíčkem a marmeládou a začne znovu přemýšlet o svém dnením plánu.
Nenapadne jí nic lepšího než si dočíst pár kapitol knížky o elfích bojovnicích. Četla tu knihu sice desetkrát ,ale pořád v ní nachází nové věci. Ráchel dojedla rohlík a šla se natáhnout do postele ke své oblíbené knize. Přečetla jednu stránku ,dočetla kapitolu a na pokyn sestry si šla dát svojí ranní dávku léků. Spolikala je všechny. Byla z toho celkem smutná ,že musí do svého těla dostávat takové množství chemických látek ,ale na místě jako je tohle se nic moc dělat nedá .Co jí přišlo ještě horší než chemické látky ,byli injekční stříkačky.Tak si chtěla zlepšit náladu cigaretou . Po cigaretě si dale ještě jednu a pomalým krokem se opět přemýstila ke své knize a posteli. Uběhli dvě hodiny a ráchel dočela konec knížky ,kde se generálka elfů Fagů po souboji se znepřáteleným bojovníkem vrací do lesů ,v nichž žila. Ráchel ležela půl hodiny a zžírala se nudou .Když už nevěděla ,co dělat dál ,vešli do místnosti dva doktoři .Jeden se postavil k Evě a začal si s ní povídat a druhý se rozhlédnul po pokoji a přišel k Ráchel. „Dobrý den ,Já jsem doktor Línský ,se mnou teď budete řešit své problémy a já vám budu pomáhat“ „Dobrý den ,já pořád nevím co tady dělám, včera mně sem zavřeli rodiče ,ale já nejsem nemocná ,nevím co si myslí, ale já tady opavdu nemám co dělat“ „No, Já si myslím ,že tady s námi chvili pobydete a já posoudím co s vámi je“ „Se mnou nic není, kolikrát vám to musím ještě říkat?“ řekla Ráchel trošku rozzlobeně a doktor jí rychle odpověděl „Uklidněte se, prosím vás , všechno bude v pořádku , uvidíte“ Ráchel zaťala pěsti a radši už nic neříkala . Doktor si jí rychle prohlédne a říká „Teď už musím jít ,uvidíme se zítra ,zatím naschle“ „Naschle“ .Rozhovor skončil a Ráchel se napůl naštvaná a napůl zmatená šla zklidnit cigaretou. Měla jí vykouřenou během chvilky . Přestala myslet na doktora a na rodiče a šla zkusit usnou. To se jí povedlo. Do oběda měla krásné ,ničím nerušené spaní.Probudila se půl hodiny před jídlem ,odpočatá a hladová. Vzpoměla si na blok který měla v tašce při přijímání a šla malovat. Ráchel kreslila ráda a docela dobře ,její hlavní zálibou byli graffiti .Jednou jí chytili policisté ,když s kamarádem malovali po ulicích.Doma jí chvilku nenáviděli ,ale všechno bylo poslední dobou zapomenuto a v naprostém pořádku . Zkoušela kreslit i postavičky , občas, se jí spíše náhodou také něco hezkého povedlo, jinak ale zahazovala všechnu tvorbu do koše.Tak se chopila tužky a začala popisovat papír svýmy značkami. Dlouho si na papír nemalovala ,takže to pro ní byla zábavná činnost .Jakmile dopsala značku na kterou poznamenala dnešní datum ,uvědomila si že má zítra narozeniny. Chvilku byla nadšená ,čekala na své osmnácté narozeniny opravdu dlouho, těšila se na první legální pivo a na tu obrovskou párty kterou měla nachystanou už od patnácti ,ale okamžitě si uvědomila ,že z toho nic nebude a zavalil jí nápor smutku, chvilku smutnila a nakonec se chtěla jít projít.Došla k oknu na záchodě a dlouho se dívala ven ,jak lidi chodí po parku baví se , venčí psy ,posedávají na lavičkách a užívají si sluníčka. Pohled na přírodu jí ješte vic zdrtil ,tak smutná jako dlouho nebyla, se vrátila k posteli a pokračovala v malování. Napadlo jí že zkusí namalovat svojí oblíbenou postavičku ,elfku Fagů ,Královnu lesní říše , která byla proslulá tím že uměla házet a zacházet skvěle s noži a tím že měla vždy svůj dlouhý kabát. Ráchel začla malovat .Začla tužkou ,namalovala nákres ,pak vybarvila obrázek barevně a obtáhla černě celé dílo. Nakonec z toho vyšla zajímavá verze elfí bojovnice ,ale celé to vypadalo poněkud amatérsky. Papír z bloku skončil zmuchlaný a malování přestalo Ráchel bavit. Chvilku seděla, z nudy houpala nohama a po pěti minutách se dočkala oběda. K obědu byli brambory a červená řepa .Ráchel byla opět varována před otáveným jídlem ,dostal porci jídla navíc a začala jíst. Na řepu si nepotrpí ,ale snědla svojí porci i kus Eviny . Po jídle léky a nuda začala nanovo .Malování jí už nebavilo ,číst si nechtěla, mobil měla vybitý a na přehrávač ,který měla v kase u tepláků si nevzpomněla . Lehla si prostě na postel a zírala na Evu. Eva ležela spořádaná v posteli ,měla na sobě noční košili a četla si nějakou knihu. Pozorovat Evu nebylo nijak zábavné ,takže Ráchel začala studovat zdi a postele .Po deseti minutách měla zmapovaný celý pokoj a nevěděla co dělat. Napadlo jí že si půjde popovídat se sestřičkou. Vstala z postele a namířila si krok k dveřím sesterny , zaťukala a dveře otevřela tlustší sestra „Tak co se děje ?“ „Ne nic, já jenom jak tady budu asi dlouho?“ „To si musíte všechno probrat s doktorem , ten vám tyhle věci řekne.“ „Stejně nechápu jak jsem se sem dostala .já opravdu nejsem blázen .“ „Slyšela jsem že kouříte trávu a berete drogy.“ „Je pravda že si zakouřím ,ale drogy jinak neberu, nenávidím feťáky “ „To je zvláštní ,ješte jsem tu neviděla nikoho kdo by jenom kouřil trávu“ „No jo, snad to doktorovi vysvětlím“ A v tom začal zvonit sestře telefon „Musím jít ,držte se “ Ukončila rozhovor a zavřela dveře . Ráchel šla zase zpátky k posteli a snažila se vymyslet co dál. Nic jí nenapadlo tak ležela až do večeře ,je pravda ,že za tu dobu vykouřila asi krabičku cigaret a dala si sprchu ,ale nic jiného jí nenapadlo.Když se otevřeli dveře a do místnosti vjel vozíček s jídlem poháněný sestrou byla nadšená, že se něco děje. Sedla si ke stolu a namazala si chleba máslem a obohatila šunkou. Dvojitá porce byla docela normální večeře a Ráchel na chvilku ožila. Dala si svojí dávku večerních léků , cigaretu a šla spát. Po večeři jí nikdo nerušil ve spánku . Spala až do rána . V noci neměla žádné sny, jenom bezesný spánek. Ráno se probudila celá zpocená a unavená z příliš dlouhého spánku. Byla sobota a další den na psychiatrii začínal . Po ránu sprcha ,snídaně ,léky,cigareta a nic víc. Od sestry se dozvěděla , že doktoři v sobotu a v neděli chodí za pacientkami jenom v akutních případech .Tak se její rozhovor s doktorem odložil na pondělí .Dneska byl její velký den .Měla osmnácté narozeniny. A tím největším dárkem jí byl oběd a večeře. Tímto stylem probíhal celý den a Ráchel z té nudy pomalu začala bláznit. Ležela po obědě asi dvě hodiny v posteli a úplně zatuhlá zírala nepřítomným pohledem na bílou zeď a tom najednou uslyšela v hlavě hlásek „Ahoj, všechno nejlepší k narozeninám“ Ráchel zbystřila a nahlas řekla „Co to bylo“ . A hlásek pokračoval „Teď ,když už jsi dospělá tak vítej mezi námi “ „Tak to je síla, tohle mně nikdy nenapadlo ,že se dějí takové věci“ pomyslela si a snažila se hlásku odpovědět stejným způsobem jakým k ní mluvil“ „Takže ty jsi se mnou a já o tom ani nevěděla“ „Přesně tak ,ty ještě dokážeš velké věci, když víš jak to všechno je , tak můžeš dělat velké věci“ „Jaké“ „To poznáš sama , samo tě to napadne“ „Aha , a kdo vlastně jsi?“ „Já nemám jméno ,teď už musím jít ,měj se “ skončil hlásek mluvení a bylo ticho. Ráchel byla nadšená a unešená tím nadpřirozenem. První co jí napadlo bylo povídat si se svými kamarády .Tak začala myslet na svoje blízké a stejným způsobem jako k ní mluvil ten hlásek s nimi vedla rozhovory. Dozvěděla se ,že nikdo neví co se s ní stalo , všem je divné že se na den vlastních narozenin nikomu neozvala ,tak všem vysvětlila jak se věci mají .Všichni jí slíbili spoustu piv , panáky a pořádnou oslavu jejích osmnáctých narozenin. Ráchel takhle propovídala zbytek dne a usnula až pozdě v noci. Když se v neděli probudila chtěla všechny ráno pozdravit ,ale nedostalo se jí jediné odpovědi. Byla zmatená . Po snídani zkoušela až do oběda komunikovat se svými kamarády a se slavnými osobnostmi. Nešlo to ,tak se rozhodla že jim všem ukáže jaká je . Šla do koupeny ,vzala si s sebou hygienickou taštička a začala. Nejdřív se celá svlékla a začala chodit po koupelně a po místnosti kde byla Eva celá nahá . Eva nejdříve nevěřícně koukala a pak se chytla křížku a schovala hlavu pod peřinu . Nikdo jiný jí neviděl , tak se přemístila do koupelny .Ve sprše pustila tu nejstudenější vodu , jaká šla a začala si pomalu sprchovat celé tělo .začala od prstů ruky a pokračovala přes druhou. Voda byla studená ,ale Ráchel měla pocit ,že to co dělá musí dokončit ať je to nepříjemné jak chce . Když měla ruce úplně ledové , začala si pouštět vodu na nohy a hrudník . Dávala si záležet aby celé tělo bylo na každém místě skrz na skrz studené. Celé to bylo ještě snesitelné dokud nepřistoupila k místům ,která nebyla moc otužilá a k hlavě. Ten chlad jí bral dech. Pustila na sebe proud vody za pár vteřin přestala a takhle to opakovala s každým místem dokud nebylo úplně studené.Ráchel z toho měla celkem zajímavý a nový pocit ,takový otužovací , sebezlepšující , a tvrdý způsob jak se překonat a posunout se někam dál. Po pěti minutách byla celá studená a měla pocit jako by byla nabitá ledovou energií ,která prostupovala celé její tělo. Nenapadlo jí nic jiného než se usušit a celé si to zopakovat s maximálně teplou vodou. Usušila si vlasy , otřela tělo a pustila nesnesitelně horkou vodu. Tentokrát to bylo mnohem bolestivější a trvalo déle než si celé své tělo tou vařící vodou otužila .Celé jí to trvalo asi deset minut a probíhalo to způsobem rychlého namíření proudu vařící vody na kůži ,zatnutí zubů a vytrvání dokud bolest nepřerušila její činnost . Když si Ráchel sprchovala hrudník vydržela to velmi dlouho ,chtěla mít svá prsa zvláště silná a otužila . Po chvilce začala křičet bolestí a to jí pomáhalo vydržet déle. Po deseti minutách měla Ráchel každé místečko na těle sytě červené . Byla tak uvolněná a nabitá energií ,že musela pokračovat dál. Vzala ručník a začala celé tělo dřít co největší silou. Měla to hotové během chvilky . A v tom v hlavě zazněl hlásek „Zvládla jsi zkoušku chladu a ohně ,zesílila si kůži, je mi jasné že jsi silná “ a hlas přestal .Ráchlel se zašklebila a pokračovala dál.Vzala z taštičky pinzetu a začala seškrabovat omítiku ze zdi.Vytvořila na zemi dlouhou čáru z omítky a celou jí vyšnupla na ráz. Cítila se jako kdyby prěkonávala sama sebe.Napadlo jí že začne od nohou .Vzala pilník a zpilovala si nehty do špičata .Z popelníku vzala popel a nanesla ho na chodidla. Mezi prsty si dala vatičky na odličování a zapálila je zapalovačem.Vata začala hořet a Ráchel to začalo pálit .Chvilku vydržela a pak jí vatičky spadli na zem popálená místa natřela rtěnkou .Byla se svými chodily spokojená. Zbytek nohou si pomalovala šminkami. Pak se postavila a Začala kopat nohama do všeho co bylo poblíž ,záleželo jí aby měla každý prst otlučený a aby holeň byla řádně zocelená. Nohy byli hotové a Ráchel se dostala do stavu ,ve kterém prostě chtěla pokračovat. Vzala pinzetu a začala se štípat do ruhou na prsech, a po celé horní polovině těla, vytrhala si nějaké vlasy a zbrousila si nehty na rukou do špičata.Tělo měla hotové ,a spokojená se svým dílem přešla k hlavě. Vzala pastu na zuby ,měla mentolovou a uďelala si pleťovou masku.Pasta šíleně pálila ,Ráchel musela pěstmi bouchat do zdí aby si tu bolest na chvilku přestala uvědomovat.Za pár minut pasta ztuhla a Ráchel měla skvělý pocit ze zpevněného obličeje.Vzala pinzetu a začala vyrývat ornamenty do pasty .zachvilku byla hotová a šla se v klidu osprchovat.Chvilku jí zabralo smýt ze sebe všechnu tu špínu ,ale za chvilku byla jako nová. Šla si lehnou do postele a užívat si ten pocit ,který měla. Jako by byla nabitá nečím co jí dodává sílu a dokazující že je Elfka fagů a pocit, že dokázala něco o co se jiní snaží ,ale nemají dost odvahy to udělat.Ráchel si uvědomila že na sobe nemá žádné oblečení a oblékla se do pižama, podívala se jak na ní Eva zírá a pousmála se takovým zbůsobem ,jako by Evu vyvedla z omylu o všem co si o ní mohla myslet. Lehala si na peřinu, na záda ,natáhla nohy ,ruce rozpažila a zavřela oči. Když je zavřela viděla Elfího krále jak se baví s královnou ,podívá se na Ráchel a ukáže na ní prstem .Ráchel se zavřenýma očima kouká na krále , ten se najednou změní na jednoho jejího spolužáka ze školy ,na Lukáše ,klekne si na jedno koleno a požádá ji o ruku ,nasadí jí prsten a všechno najednou zmizí.Ráchel je zprvu trochu zmatená ale pak jí to přijde celkem fajn ,v tom v hlavě uslyší Lukášův hlas . „Čau Rejčl, jak je ?“ „De to ,víš že jsem Fagů?“ „Jasně ,a ted si celá moje ,miluju tě“ „Jé to bude super ,tešim se na tebe.“ „Prej te zavřeli ?“ „No jó ,je to tu fakt na hlavu.“ „Jasně , máš tam třeba rádio?“ „Vlastně jo ,mám ho někde v kalhotách“ „Já už musím , měj se“ „Čau “ „Skončila Ráchel a nadšená z nového života šla snít.

Jirka Šantroch

Jirka "bišonek" Šantroch

°26 let °"schizofrenik" abstinent
°silný kuřák °milovník kávy

a spoustu dalších věcí je naznačeno v knížce ,ale nemyslete si že jsem blázen uplně všechno pravda není... :-)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Nehul brácho" se pohybuje na rozmezí mezi románem, novelou či povídkou. Celkem se jedná o 13 na sebe navazujících kapitol, další kapitolu si můžete přečíst již příští pondělí.

Pakliže vás Jirkova tvorba zaujala, můžete mu poslat odezvu na jeho e-mail: jiri.santroch@gmail.com

Dílna

Literární tvůrčí dílna pro všechny, kdo vědí, co je život. Píšete básničky, povídky, fejetony? Vedete si deník nebo se pokoušíte o román? Máte ambici vyjádřit literární formou svůj názor na svět? Naše literární tvůrčí dílna je vám k dispozici.
Napište nám na e-mailovou adresu dilna@lidemezilidmi.cz, co od své účasti v tvůrčí dílně očekáváte, abychom se mohli dohodnout na způsobu spolupráce.
Prezentujte své práce

Doporučit dál:

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2020 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |