NEHUL BRÁCHO - KAPITOLA TŘINÁCTÁ: NÁVŠTĚVA

Uběhlo pár hodin a Ráchel došlo, že návštevní hodiny jsou od čtrnácti ,koukla na mobil a šla na autobus. Sedla na zastávku a čekala .Hlavou se jí nehonily žádné spasitelské myšlenky ,ani elfí svět Fagů. Během minutky se na zastávku dostal autobus a Ráchel nasedla. Přejela pár zastávek a uviděla zeď ,kolem které se tam kdysi vezla s tátou v autě. Viděla to jako dneska ,jak táta klepe do volantu a vjíždí do areálu psychiatrické kliniky. Tak Ráchel stála před vstupem do oddělení kde si zažila svoje a odhodlala se vstoupit .Zazvonila na zvonek a během chvíle k ní přišla sestra ,ptala se jí na jméno , a za kým vlastně jde. Ráchel se na vteřinku zamyslela a řekla ,že její kamarádka se dostala na tohle štrašný místo ,takže se za ní jde podívat ,že má pro ní cigára a zkusila jméno Jana. Sesta se zamyslela a podívala se na ráchel „Možná myslíte slečnu Jenskou ,ta je na pokoji číslo pět.“ Ráchel si na chvilku pomyslela ,že to asi není nejlepší nápad chodit na psychiatrii ,ale pak si řekla, že alespoň pomůže cigárem,stejně je to šílený místo. Tak šla na pokoj číslo pět a podívala se kdo tam leží ,nebo co tam vlastně dělají. Zaťukala a vešla. Koukla po pokoji a uviděla jak tam mládá holka leží v posteli a kouká do zdi. Jak jí spatřila ,tak se celá rozzářila a zvedla se z postele. Podala Ráchel ruku a řekla jí „Já jsem Jana ,dáme si ciigáro, sem celej den spala a ,je to šílený konečne po měsíci vidim někoho mladýho ,všude starý báby a kámoši na to nemyslí“ Ráchel na to „Tyjo já jsem tady taky byla ,já jsem Rejčl“ a jana „co tim myslíš ? Byla. Tebe nepustili z devítky?“ „Né ,teda vlastně dávno ,já jsem se jenom šla podívat jak se tady máte a co se tady děje“ Jakmile to Jana pochopila tak se rozbrečela a začala jí řikat „ Víš to je strašný ,tohle místo ,já tady snad umřu a teď ,to je strašně fajn že se někdo neznámej takhle zastaví a podívá se ze za bláznama“ „No jasně ,tak zaprvý ty nejsi blázen jenom se to z tebe snažej vyrobit, chápeš to ,máš to všechno zkreslený ,stejně ani voni nevěděj jak to funguje,ti řernou schíza a pak ti řeknou že sami neví co to je,takže tahle cesta jak se dostat do klidu není zrovna dokonalost sama ,nevim jak seš na tom ty ,ale ja jsem taky byla hodně zmatená ,ale stejně je to ztráta času ,takže bych ti poradila se s nima bavit podobně ,ty si pro ně jenom pacijent a pro tebe sou to jenom tvý doktoři,a stejně se špatně vyspí a rěknou ti do absolutních demencí protože ,tam sestřička do papírů napsala ,že seš drzá a chováš se nevhodně a přitom ti jenom nesedla jakoby spolubydlící ,tě rozebíraj zavřenou na intezivnim dohledu jak nějakej experimnt a pak tě složej podle jejich gusta a počkaj než se zase rozbiješ a pak budou mít další nájem a pár stovek navíc ,hezkej životopis a pocit že zase jeden slabej článek systému posunuli na tu spávnou úroveň “ „ Aha tak co mám teda dělat?“ „mušíš na to psychologicky je to metoda rozhovoru ,takže si dávej pozor co řikáš ,jinak bys třeba mohla přijít o vobčanku a podobně, něco ve stylu toho co chtěj slyšet ,sice ti to asi sebevědomí nezvedne ,ale je to voko za zub a podobně ,voni po těch letech taky neví a nemaj čas řešit každýho zvlášt ,tak jim ty naučený keci moc nebašti ,stejně ti daj nějaký prášky abys tolik netrpěla ,a pošlou tě pryč a nezajímá je to ,a ješte ti řeknou ,že udělali co mohli a ať se snažíš sama ,ať se vzchopíš a podobný rady ,ale něco normálního jako že máš myslet na něco co máš ráda nebo poslouchat rádio když ti svědomí dává vejprask to už se v učebnicích nedočetli,nemaj ty zkušenosti co ti by ti pomohli ,to je alespoň moje zkušenost ,ohleďně tohohle řešení tvýho problému , radši se pročisti a nechlastej ,nebo si najdi normální práci co tě bude alespoň trochu bavit a hned budeš někde jinde ,alespoň psychologicky tě bude společnost podle mě brát jako líp ,co ty na to?“ jana se chvilku dívá nepřítomným pohledem a zachvilku jí odpoví „ Ty ,jo něco mě napadlo víš co ,ale asi budu muset trošku myslet ,díky asi tady nebuš dlouho viď?“ „Jako dneska nemam co na práci takže můžem pokecat ,ale taky se mi tu nechce bejt ,ješte si mě tu nechaj , a to by se mi vopravdu nelíbilo ,ale jako na návštěvy tu zustat můžu, ti něco klidně poradim jestli se zamyslíme společně ,nad tim ,co se to vlasně děje tak ,se můžem dostat asi do větší pohodičky “ „ Jé to bude fajn ,moc děkuju, a stejně by mě zajímlo pár věcí “. Holky si spolu povídali až do půl šesté a pak se Ráchel vydala na procházku směrem domů.. Cesta domů proběhla celkem v klidu ,žádné extrémní situace ,jen tak si promýšlela co všechno zapoměla říci Janě ohledně pacientismu . Byla celkem spokojená ,že jí vysvětlila ,co jí vysvětlila a promýšlela si ,co bude doma dělat. Skončilo to televizí a brouzdáním po internetu.

(autorem ilustrace je Trumanbaltar)

NĚCO NA KONEC

. Na závěr bych chtěl napsat ,že sem si s Ráchel v něčem podobný ale určitě jsem na tom byl minimálně před psychiatrií mnohem hůř než ona. Takže nevěřte všemu , pořád to někdo musel napsat a já občas nevěřím ani sobě..jo a ta travka taky nemusí dělat všem dobře.