Že prý nosím nos nahoru, jsem příliš pyšný, ješitný a s nikým se nebavím.
To ale není pravda, hned volám Emílii a Petrovi,
chvíli se mnou mluví, chvíli se mnou kamarádí, ale když jim chci říci svůj názor, chvíli mě i poslouchají, jsou přátelští, veselí, zdají se být již skoro vyléčení pacienti,
ale zjišťuji, že lékaři tatíci psychiatři nezvedají pacienty,
ale pouze udržují,
je to snad tak nesnadné někoho vyléčit, zvednout, ale to je asi velmi těžké, to snad ani lékaři neumí.
Po maturitě na Obchodní akademii v roce 1989 deset let pracoval na PNS jako doručovatel tisku. Od šestnácti let se věnuje poezii. Nyní má plný invalidní důchod a dochází do Mensany. Dále se zajímá o ping-pong, divadlo, zahradu a cestování. Žije v rodinném domě v Michálkovicích s matkou a dvěma bratry. O své diagnóze neví vůbec nic - moc se o to nestará.
Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |