-

Cestu plnou překážek k tomu podivuhodnému světu,
Po němž zatím marně touží,
Ten nešťastník bloudící po okrajích lidské společnosti,
Trpce se tázající, proč mě tu nic krásného a užitečného nepatří,
A já jsem ten bloudící
Ubožák, kterému se vysmívají,
Jak dospělí, tak i děti.
A marně hledím do těch, pro mě
Tak vzdálených
Oken honosných úřadů,
Kde se říká.
V tomto případě ti nikdy nepomohu
A zaženu tě do těch míst spálených

Na nichž ty budeš bezmocně bloudit,
A ruce spínat,
A to tak žalostně,
Že se každý od tebe odvrátí rychle a štítivě,
A ty budeš marně jejich nedotknutelnou nadutost proklínat.
Nikdo z těch boháčů si tě nevšimne,
Když ty téměř plačtivě

Lkát budeš nad svým zlým osudem.
Zachvívat se návalem
Té rychle bující sebelítosti.
Takže spíše pohrdání,
Než soucit oni budou vzbuzovat.
A až se ocitnou málem
V bahně opovržení,
Nebudou schopni ustanovit zadání

Příznivého rozvoje své osobnosti,
Tak náhle najdou
Jakousi zvláštní cestu,
Která se prudce zvedá do výše.
A bude se jim zdát,
Že ta cesta k nim promlouvá
Moudrou radou.
Ať si již nevšímají těch zpupných zbohatlíků,
Jež ve své pýše

Se před těmito chudáky
Dali do hrozného řevu.
A chtěli je s pomocí zbabělých zbrojnošů
Navždy odstranit.
Však osudově klopýtli před zjevem,
Jenž plný výhřevu,
Tedy brzy zničí tu mrazivou ochablost,
Mající poranit

Ty plné bolestivé beznaděje
Rozesmutnělé tuláky,
Jež zatím neúspěšně hledají,
Pro ně příznivé útočiště.
A tak jejich duše, bolestivě
Zanesena pichlavými bodláky
Pochybností, že jim nebude poskytnuta možnost
Zajít si na cvičiště

Na němž oni mohou dokázat,
Že jsou schopni slušného chování,
A že jsou tak rovnocenní
Těm nadutým strážcům majetku.
A proto by chtěli důstojně stanout tam,
Kde vyzvání zvon naděje, že když se jim podaří
Rázně se rozjet ku

Mohutné bráně, za niž se nachází svět,
Svět plný šťastného nadhledu.
A v tom světě se vyskytují bytosti
S andělskou duší,
Jež poskytnou všem těm hledačům spásy,
Tu svoji trvalou podporu,
Která jim přinese povznášející štěstí,
A tak se, oni, z ledu
Vytvořeného lhostejností chamtivých sobců,
Dostanou pod blankytnou oblohu,
Na níž září slunko lásky,
A kde se vystaví stálého štěstí náporu.