Pavel Kalaš

Je 28. března 1969. Právě teď jsme už podruhé po sobě porazili na mistrovství světa v hokeji ve Stockoholmu Rusy.

Koukáme s bráchou a rodiči jak se naši hráči radují a Švédové s nimi. V tu dobu nám to přál skoro celý hokejový svět. Všichni věděli, že je to naše jediná šance odplaty za to přepadení v minulém roce.

Doma teď vychutnáváme vítězství 4:3 a já taky to, že snad nikdy už se nebudu radovat z gólu tak jako dnes v tomto zápase. I kdyby fotbalová Slavie snad někdy vyhrála pohár mistrů, taky i z těch gólů, co by ve finále dala, se snad nebudu radovat víc. Porazili jsme právě někoho, kdo nám strašně ublížil a ponížil a to ještě vojáci a politici tohoto národa se nám snažili vnutit názor, že je to vlastně osvobození. Osvobození za cenu lidských životů, poškozených památek a ukradených hodinek každému kolemjdoucímu.