Rok se překulil rychlostí blesku, za ním přifrčel rok další, v pořadí už dvoutisícdesátý. To je mazec. Fofr, chcete li. Mně to nevadí. Dokážu se zastavit a přestat spěchat.
Pomalu se posadím do křesílka u počítače. Je otočné a tak si s ním užiju hodně zábavy. U toho brouzdám po netu, samozřejmě s šálkem voňavé kávy po své pravici. Do toho pustím moc fajn muziku a nechám se unášet na vlnách hudebního moře. Takto trávím svůj čas v pohodlném křesle, upíjím kafčo a pod nohy se mi pletou dvě moje stálé společnice, Kiára a Abygail. Dvě kočky, černé jako uhel, dotváří domácí atmosféru mého podvečera.
Tak je to se mnou. Jsem zase o rok starší, údajně moudřejší, taky s pár vráskami kolem očí. A život jde dál. Nezastaví se jeho běh. Jde stále kupředu. Tak to má být. Mohu se ohlédnout za svou minulostí, žiji přítomností a do budoucna nahlížím po očku. Mám se na světě krásně. Moc mně nerozmazluje, občas mi provede nějakou kulišárnu, ale stojí za to. Tak to je.
Klížící se víčka mi naznačují, že podvečerní idyla je u konce. Tak šupem pod peřinu, kočky na peřinu a pak už jen se nese tmou, už spí, už spí, už spí . . . .
Jmenuji se Blanka Rousová, je mi 48 let a jsem ve znamení střelce. Narodila jsem se a svůj dosavadní život jsem prožila v Ostravě. Jsem na své kořeny hrdá a založením jsem patriotka.
Už jako malá dívka jsem velmi ráda četla. K tomu se navázala má záliba v recitování a později jsem začala své fantazie a představy uskutečňovat písemně. Zprvu to byly jen nesmělé pokusy, časem se vytříbily a získaly tvar a formu a staly se nedílnou součástí mého života. Píšu své vlastní básně, povídky a příběhy ze života. Tvůrčí práce mne naplňuje uspokojením a vrcholem toho je, má li moje tvorba co říct i druhým lidem. Pokud je dokáže oslovit a zaujmout, vím, že má tvorba je smysluplná a užitečná dvojnásob. Vaše "Rousice"