PROČ JE DŮLEŽITÉ BÝT IN
Díky svým rodičům, kteří mají televizi, jsem objevila seriál Život a doba soudce A.K. Je to oblíbený seriál mého otce. Jeden z dílů pojednával o případu chlapce, kterého šikana ve škole dovedla až k sebevraždě a jeho rodiče k žalobě školy. Protože se příběh odehrával zejména v soudní síni, byl celý protknut otázkou „Čí je to vina?“ Zajímavé bylo připustit, že na vině nemusí být pouze agresoři nebo nepozorní učitelé, ale i rodiče. Rodiče ve zmíněném seriálu žili alternativním způsobem života, oblékali se neobvykle, nejedli maso a žili na polorozbořeném statku. Dítě vychovávali k obrazu svému, takže chodilo do školy „divně“ oblečené a k svačině mělo obilné klíčky, což nezůstalo nepovšimnuto posměváčky, kteří mu dali co proto. A tak se ptám, nepomohlo by, kdyby ho rodiče od začátku oblékali podle poslední módy, nechali ho atraktivně ostříhat, dali mu moderní mobilní telefon a k svačině něco normálního?
Tím by paradoxně mělo větší prostor se odlišovat, větší svobodu být povahově své. Myslím, že je potřeba, aby se i rodiče snažili, aby dítě zapadlo. Vždyť víme, že dětský kolektiv je nebezpečný. Děti jsou blíže k přírodě než dospělí, nejsou taktní a ohleduplné, jsou spíše jako lvi, roztrhají kohokoli, kdo se jim nezdá být lvem. A kdo by své dítě nevyzbrojil, když ho hází lvům?
Když v pubertě nosila tričko s nápisem Crazy girl, nevěděla, jak doslovně ji to jednou bude vyjadřovat. Pro ni to znamenalo divokost, živelnost a radostnost, kterou se v té době pyšnila. V sedmnácti letech sestoupila do pekel. Začalo to osudným zjištěním, že strach ze strachu způsobuje strach. To způsobilo depresi. Jako odpočinek od deprese přišla mánie a nakonec vše vyvrcholilo psychózou. Od té doby trpělivě leze z propasti. Nálepky, kterými ji lze v současné době popsat, jsou „učitelka jazyků,“ „literátka,“ nebo „intelektuálka“ zároveň však „invalidní důchodce.“ Ona sama se identifikuje s vlkodlakem.