Symbióza a autonomie - Dita Zuščicová

V Závislých vztazích i Symbióze a autonomii je uvedena podmínka vyléčení, že musím destruktivní vztahy přerušit, ukončit, se zapletenými rodinnými příslušníky se jednoduše přestat stýkat! Ale to v mém případě nejde a navíc to ani nechci. A tak se stále motám v kruhu a ustupuji až ke ztrátě životní energie, až k nanicovatosti. Můj terapeut říká, že to jde i bez přerušení, že to půjde. Věřím mu. Od července, od návštěvy terapeuta se toho stalo už přece tolik. Vlastně už to začalo v dubnu docházením do denního stacionáře pro psychotiky. Události se daly do pohybu, rychlejším a zásadnějším tempem se mění celý vnější i vnitřní život – vystrčila jsem periskop a už nejen obhlížím, ale začala jsem i sdílet život s více lidmi, těžit ze svých zkušeností. Předtím mě život už taky bavil, ale teď si ho navíc užívám i přes léky, bez nich to nejde.

Tady jo!

Ve zdravé konstruktivní symbióze je dle autora knihy místo i pro autonomii (=nezávislost) a já ji dnes poprvé! v životě zažívám s partnerem a se sestrou – tady to už funguje. A já věřím, že se mi časem podaří „vlít“ pravou autonomii i do vztahů s ostatními členy rodiny.

Naděje

Do knihy jsem si tužkou poznamenala: Jsem ještě závislá a už chci pracovat na autonomii?! – Pomalu. Přeskakovat nesmím. Pěkně po pořádku. Jedině tak mohu osvobodit díky změnám na sobě i ostatní. Závěrem, jak na sebe obě knihy navazují: Když není uspokojena v dětství symbiotická potřeba vazby, vzniká u jedince závislá porucha osobnosti. Velké množství kazuistik (v obou knihách) vede k lepšímu porozumění a vhledu do problematiky symbiotických traumat, nalezení pravé autonomie a naději, že konflikty mezi symbiózou a autonomií může dle zkušeností autora překonat v podstatě každý člověk, který na sobě duševně pracuje.