Leč na světě přežívali i lidé, jež nevýslovně trpěli. To byl právě případ Evženie Palinské. Ta celé dny a noci proležela na lůžku, nemožná jakéhokoliv pohybu.
A tu rodině nešťastné dívky jejich příbuzný pověděl o Lídě a o jejím hráčském umu.
Uplynul pouhý jediný den a Lída se svoji violou stanula u lůžka nemocné Evženie. Začala na violu preludovat a co se nestalo, Evženie zamrkala očima! Zazněl další líbezný violový tón a Evženie pohnula oběma rukama! Dozněla celá violová sonáta a Evženie se dokázala na lůžku posadit!
V domě v Ponocné ulici, v němž Evženie s rodinou přebývala, tak konečně zavládla kýžená radost ze života. Jak někdy málo postačí ke štěstí.
Ctibor Palička ovládal hru na zvonkohru. Byl v ní tak zběhlý, že široko daleko neměl konkurenci. Ctibor vyprodával velké haly lusknutím prstů.
Leč neprovázela ho pouze radost ze života. Jednoho dne se dozvěděl, že je HIV pozitivní. Tato zpráva by kohokoli jiného pohroužila do vleklých depresí, ne však Ctibora. O co více si svoji nemoc uvědomoval, o to intenzivněji se snažil vcítit do hudebních motivů zvonkohry. A tak nemilou životní zprávu vyvážil životní hudební výkon, jenž publikum ocenilo bouřlivým potleskem. Zhoubná nemoc jako by byla rázem v pozadí a ze Ctibora tak nadále čišel život, to když stál na pódiu, hrál lidem a na to špatné přestával myslet.
Jelena Veselovská milovala své violoncello. Když za něj usedla, jako by vše kolem ožívalo a nabývalo na kráse. Tak to alespoň vnímali posluchači – jak ti stálí, tak i ti náhodní.
Bohužel, na světě nepřebývají pouze lidé přející, ale i ti nepřející. Jednou takovou personou byla Lena Veselovská, sestra Jeleny. Lena nedokázala přenésti přes srdce, že je Jelena uznávanou osobností a ona nikoliv. Zatímco Jelena vyprodávala svým hráčským umem sály, Lena přemýšlela o pomstě.
A tak se potají vkradla do pokoje sestry, když ta tam zrovna nebyla, a zpřetrhala struny jejího violoncella. Jenže jaký to byl pro Lenu šok, když se zpřetrhané struny ihned samy od sebe zacelily. Lena tedy struny poničila podruhé, jenže ty se znovu zacelily. Lena tedy přitvrdila, s violoncellem třískla o zem a tak jej celé poničila, jenže nástroj se krátce nato stal zase nástrojem. Rozčilená Lena proto ve vzteku zlobně pohlédla na sestřin portrét a roztrhala jej na kousky. V ten moment ztratila vědomí. A když opět přišla k sobě, portrét Jeleny spatřila zcela neporušený. Tak velkou mocí oplývala Jelena Veselovská.
A lze se tomu všemu diviti? Vždyť:
Hudba to je mocný lék jak nejeden básník řek obohacuje lidské smysly a nutí je uvažovat lidsky
Klavír, viola, zvonkohra či violoncello to vše plodí jen krásné dobro kdy radost ze života dostaví se a lidské strádání tím ukončí se
Ať Rus, Řek či Arab jsi na hudbu nezanevři Nech se i nadále unášeti její melodií a žij svůj život nekonečnou symfonií
Své přátele sezvi do divadla kde part brilantního Telemana zastane místní ochotník či pikolík jemuž vzdáš hold, hluboký dík
Opera, opereta či muzikál pokaždé zaplní se sál v němž obecenstvo bude umělce si hýčkati a potajmu jejich zpěvné melodie v duchu výskati
A až opona závěrem se zvedne i ty ještě jednou rád poklekneš před sólistu s pugétem růží a vyslovíš jak náramně mu to sluší jak po celou dobu hry a zpěvu lahodil tvým uším jenž pouze šepot v sálu rušil
Domů poté vydáš se pln dojmů jak famózní hra byla to na violu jak klavír s violoncellem krásně se doplňoval o zvonkohru obohacen neskomíral
Anastázie, Lída, Ctibor, Jelena i ty můžeš jednou zazářit coby významná persona když vynasnažíš se svoji hráčskou píli neusneš na vavřínech, stupnice osvojíš si
A když v hudbě nepolevíš uznání zakrátko zajisté obdržíš Stane se z tebe nový Schubert či List když zahraješ klavírní sólo a následně obrátíš list
Pak buď si stoprocentně jist že publikum ocení tvůj rukopis Rukopis ve znamení hudby jenž každý podpoří podáním ruky A tak stvrdí mocné záruky že se již staneš navěky umělcem ze světa kultury osobností ze stránek partitury
By Steve Snodgrass from Shreveport, USA (FingerboardUploaded by AlbertHerring) [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons
.jpg){kind=link}