protože cesty ke všem a ke všemu jsou někdy strašně bílé, černé, děravé a smůlou posypané,
vypadá to tak, že každý chce říci zrovna to slovo, které máš zrovna na jazyku, ale vždyť je napsané v každém zápisníku.
Bordel do bordelu. Světlo do kostela. Tmu do tunelu. Lásku do klína. Hluk na koncert
a cit pro píšťaličku.
Kam s tím?
To se mě ptáš, ty celá, než přijde tvoje hodina...
Čekáš jaro se slzami na krajíčku, ty můj tajemný zítřku, ty mé pondělí, ty má soboto, ať se co chce ještě stane, nechci přijít o jistotu,
protože cesty ke všem a ke všemu jsou někdy strašně bílé, černé, děravé a smůlou posypané,
vypadá to tak, že každý chce říci zrovna to slovo, které máš zrovna na jazyku, ale vždyť je napsané v každém zápisníku.
Po maturitě na Obchodní akademii v roce 1989 deset let pracoval na PNS jako doručovatel tisku. Od šestnácti let se věnuje poezii. Nyní má plný invalidní důchod a dochází do Mensany. Dále se zajímá o ping-pong, divadlo, zahradu a cestování. Žije v rodinném domě v Michálkovicích s matkou a dvěma bratry. O své diagnóze neví vůbec nic - moc se o to nestará.
Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |