Advaita – boj o spokojený život

Komunita Nová Ves

Občanské sdružení Advaita vzniklo v červenci roku 1997. U jeho zrodu stáli pracovníci Terapeutické komunity pro drogově závislé v Nové Vsi, která byla nejprve státním zařízením a později zařízením Libereckého kraje. Advaita navázala na program terapeutické komunity, jejímiž klienty jsou lidé s dlouhodobou drogovou kariérou. „Obvykle jsou na drogách ilegálních, někteří mají kombinovanou závislost. Takový člověk je závislý třeba na heroinu, ale měl i období značného pití alkoholu. Primárních alkoholiků jsme měli v komunitě však minimum,“ říká odborný ředitel Advaita MUDr. David Adámeček. Klienti se podle něj většinou začínají léčit pouze ambulantně nebo jdou na pár měsíců na detox nebo do léčebny. „Léčba v komunitě je v průměru na rok, takže málokdo, kdo s léčbou začíná, se nechá ´zavřít´ na tak dlouhou dobu,“ vysvětluje MUDr. Adámeček.

Poskytování doléčovacích služeb

Lidem, kteří opouštěli terapeutickou komunitu a odcházeli do normálního života, začala Advaita nabízet následné služby. „V roce 1997 nastoupili první klienti - lidé bojující se závislostí na drogách a to nejen ilegálních ale i lidé závislí na hazardu,“ říká David Adámeček. V prvních letech poskytovala Advaita klientům přicházejícím z komunity pouze doléčovací služby (v centru doléčovacích služeb), v roce 2003 přibyl nový program ambulantního poradenství a vzniklo Centrum ambulantích služeb Advaita.

Sloučení s terapeutickou komunitou

K zásadní změně občanského sdružení Advaita došlo po deseti letech. „Liberecký kraj rozhodl vyčlenit terapeutickou komunitu ze svých zařízení a v roce 2007 přešla komunita pod občanské sdružení Advaita,“ říká ředitel Adámeček. Do té doby bylo Advaita malé občanské sdružení, které provozovalo jen služby následné péče pro lidi závislé na drogách. Po sloučení s komunitou vznikla organizace zaměstnávající kolem dvaceti lidí. Musí však každoročně řešit otázku financování. „Jako nestátní organizace od státu peníze dostat můžeme, ale taky nemusíme. To státní či krajská organizace má větší jistoty. Na začátku roku vůbec nevíme, z čeho sestavíme rozpočet letos. O peníze jsme si zažádali, ale kolik to bude, to budeme vědět až na konci prvního čtvrtletí,“ uvádí David Adámeček.

Kriminalita u klientů klesá

Advaita je financována Radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky, Ministerstvem práce a sociálních věcí, krajem a obcemi. Menšími částkami přispívají také sponzoři. „V poslední době ale žijeme v neustálé nejistotě, každý se vymlouvá na krizi. Proto jsem rád, že jsme udrželi terapeutickou komunitu, kterou ročně projdou desítky lidí. Je to služba na první pohled drahá, ale musíme brát v potaz, kolik stojí pobyt v psychiatrické léčebně nebo ve vězení,“ komentuje finanční problémy MUDr. Adámeček. Investice do preventivní a následné péče o drogově závislé občany se podle něj společnosti vyplatí. „Kriminalita u nás léčených lidí jde dolů. A to mluvím i o lidech, u kterých může dojít k selhání abstinence,“ zdůrazňuje ředitel Adámeček. Díky dotaci Evropské unie může Advaita nabízet klientům také podporu samostatného bydlení. „Klienti kolikrát potřebují získat bydlení se smlouvou, prácovní místo se smlouvou a mnohdy ještě splácet dluhy. Pomáháme jim řešit třeba exekuce, což je problém, který dokáže podrazit nohy i lidem po dlouhodobé léčbě,“ říká ředitel Adámeček.

Pomoc v boji se závislostí

Centrum ambulantních služeb v Liberci se zaměřuje na experimentátory i lidi již závislé. Vedle lidí závislých na ilegálních drogách sem chodí také alkoholici a gambleři. Služby jsou zdarma i pro blízké příbuzné a ročně jimi projdou stovky lidí. Cílem sdružení je pomáhat klientům k zapojení do společnosti přiměřeně jejich věku a k jejich možnostem, což u většiny z nich představuje soběstačný životní styl s vlastní prací a bydlením. Sdružení se snaží vytvářet podmínky pro prevenci, poradenství, léčbu a sociální, zdravotní a pracovní rehabilitaci. Výsledkem poskytovaných služeb by měla být nižší zájem o drogy.

Vedoucí Centra ambulantních služeb v Liberci je Ing. Irena Habrová. Podílí se na individuální i skupinové terapii, na vzdělávacích lekcích, zajišťuje náplň volnočasových a klubových aktivit. Nejdříve téměř 15 let pracovala v komunitě, nyní vede skupinu gamblerů. „Obdivuji jejich pokoru vůči životu, který si tak zkomplikovali a jejich snahu dostat se zase nahoru. Je to často boj s větrnými mlýny, nahoru a dolů, ale mnozí z nich dokážou být velkými bojovníky. Největší radost mám, když se setkám s bývalým klientem, který nyní vede spořádaný život, má rodinu a dobrou práci a je spokojený. Pak máme já i kolegové pocit, že naše práce má smysl a děláme ji dobře,“ svěřuje se Ing. Habrová. Podle ní je gamblerství velký problém, pravidla pro provozování loterií v ČR jsou jedna z nejměkčích v Evropě a přitom úroveň zdanění hazardu je nejnižší.

„Navrhuji minimalizovat počet hracích automatů a zavést střediska hazardu na několika místech v republice (něco jaké malé Las Vegas), kam si mohou zájemci o hru zajet,“ viděla by řešení Irena Habrová a důrazně dodává, že odvody prostředků z hazardu by měl dostávat jen stát - ne obce a města jako doposud, protože pak mají zájem na zvýšení počtu hracích míst. Stát by měl vybrané prostředky poskytovat na obecně prospěšné účely, třeba právě na léčbu závislostí.

Vyskočit z rozjetého vlaku

Do „gamblerské skupiny“ vedené terapeutkou Irenou Habrovou chodí také Míra. „Devět let jsem kouřil marihuanu, 18 let jsem hrál automaty, do toho jsem pil. Nepřipouštěl jsem si, že mám problém,“ vzpomíná Míra. Dramatický obrat v jeho příběhu nastal 1. dubna 2010. Byl ve složité finanční situaci, kdy dlužil bankám hodně peněz a uvědomil si, že neumí vystoupit z rozjetého vlaku. Tak se rozhodl, že si vezme život. „Chtěl jsem skočit ze třináctého patra, ale dostal jsem strach. Nakonec jsem spolykal sedmdesát Hypnogenů a deset Neurolů. Našla mě matka, odvezli mě do psychiatrické léčebny Kosmonosy a při propuštění mi primářka řekla: ´Máte dvě možnosti, buď se zabít znovu a úspěšně, nebo se nechat léčit.´ Doma jsem seděl tři dny a tupě koukal do zrcadla, a pak jsem se rozhodnul zavolat do psychiatrické léčebny Bohnice,“ vypráví Míra.

Podstoupil dosti tvrdou léčbu na oddělení závislostí a přemýšlel, co bude dál. „V pavilónu pro gamblery je chráněné prostředí. Návrat mě děsil a primář Nešpor mi doporučil najít si ve svém bydlišti doléčovací program. Hned po návratu do Liberce jsem nastoupil do Anonymních alkoholiků, protože pití u mě šlo ruku v ruce s hraním a gamblerskou skupinu jsem našel v občanském sdružení Advaita,“ říká Míra a přiznává, že bez doléčovacího programu by návrat zvládal velice těžko nebo vůbec ne. „Dnes se cítím mnohem lépe, mám splacenou značnou část dluhů, s plánováním splátkového kalendáře mi také pomohli v Advaitě. Zpočátku mi hodně pomáhaly individuální pohovory, do skupiny chodím dodnes, “ uvádí Míra. Abstinuje už téměř dva roky a mnozí i díky němu začínají věřit, že z rozjetého vlaku vystoupit jde

Podrobné informace najdete na