Dvaačtyřicetiletá Andrea Kimlová je již čtyři roky hospitalizována v psychiatrických zařízeních, střídavě v Bohnicích a Havlíčkově Brodu. Její diagnóza je těžká. Trpí paranoidní schizofrenií. Přesto doposud nepobírá invalidní důchod ani toho nejnižšího stupně. Je odkázána pouze na sociální dávky tzv. hmotné nouze. Momentálně je Andrea v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích a je dobrou kamarádkou mého známého bohnického pacienta Marka Rychtery, ochotně mi poskytla krátký rozhovor.

Sportovec každým coulem

Již několik let pracuji jako peer konzultant v Psychiatrické nemocnici v Praze-Bohnicích, a za tu dobu jsem poznal hodně pacientů a s některými z nich jsem se skamarádil. Jedním z nich je třiadvacetiletý Marek Rychtera. On je totiž mimořádně aktivní, hlavně sportovně. Společně jsme se účastnili pravidelných fotbalových i florbalových tréninků na hřišti v bohnické nemocnici, a jezdili i na fotbalové turnaje týmu CDZ Praha v České republice i v zahraničí.

Neúnavný sportovec

Fotbal hrál aktivně do pětasedmdesáti. Osmasedmdesátiletý Jan Abrham z Kladna- Švermova odehrál na fotbalovém hřišti neuvěřitelných a patrně i nepřekonatelných 65 sezon. Začínal v mládežnickém věku a hrál v oficiálních soutěžích mužů do pětasedmdesáti let.V té době nastupoval proti hráčům o více než dvě generace mladším a byl nejstarším hrajícím fotbalistou v celé České republice. Aktivní hráčskou kariéru skončil, ale v současné době pracuje jako trenér přípravky Libušína a zároveň i jako funkcionář ve fotbalových organizacích.

Budoucí psycholog pracuje v Peer klubu

Třiadvacetiletý Martin Mikula pochází ze severočeského Litvínova. V současné době se však více pohybuje v Praze, kde bydlí v pronájmu a studuje již ve 3. ročníku psychologii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Současně je od letošního března na částečný pracovní úvazek zaměstnán jako peer-mentor v Peer klubu Psychiatrické nemocnice Praha – Bohnice. Je to můj spolupracovník, a tak jsem ho požádal o krátký rozhovor.

Vystudovala i s psychickými problémy

Vystudovat úspěšně vysokou školu se závažným psychickým onemocněním není jistě jednoduché. Jednou absolventek je i moje současná kolegyně šestatřicetiletá Marta Gemperlová z Prahy. V dětském věku sice psychické problémy neměla, avšak přesto ji toto období do budoucna poznamenalo. „Když mi byly tři roky, odešel od nás otec, se kterým jsem od té doby byla zcela bez jakéhokoli kontaktu. Mužský element potom v neúplné rodině určitě chyběl,“ vzpomíná Marta. Vystudovala oděvní průmyslovku v pražských Holešovicích. „Ve čtvrtém ročníku na průmyslovce se u mě začaly projevovat psychické problémy neurotického typu. Jednalo se především o stavy nadměrné únavy, a navíc mi dělala problémy špatná komunikace s lidmi,“ říká Marta. Ještě stačila úspěšně odmaturovat a poté začala studovat na Technické Univerzitě v Liberci.

Přes zdravotní handicap žije plným životem

Osmadvacetiletý Ilja Feofanov pochází z ruského Volgogradu. Ve svých 13 letech ale přesídlil natrvalo do České republiky, a to přímo do hlavního města. „Do Prahy jsme se z Ruska přestěhovali společně s matkou k jejímu příteli, který tehdy již v Česku žil.“ vzpomíná Ilja na zásadní změnu ve svém životě. Krátce po přestěhování se mu navíc narodil bratříček. V Praze chodil Ilja nejprve do ruské školy, kde se učil základům češtiny. Osmý a devátý ročník dokončil v 16 letech již na české škole.

Žije sportem, především fotbalem

Čtyřiatřicetiletý Michal Novák pochází sice z Příbrami, ale již celých 14 let bydlí v Praze. Už v dětském věku trpěl poměrně silnými úzkostmi, ale v tomto období se nikdy neléčil na psychiatrii, a to ani ambulantně. Až ve 22 letech musel poprvé své problémy začít řešit. Začal s ambulantní léčbou ovšem ne u psychiatra, ale u psychologa. Pravidelně docházel na individuální psychoterapii a tento způsob léčby u něj trvá vlastně až do současnosti. Později musel být hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v Praze-Bohnicích. „Je to moje jediná hospitalizace v psychiatrickém zařízení za celý život. V Bohnicích jsem tenkrát strávil asi půl roku,“ vzpomíná sympatický mladý muž. Diagnóza už ale byla horší. Jednalo se totiž o ataku schizofrenie. Proto mu byl už tenkrát přiznán invalidní důchod, byť jen I. stupně.

Stále aktivní i po osmdesátce

Rodilý Kladeňák Josef Vimmer již překročil věk 80 let. Je bývalým vynikajícím sportovcem a později i sportovním trenérem. Již v dorosteneckém věku získal dva tituly mistra republiky s týmem kladenských fotbalistů a jeden s hokejisty. Když přecházel z dorostu mezi dospělé, rozhodl se pro hokejovou kariéru. Za Kladno nastřílel neuvěřitelných 659 branek. Po ukončení aktivní hráčské činnosti pracoval jako trenér, nejen u týmu Poldi SONP Kladno, ale i u dorostenecké a juniorské hokejové reprezentace tehdejšího Československa. Reprezentační tým do 18 let přivedl k titulu Mistrů Evropy a s týmem do 20 let vybojoval hned tři bronzové medaile na Mistrovství světa. Později trénoval i v zahraničí.

Zahradu má místo cvičení

Zdeňka Kofenta z Družce u Kladna pamatují jako fotbalistu již jen vyložení pamětníci. Přitom tento senior kopal v minulosti více než 10 let nejvyšší fotbalovou soutěž za Kladno a na vojně též za někdejší vojenský oddíl TANKISTA PRAHA. Několikrát reprezentoval československou juniorskou reprezentaci i československý tým do 23 let. „V juniorském reprezentačním týmu jsem si zahrál vedle takových borců, jako byli Popluhár, Kvašnák, nebo Pospíchal.

Od konce lonského prosince pořádám pro zaměstance ,,Dobrého místa" turistické výlety po památkách České republiky. Ten první na pražský Vyšehrad byl nejméně povedený, třebaže měl největší účast. Ty tři další, konkrétně na Okoř a Budeč, na Konopiště a Kožlí a naposledy na památný vrchol Řípu už byly mnohem lepší.

I silnou vůlí překonal těžkou nemoc

Mistr republiky nejen v hokeji, ale i ve fotbale Jméno Jindřicha Karase je pamětníkům kladenského sportu dobře známé. V první polovině 70. let Jindřich Karas hokejovou kariéru na vrcholové úrovni ukončil. Poslední tři sezony si zahrál legálně v Německu a po návratu hrál ještě několik let v nižších soutěžích. Krutý zlom v jeho životě přišel v 90. letech.

Sportu je stále věrný

Pan Jaroslav Hošta z Kladna je už sedmdesátník, ale stále je pracovně aktivní. V mládí hodně sportoval, a to hned v několika odlišných disciplínách. Vedle fotbalu a hokeje se věnoval i atletice a gymnastice. Již 40. sezonu je pořadatelem při hokejových zápasech kladenských Rytířů. Dokonce hlavním pořadatelem je na kladenském fotbalovém stadionu Františka Kloze, kde hrají svá divizní utkání fotbalisté SK Kladno. Sportu se ale pan Hošta věnuje i aktivně, byť samozřejmě již na rekreační úrovni. Stále jezdí na kole a snaží se i jinak udržovat v dobré tělesné kondici. O jeho pořadatelské práci jsem si s ním povídal.

V neděli 8.4 jsem v rámci spolku ,,Dobré místo“ pořádal další turistický výlet po turistických zajímavostech i architektonických památkách České republiky. Přestože šlo během pouhých dvou týdnů již o druhý výlet, někteří účastníci jako Zuzanka, nebo Ondra se ho zúčastnili opětovně, jiní jako Katka a Tomáš, byli úplnými nováčky. Cílem výletu byla tentokrát poměrně členitá a kopcovitá krajina Benešovska.

Chtěla by se věnovat psychoterapeutickému výcviku

Třiatřicetiletá Evelína Hejnová z Prahy má psychické problémy už od dětství. V tomto období se však nikdy neléčila na psychiatrii, a to ani ambulantně. „Bylo mi asi 12 let, když se u mě začaly projevovat první alarmující příznaky. Tehdy se jednalo především o velkou vnitřní nejistotu a zmatek, což následně vedlo k sebepoškozování, konkrétně pořezáním na ruce, a přidaly se i problémy s anorexií,“ vzpomíná Evelína. Při studiu na osmiletém gymnázium se její problémy prohlubovaly. Přidaly se deprese a Evelína měla i tendence k jakémusi magickému myšlení. Přesto se stále zatím obešla bez pomoci psychiatrů. „Studium jsem krátce před maturitou přerušila a místo toho odjela na rok do Anglie, kde jsem absolvovala kurs angličtiny a pracovala. Odmaturovala jsem až po návratu, navíc na jiném gymnáziu. Po maturitě jsem se vrátila do Anglie a začala studovat psychologii v Londýně,“ říká mladá žena.

Má rád sport

Sedmadvacetiletý Karel Nutil z Prahy si už v životě něco prožil i protrpěl. Již v dětském věku mu lékaři objevili nádor na hlavě. Ten mu v 15 letech úspěšně a bez následků odoperovali. Horší to bylo s jeho psychikou. Problémy měl již v dětství. Kvůli své hlavní diagnóze, kterou je porucha osobnosti, nedokázal nikdy zvládat konfliktní situace, a proto byl často hospitalizován v psychiatrických zařízeních. Na konflikty vždy reagoval neadekvátně a v takových situacích byl schopen kohokoli napadnout především slovně, a někdy i fyzicky. Již v dětském věku se léčil na psychiatrii a to jak ambulantně, v některých případech byl i hospitalizován buď v Psychiatrické nemocnici v Praze Bohnicích nebo v Opařanech. „Učil jsem se kuchařem. Při jednom konfliktu na učilišti jsem dal učitelce facku, a proto mě z učňáku vyhodili,“ vzpomíná Karel.

V neděli 24.3 jsem pro zaměstnance Dobrého místa pořádal zatím druhý turistický výlet po českých turistických zajímavostech a historických památkách. Ten první v prosinci loňského roku se pravda příliš nepodařil. Patrně hlavně proto, že byla zima. Ten druhý v prvních jarních dnech letošního roku se mi líbil mnohem více.

Lubošovi bylo 55 let. Do důchodu má ještě daleko, tak co s tím. Luboš pozval své kolegyně a kolegy na velkou oslavu. Vždyť ve stejný termín slavil i sedm let zaměstnání v neziskové organizaci Dobré místo. A tak se při dobrém jídle a pití vzpomínalo, ale i plánovalo. Někdy až překvapivě daleko. A tak bude mít Luboš do důchodu ještě hodně práce. Ať je tedy zdravý a pořád neuvěřitelně aktivní.

Lze žít i s těžkou nemocí

V Psychiatrické nemocnici v Praze Bohnicích jsem poznal hodně pacientů a některé jsem si i velmi oblíbil. Patří k nim i jedenadvacetiletý Dominik Hokšár z Prahy. Obdivuji zejména jeho až neuvěřitelně vysokou aktivitu při nejrůznějších programových terapiích. Dominik to ve svém zatím krátkém životě neměl určitě lehké. Od sedmi let trpí Tourettovým syndromem. Ten se v jeho případě projevuje především výraznými tiky, ale také nepříjemným stresem a nervozitou. „Problémy mám už od začátku základní školy. Spolužáci se mi proto i posmívali. Již v dětství jsem vystřídal hned několik ambulantních psychiatrů, ale žádný mi vlastně nijak výrazněji nepomohl. Jedna psychiatrička mi naopak nasadila tak silné léky, že jsem silně intoxikován skončil v nemocnici,“ vzpomíná Dominik. Lékaři mu ustavičně měnili i přidávali léky, ale k žádnému zlepšení nedošlo. Nepomohla tehdy ani tříměsíční hospitalizace v pražském Motole.

Jedenadvacetiletá Zuzana Svobodová pochází z Havlíčkova Brodu, kde také vystudovala gymnázium. Po maturitě přesídlila do Prahy, kde v současné době bydlí v pronájmu a studuje Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, obor fyzioterapie. Na bydlení i pronájem bytu si Zuzana vydělává prací. „Začínala jsem si přivydělávat na různých brigádách, kterých jsem vystřídala hned několik. Jsou to obvykle jen dočasné záležitostí, proto jsem se začala poohlížet po nějakém dlouhodobějším přivýdělku,“ uvádí sympatická mladá žena. Našla ho v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích. Zde zrovna pracovně skončil Zuzanin předchůdce Zdeněk Hlinčík. „V bohnické nemocnici jsem necelý půlrok. Pravidelně sem docházím každé úterý a středu. Pracuji v oboru hodně podobném mému studiu na fakultě a práce mě i hodně baví,“ vysvětluje Zuzana.

Už jsem si s ním nepopovídal

Bývalého prvoligového fotbalistu SONP Kladno i československého reprezentanta Františka Bragagnolu jsem navštívil už před dvěma lety.

Sportující ošetřovatel

Každé úterní dopoledne chodím hrát pravidelně na necelou hodinku florbal do tělocvičny v Bohnické nemocnici. Poznal jsem tam řadu florbalistů. Někteří byli dobří, jiní už méně. Snad to mohu posoudit, když na florbal, stejně jako na fotbal, mám platnou trenérskou licenci a navíc tento sport hraji velmi rád. Mým nejoblíbenějším spoluhráčem je ošetřovatel z Bohnic Jirka Homolka. Snad proto, že jsme tam z florbalistů nejstarší, ale dokážeme dávat příděly i mnohem mladším hráčů.

Lékařka je v Dobrém místě spokojenější než kdysi na klinice

Jana Peková z Prahy po maturitě na gymnáziu úspěšně vystudovala lékařskou fakultu Univerzity Karlovy s atestací oční lékařky. Po studiích pracovala nejprve na I. oční klinice v Praze „Na Karláku“ a po roce přešla na dětskou oční kliniku v pražském Motole. Práce oční lékařky je jistě velmi zajímavá, ale též náročná.

Archivářské práci se věnuje i po sedmdesátce

Pana Jana Soldána z Kladna znám již řadu let. Seznámili jsme se ve sportovním oddělení kladenského Okresního archivu. Já jsem si tam chodil zjišťovat faktografické údaje pro své novinářské články z historie kladenského sportu a pan Soldán tenkrát ve sportovním archivu dobrovolně vypomáhal. Časem jsme se více sblížili a navštěvovali společně jako diváci kladenské fotbalové i hokejové zápasy. Jan Soldán později převzal vedení sportovního archivu a já mu tam chodil občasně pomáhat třídit archiválie. Rodák z Vyškovska v této práci pokračuje, i když už překročil sedmdesátku. Bez nároku na finanční odměnu s obdivuhodnou přesností vede statistiky kladenského sportu, především ledního hokeje a fotbalu. Stal se nejen kladenským sportovním archivářem, ale i zarytým patriotem města Kladna. Nezapomíná však na své rodiště, kterému věnoval dvě knihy, které mu nedávno vyšly, a zaměřují se na oblast jižní Moravy, její novodobou historii i místní lidové zvyky. Požádal jsem ho o krátký rozhovor.

Sportuje i po pětasedmdesátce

Rodák z hornické obce Vinařice (u Kladna) Václav Feřtek je dobře známý fotbalovým pamětníkům zejména z Kladna a Příbrami. Za tým SONP Kladno hrál v letech 1961-1971 a poté pokračoval v Baníku Příbram ve III. lize. Na samém počátku 60. let získal s dorosteneckou reprezentací Československa bronzovou medaili na ME v Itálii. Aktivní hráčskou kariéru zakončil v rodných Vinařicích, kde také stále bydlí. Poté začala jeho velmi dlouhá kariéra trenérská. „Trénoval jsem mládež různých věkových kategorií v Kladně nebo ve Slaném. Především jsem však vždy pro fotbal žil.

I po sedmdesátce lze žít aktivně

Ing. Josef Drahota z Kladna oslavil 70. narozeniny v loňském roce a stále je maximálně aktivní. V dětském a dospívajícím věku hrával soutěžně fotbal za žákovská i dorostenecká družstva SONP Kladno. Byl velmi dobrým fotbalistou, který to v tomto sportu mohl i někam dotáhnout. Josef Drahota dal ale před fotbalem přednost vysokoškolským studiím na ČVUT v Praze, která také úspěšně zakončil titulem inženýra. Jeho fotbalovou satisfakcí ale je opakovaně získaný akademický titul mistra republiky s vysokoškolským týmem Fakulty strojní ČVUT Praha.

Chce se vrátit k aktivnímu sportu

Jméno Jana Jirase je všem pamětníkům kladenského fotbalu dobře známé. V 70. letech minulého století patřil k vůbec nejlepším v týmu tehdejšího SONP Kladno ve II. lize. Byl známý především svými kanonýrskými schopnostmi. Na nějaký čas si ho do svého týmu vytáhla i pražská Sparta. Pak se vrátil opět do Kladna a s fotbalem končil ve Viktorii Žižkov a posléze v rodné Hostouni. Letos oslavil sedmdesátku. Trápí ho několik zdravotních problémů. „Trpím diabetem a musím si injekčně aplikovat inzulín, před několika lety jsem prodělal plicní embolii a mám i trombóza, která se naštěstí v poslední době zlepšila,“ uvádí Jan Jiras.

Lékaři ho přivedli k aktivnímu fotbalu

Dvaatřicetiletý Jan Zlesák z Prahy se úspěšně vyučil hned ve dvou oborech. Vlastní výuční list zámečníka i uměleckého kováře. „Jako zámečník jsem pracoval ve dvou pražských firmách na Palmovce a v Běchovicích, uměleckého kováře jsem nedělal nikdy,“ říká Honza. Pracoval asi 10 let. Pak se ale přihlásily zdravotní problémy psychického rázu. Už v dětství navštěvoval Honza psychologa, kvůli poruchám spánku.

Sportovat lze i v pokročilejším věku

Pan Lubomír Adelt z Kraslic v západních Čechách už překročil pětasedmdesátku. Je bývalým vrcholovým fotbalistou SONP Kladno, za které si na přelomu 60. a 70. let minulého století zahrál i nejvyšší fotbalovou soutěž. Narodil se v bulharském hlavním městě Sofii, kde jeho čeští rodiče tehdy dočasně pracovali. Sportu se věnoval již od ranného mládí a na rekreační úrovni pokračuje i nyní. Přitom se musí potýkat i se závažnějšími zdravotními problémy. „Mám voperovaný kardiostimulátor. Před několika lety mi lékaři v Karlových Varech zjistili výraznou arytmii srdeční činnosti. A rozhodli se ji řešit s pomocí kardiostimulátoru. Kromě toho mě dost bolí obě kolena. Je to patrně následek mé fotbalové kariéry. Zatím se ale pohybuji bez pomoci hole,“ říká pan Adelt.

Práce s lidmi s duševním onemocněním ji chytla

Sedmadvacetiletá Tereza Klenorová z Prahy má toho za svůj život už poměrně dost za sebou, a i přes psychické onemocnění také něco dokázala. V dětském věku žádné závažnější psychické problémy neměla. „Jen mě ve 13 letech trochu poznamenal rozvod rodičů a z těchto důvodů jsem navštívila klinického psychologa. Ten mi ale prakticky nijak nepomohl, ani se mi více nevěnoval,“ vzpomíná Tereza. V dospívajícím věku vystřídala hned několik středních škol. Sama k tomu uvádí: „Začínala jsem na francouzském lyceu, pak studovala pedagogické lyceum a nakonec jsem odmaturovala na gymplu.“ Krátce po maturitě se u ní projevily první vážnější psychické problémy. Jednalo se o panické záchvaty a úzkosti. „Měla jsem nepříjemné pocity strachu, ale vlastně jsem ani nevěděla z čeho pramenily,“ uvádí Tereza. Problémy je třeba řešit. A to také Terezka udělala. Začala pravidelně jedenkrát v týdnu docházet na individuální psychoterapii. K psychoterapeutce takto docházela asi dva roky, a ta jí pomohla s náhledem na její psychické problémy. Původ těchto problémů sahá patrně do dětství.