Před pěti lety jsem se zúčastnil tenisové čtyřhry sportovních veteránů, z nichž byl pan Bechyně jednoznačně nejstarší. Na kurtu to ale vůbec vidět nebylo. Běhal, dobíhal zdánlivě nedostižné míčky a udivoval především svými stop-bally – kraťásky těsně za sít, které soupeři doběhnout nedokázali. Teď po pěti letech jsem se za nestárnoucím mužem vypravil do Lán pro krátký rozhovor k jeho devadesátinám. Před rodinným domkem jsem chvíli čekal, protože on i jeho paní byli na projížďce na kole. A pak už jsme si povídali.
I v 90 letech jste stále ve skvělé fyzické i psychické kondici. Jak je to možné?
Psychicky se cítím opravdu dobře. Po fyzické stránce to žel už ideální není. Od začátku letošního roku mám problémy s kyčlem. Ten sice v klidu nebolí, dokonce můžu jezdit i na kole, ale při chůzi již bolest cítím. Během letošního podzimu se bude rozhodovat o tom, zda mi kyčel budou operovat nebo ne. Chodím na pravidelné preventivní prohlídky, což je v mém věku nezbytné a zatím je vždy vše v pořádku. Dokonce stále můžu řídit auto i jezdit na skůtru.
V mládí jste hodně sportoval, a to i na vrcholové úrovni. Jak na toto období vzpomínáte?
V atletice jsem začínal s krátkými sprinty, ale mou hlavní disciplinou byla čtvrtka - tedy běh na 400 metrů. Jako člen štafety jsem se stal dvakrát mistrem Československa. Co se týče hokeje, za tým Kladna jsem odehrál jeho úplně první sezonu v nejvyšší soutěži v letech 1951-52.
Chodíte si ještě zahrát tenis?
Z naší tehdejší čtyřky jsem na živu už jen já a Vašek Fröhlich (rovněž někdejší reprezentant v ledním hokeji, později prvoligový rozhodčí, který slavil velké úspěchy i ve sportu-jachtingu - na MS veteránů). Spolu jsme si chodili „jen tak pinknout“ ještě do loňského prosince. Také jsem si chodil zahrát nohejbal. Pak mě ale vzala kyčel a musel jsem přestat. Aspoň že na tom kole můžu ještě jezdit. Pokud dojde k operaci a ta se podaří, rád bych se k tenisu i nohejbalu zase vrátil.
Před pěti lety jste ještě chodil do zaměstnání. Neříkejte, že to stále platí?
Neplatí. Zaměstnání revizního plynového technika jsem ukončil před dvěma lety, to mi bylo osmaosmdesát.
Děkuji za rozhovor a přeji, aby se operace kyčle (pokud bude nutná) podařila a Vy se mohli vrátit k tenisu i nohejbalu.
Text i foto: Luboš Hora
