Psychobalet
Občanské sdružení Balet Globa v Olomouci se zabývá baletem a psychobaletem. Spojení psychologie a baletu dalo vzniknout účinné terapeutické metodě, která využívá pohybových technik při práci s klienty s poruchami chování, lehkým i těžkým handicapem, s kombinovanými vadami. Cílem psychobaletu je otevřít klientům svět krásy, možnosti pohybu a naučit se vnímat práci se svým tělem. Výsledkem je pak zlepšení celkové pružnosti a ohebnosti těla a rozvíjení hudebního cítění, což vede klienty k motivaci, pomáhá jim to zvýšit sebevědomí a integraci do aktivního kulturního života. Metoda psychobaletu vznikla na Kubě v roce 1973, o rozšíření v ČR se zasloužila PhDr. Dagmar Cruzová. V roce 1984 byl psychobalet oficiálně vzat pod záštitu UNESCO. Balet Globa vedou tanečníci Monika a Valerij Globa, čestným prezidentem je Vlastimil Harapes. Projekt „Duše v pohybu“ získal v roce 2007 cenu hejtmana Olomouckého kraje za práci ve prospěch lidí se zdravotním postižením.
Co o tom říkají sami vozíčkáři?
Když jsme v roce 2007 začali s baletem na vozíku, byli jsme čtyři. Brali jsme to jako zajímavé využití volného času, jako zase jiný pohyb, jako změnu. V květnu 2008 jsme poprvé vystupovali v Moravském divadle v Olomouci. Strach, tréma, nejistota jak to lidi přijmou a jestli to vůbec přijmou. Přece jenom – zatím nikdo neslyšel o spojení baletu a lidí na invalidních vozících. Teda aspoň tady, v Čechách. Já jsem měla před očima švagra, který po mém oznámení o baletu na vozíku na mě vytřeštil oči. „Čo?! Len to nie! To je hrozné!“ upřímně se zděsil švagr Slovák. Navzdory jeho zděšení nás lidi přijali, úspěch v divadle byl veliký a tak se zase na podzim pokračovalo v tréninku, ve zkouškách. Také přibyli noví členové. Najednou nás bylo šest a už to vše bylo mnohem náročnější. Skladba delší, choreografie složitější a vše muselo sedět přesně na centimetry. Trénovali jsme a nacvičovali celý rok. A zase tady byl den D a hodina H. Někdo měl strach, někdo trému, někdo obavy. Já jsem to vyřešila velice jednoduše – pověřila jsem pro jistotu hned několik asistentek, aby se za mě bály, aby měly strach a trému a já si v klidu mohla užívat vystoupení. Teď už jsem ani obavy neměla, věděla jsem, že lidem se to vloni líbilo, že ohlasy byly jenom kladné. Tak proč by to nebyl úspěch i letos? Protože nás bylo už víc? Protože choreografie byla mnohem náročnější? Ale ty hodiny dřiny se taky musí někde objevit.
Balet na vozíku nás moc baví
Vystoupení bylo nádherné, obrovský potlesk, lidé vstávali ze sedadel. Andy Warhol kdysi řekl, že každý si zaslouží svých pět minut slávy. A tak povzbuzeni úspěchem jsme trénovali dál, nová a nová čísla, složitější prvky, komplikovanější choreografie, přibývala další vystoupení v Opavě, Prostějově, Brně, Pardubicích, Praze. Balet na vozíku nás moc baví a jsme rádi, že můžeme všem zdravým lidem ukázat, že umíme něco víc, než jen sedět doma, že dokážeme překonat často i sami sebe a svůj handicap.
Věra Schmidová
