Sama v porodnici
„Dcera byla po porodu umístěna do inkubátoru v jiné nemocnici a já zůstala skoro čtrnáct dnů v porodnici sama ve společnosti dalších maminek, které měly svá miminka u sebe. Působilo to na mně stísněně, bála jsem se o dcerku a měla jsem silně úzkostné až depresivní stavy,” vzpomíná Blanka. S novorozenou dcerkou se zase shledala až doma po propuštění z nemocnice. Dítě naštěstí komplikovaný porod bez jakýchkoli následků přečkalo. Zdálo by se tedy, že Blanku čeká normální život zdravé, štastné matky. Časem se ukázalo, že opak byl pravdou. Blanku totiž výrazně poznamenal stresový pobyt v nemocnici, který musela prožít bez dcerky po svém boku. A ten byl počátkem její psychické choroby.,,Po návratu domů mi začaly běžné mateřské povinnosti, o dceru jsem se starala možná až přehnaně obětavě a brzy jsem se cítila zcela vyčerpaná, až jsem se ze všech starostí a povinností psychicky zhroutila,“ uvádí Blanka. Došlo to až tak daleko, že s pomocí rodiny musela vyhledat pomoc psychiatra, u kterého do té doby nikdy nebyla. Brzy jí lékař doporučil hospitalizaci v Psychgiatrické léčebně Sadská v okrese Nymburk. Blanka do léčebny skutečně nastoupila a pobyla tam více než tři měsíce.
Vzpomínky se stále vracely
Úzkostné stavy mladé ženy se sice podařilo upravit, ale nikoli zcela odstranit. Po propuštění z léčebny byla dál na mateřské dovolené a více než svědomitě plnila své mateřské povinnosti, i když to někdy bylo opět na hranici úplného psychického vyčerpání. Vzpomínky na komplikovaný porod a s ním spojený nepříjemný pobyt v porodnici se stále vracely. Přesvědčivě to dokazuje fakt, že ještě během mateřské dovolené byla v léčebně Sadská opakovaně hospitalizována. ,,Po mateřské jsem se normálně vrátila do práce a celkem bez problémů učila na I. stupni záklaní školy. V té době jsem skutečně dokázala žít plnohodnotným životem a to celá dlouhá léta,“ říká Blanka. Psychiku už ale měla labilní, a když ji po letech opustil manžel, negativní stavy se vrátily v plné míře. ,,Dokud se mnou ještě žila dcera, tak to docela šlo. Když se ale pak přestěhovala k příteli, zůstala jsem úplně sama a právě samota na mně těžce dolehla. Znovu se v silnější míře začaly projevovat potíže, jako nespavost, stresy, úzkosti, depresivní stavy. Často jsem byla lítostivostivá a plakala jsem. Nakonec to dopadlo tak, že už jsem nebyla schopná fungovat jako učitelka a znovu jsem byla hospitalizovaná v Sadské,“ vypráví Blanka. Tam strávila celý půlrok a lékaři z léčebny zařídili, že jí byl přiznán invalidní důchod III. stupně, aniž by o něj sama žádala.
Přátelství muzikantů
Dnes už se Blanka naučila se svými zdravotními problémy žít a ač stále bydlí doma sama, už se necítí tak osamělá. ,,Rozptýlení a přátele jsem našla ve společnosti amatérských country muzikantů, kteří mi už jen svým přátelstvím velmi psychicky pomáhají,” uzavírá Blanka, která s hudebníky dokonce vystupuje i na veřejnosti, protože sama velmi dobře hraje na housle a kytaru.
