Petr Šturma
Sociální pracovník Petr Šturma (33) se dlouhodobě věnuje problematice duševních onemocnění. Působí jako vedoucí terénního týmu ve Fokusu Mladá Boleslav, kde jeho práce spočívá v přímé práci s klienty s dlouhodobými a vážnými duševními onemocněními. Pracuje hlavně v terénu v přirozeném prostředí klientů a práce spočívá v poradenství, doprovázení, hledání dalších zdrojů a služeb a tak podobně. Jakožto vedoucí týmu pak koordinuje činnost ostatních členů týmu. Od roku 2013 se spolupodílí na zodpovídání dotazů v anonymní on-line poradně www.stopstigma.cz. Jedná se o stránky zaměřené proti předsudkům a diskriminaci z důvodu psychiatrického onemocnění.
Petře, jaká byla cesta k Vaší stávající profesi?
Vždy mě lákala práce s lidmi, takže jsem vystudoval obor sociální práce. V rámci studií a praxí mne zaujala hlavně terénní sociální práce, takže po studiích a absolvování civilní služby jsem pracoval jako streetworker mezi lidmi bez domova. To jsem dělal asi dva roky a poté jsem nastoupil do Fokusu Mladá Boleslav.
Kdo je to vlastně terénní pracovník?
Ve službách pro duševně nemocné není pojetí terénní práce příliš podobné streetworku, tak jak je znám ze služeb pro závislé, nebo pro lidi bez domova. Nicméně velká část práce se odehrává mimo kancelář, tedy v terénu. Ať už je to v domácím, či pracovním prostředí klientů, nebo u lékařů, či na úřadech. Náplň práce je pak velmi různorodá. Základem je samozřejmě poradenství a doprovody, ale protože práce s naší cílovou skupinou hodně staví na dlouhodobém vztahu, několikrát jsem s kolegy například pomáhal klientovi vymalovat byt, nebo se přestěhovat.
Jsou nějaká úskalí a nároky na osobnost pracovníka vykonávajícího tuto profesi?
Samozřejmě. Práce je to především psychicky celkem náročná. Někdy není jednoduché udržet si hranice ve vztahu s klientem. Zvládání krizí s našimi klienty také není někdy úplně snadné. Člověk, který v tomto oboru pracuje, musí být pokud možno psychicky stabilní, komunikativní, empatický, ale to ve všech oborech sociální práce. V rámci case managementu se pak hodí být flexibilní – jak časově, tak v přístupu. Při práci s duševně nemocnými je dobré být velmi trpělivý a nenechávat se snadno odradit.
Setkal jste se ve Vašem týmu či u sebe se syndromem vyhoření?
Říká se, že pomáhající profese jsou v tomto ohledu velice náročné povolání. U sebe zatím naštěstí nikoliv, ale již jsem se s tímto syndromem setkal. V pomáhajících profesích je to skutečně značné riziko, což je dáno samotnou povahou práce – denně se setkáváme s celkem nešťastnými až tragickými osudy, navíc je někdy těžké smířit se s tím, že někomu prostě nedokážete pomoci. Někteří kolegové pak mohou selhání svých klientů brát jako své vlastní selhání a to je pak samozřejmě zdrcující. Zároveň je pak snadné se dostat do situace, kdy je člověk problémům svých klientů apatický a přestane hledat vhodná řešení, pouze sklouzne k nějakým paušalizacím a negativnímu zobecňování.
Se kterými duševními onemocněními se ve své oblasti setkáváte nejčastěji?
Se schizofrenií, schizoafektivními poruchami, poruchami nálady a poruchami osobnosti, přičemž všechna tato onemocnění bývají někdy ještě spojena se závislostí, či abúzem návykových látek.
Jaká je vaše úloha v anonymní on-line poradně?
Mou úlohou je odpovídat na otázky týkající se sociální problematiky lidí s duševním onemocněním.
Pro koho je poradna určena?
Předpokládám, že je určena pro všechny duševně nemocné, nebo jejich blízké.
Na co konkrétně se mohou zájemci v on-line poradně ptát? Tak konkrétních věcí je celá řada, ale například na věci ohledně důchodů, nebo sociálních dávek, ohledně toho, kde konkrétně hledat pomoc, na svá práva a povinnosti …
www.stopstigma.cz
