Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Čím trpí lidé a čím systém

27. 2. 2012

Klinický psycholog i psychoterapeut Mgr. Daniel Krejcar je z Rožnova pod Radhoštěm, kde má soukromou ambulanci. Tam za ním přicházejí lidé, které něco trápí, například úzkosti, deprese, poruchy spánku, ale i lidé s vážnějšími duševními poruchami. „Těch je naštěstí méně. Nejčastější problematika, se kterou se na mne lidé obracejí, vychází ze způsobu, jakým zachází v životě sami se sebou a tudíž i se vztahy k blízkým lidem a k širokému okolí,“ říká D. Krejcar.

Čím trpí lidé a čím systémDaniel Krejcar

Hledání odpovědi na otázku, kde je prvotní příčina různých životních potíží, podle něj trochu připomíná hádanku o vejci a slepici. „Když mám velmi vážné potíže ve vztahu či nejsem schopen si trvalý vztah udržet, mám konflikty v práci, mám problémy v rodině – jsou tyhle aktuální věci příčinou mých potíží? Tedy mám se špatně, trpím psychickými potížemi, protože se mám špatně doma nebo se mám špatně doma, protože mám dost divnou povahu a psychické potíže? A kde ta moje povaha a potíže vznikly,“ ptá se D. Krejcar.

Nejspíš hraje roli to, co člověku dali do vínku jeho rodiče při početí, také to, v jaké rodině vyrůstal, jak se „naučil“ se sebou zacházet, ale jasná jednoduchá odpověď na tak složitou otázku podle Daniela Krejcara neexistuje. Klient se však může společně s terapeutem pokusit o postupné objevování základních souvislostí. „Moje práce mě baví. Myslím že hlavně proto, že věřím, že má smysl, který mohu vidět hned, ale i v dlouhodobém horizontu – někteří klienti mají opravdu pocit, že jim naše společná práce pomohla. A v neposlední řadě proto, že mě každé setkání, každé překonání těžkostí, každá úleva druhého, u které jsem mohl aspoň trochu být, velmi obohacuje a posunuje někam kupředu,“ říká D. Krejcar.
Jako terapeut, který se denně setkává s nejrůznějšími problémy lidí, vidí také dobře nedostatky českého zdravotnictví. „V posledních letech v ambulanci mě rozčiluje např. systém udělování invalidních důchodů – praxe je taková, že ideální pro prodloužení invalidity, tedy přiznání peněz je, když je pacient před termínem komise hospitalizován v psychiatrické léčebně, tedy - zjednodušeně řečeno - jeho stav se rapidně zhorší. Uvádím to tu jako velmi hrubý příklad něčeho, co je principiálně prorostlé v celém našem sociálně-zdravotním systému – totiž tlačí pacienty, do pasivní role. Pasivita rovná se nemoc a nárok na vše, co s tou rolí souvisí. Aktivita rovná se ne–nemoc, tedy ne-nárok na nějaké dávky nebo třeba invalidní důchod,“ konstatuje D. Krejcar. Pojetí, že máme svůj život, tedy jeho kvalitu, do velké míry ve vlastních rukách, je podle něj ve chvíli duševní nemoci nebo psychické krize velmi silně atakováno. „Ve chvíli, kdy zahlédneme možnost pozitivně svůj život ovlivnit, jsme z nejhoršího venku. Tedy všechno, co povede k aktivizaci, zrovnoprávnění, vytváření pocitu zodpovědnosti, ale s tím související větší svobodou, považuji za dobrý směr ve vývoji systému,“ uvádí D. Krejcar.

Dana Mičolová

Dana Mičolová

Bydlím v menším městě nedaleko Rožnova pod Radhoštěm v krásném prostředí Beskyd – na Severní Moravě. Mám ráda přírodu, již od malička chodím ráda na hřiby. S oblibou sleduji nebe a jeho měnící se obrazce. Mám ráda sport, který mě povzbuzuje k životu. V mládí jsem hrála házenou, na základní a střední škole jsem chodila do běžeckého oddílu. Chodila jsem na různé běžecké závody. Nejvíce na přespolní běhy.Už v mladém věku jsem ráda jezdila na kole a to mně zůstalo dodnes. Bez kola bych nemohla fungovat. Později jsem si oblíbila amatérské focení a točení na kameru. Velmi jsem si oblíbila cestování. K tomu se pak přidala práce s diktafonem. Počítač je mojí velkou zálibou. S tím spojené tvůrčí psaní. To je asi ten nejlepší „KŮŇ“ v životě, kterého jsem si velmi oblíbila. Psaní beru jako svoji terapii, díky níž si myslím, že se uzdravuji. Nejraději dělám rozhovory se zajímavými lidmi nebo s lidmi s nějakým hendikepem.

V roce 2004 jsem začala chodit do o. s. Iskérka – www.iskerka.cz, které sídlí v Rožnově pod Radhoštěm. Tohle sdružení mně v životě velmi pmohlo. Nejvíce její pracovníci – zakladatelka Iskérky – paní Blanka Mikolajková a Miroslav Kadlubiec (www.iqle.cz). Těmto lidem budu navždy vděčná za jejich moudré rady do života. Pomohlo mně však řadu dalších lidí. V Iskérce o.p.s. jsem byla zapojena do 2. mezinárodních projektů. Měly název: "Se zkušenostmi z De BOEI do sociální firmy" a "S uživateli sociálních služeb a Nizozemskou expertízou k systémovým změnám". Díky těmto projektům jsem se zúčastnila 3 pracovních stáží v pátém největším městě Eindhoven v Nizozemí. Také jsem byla aktivně zapojena do projektu "Symbióza" se stejnojmenným kurzem "Symbióza" - kurz redakční práce a komunikace s veřejností.

Nejvíce mně však poslední dobou pomáhá víra v Boha, protože hodně lidí mě v životě zklamalo a ublížilo. To je asi to nejlepší v životě, co jsem mohla potkat. Byla jsem od mala věřící, ale řekla bych spíše spící nebo hledající křesťan. Největší zlom byl asi v polovině roku 2008, kdy jsem díky milované TV NOE našla víru v Boha. Tam vznikal i začátek mé tvorby v tvůrčím psaní. V roce 2008 jsem začala dělat dobrovolnickou službu KANOE (kamarádka NOE- pro TELEVIZI DOBRÝCH ZPRÁV - více na webu www.tvnoe.cz).

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |