S malým důchodem a bez střechy nad hlavou
Osmatřicetiletého rodilého Pražáka Dana Raaba jsem poznal kde jinde, v bohnickém Peer-klubu. Psychické problémy měl už v dětství díky své samotářské povaze. Stranil se ostatních dětí, ze kterých měl strach. Přesto se dokázal úspěšně vyučit kuchařem. „Psychiatra jsem poprvé navštívil až v dospělosti v nějakých asi 25 letech. Ten jako mou diagnózu určil těžkou poruchu osobnosti a nasadil mi léky,“ vzpomíná Dan. Mimochodem má úplně stejnou diagnózu jako já sám, ale je na tom podstatně hůř, a nejen finančně.
Po nasazení léků, i když je bral poctivě a pravidelně chodil na kontroly k psychiatrovi, k žádnému výraznému zlepšení jeho nemoci nedošlo. „Po vyučení jsem pracoval nejen jako kuchař, ale prošel jsem i jinými zaměstnáními. Měl jsem přitom ustavičné úzkosti a strach z lidí,“ říká dnes Dan.
Pak ale byl hospitalizován, a to mnohokrát. Prošel různými zařízeními jako jsou Psychiatrické nemocnice Bohnice, Ke Karlovu, Bílá voda i některá další. V necelých 30 letech mu byl přiznán plný invalidní důchod, tedy III. stupně.
Až do tohoto bodu jsou si naše osudy až neuvěřitelně podobné. V jednom je ale zásadní rozdíl. Já mám důchod 8000 Kč, on pouhou polovinu – tedy 4000. Kč. I můj důchod je velmi nízký, ale ten jeho je snad pod hranicí životního minima.
Ať si někdo zdravý zkusí s takovým důchodem žít!!! Danovi finančně hodně pomáhala matka, u které bydlel. Nechce ale pro ni být ustavičnou přítěží, a proto si v současné době nechal zařizovat chráněné bydlení. Protože je navíc částečně zbavený svéprávnosti, pomáhá mu s tím opatrovnice, se kterou je prý spokojen.
„Nyní jsem znovu hospitalizován v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích, a to už celý dlouhý rok. S propuštěním počítám někdy v prosinci letošního roku. Do té doby by mělo být mé bydlení vyřešené,“ uzavírá Dan Raab.
Na závěr mi napadá jen jedno. Já jsem v současné době také v psychické krizi, ale Dan je na tom ještě mnohem hůř. Já mám aspoň svou mrňavou garsonku, na kterou jsem s pomocí stavebního spoření šetřil celých 20 let. Dan střechu nad hlavou zatím nemá. Já jsem plně svéprávný, Dan ne.
Text“ Luboš Hora-Kladno
