Míra Kováč
Byl vrcholovým sportovcem - hokejistou. Hrál nejvyšší hokejovou soutěž, byl dokonce členem československé reprezentace. Ze svých úspěchů zpychl a snad právě proto začal pít. Zpočátku vypadalo vše neškodně. Fanouškové ho v restauracích poplácávali po ramenou a nechávali si od něj platit útratu. To pro něho nebyl problém, protože peníze jako vrcholový sportovec měl. Na pití si ale až neuvěřitelně rychle zvykl. A brzy se objevily problémy. Z reprezentace ho pro stále větší potíže s alkoholem vyhodili. V klubu zpočátku mhouřili oči. Stále hrál skvěle, stále byl hvězdou. Ale jak se říká, žádná hvězda neroste do nebe. Míra pil víc a víc, začal vynechávat tréninky, dokonce i zápasy. To už mu tolerovat nemohli, vyhodili ho i z klubu. Dostal sice okamžitě nabídky z nižších soutěží, ale působení tam byla už jeho labutí píseň. Pak už jen pil.
V těžké alkoholové intoxikaci ho odvezli do psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích. „Míro, co blbneš. Ty taková hvězda, hrál jsi v Kanadě. Proč s tím chlastem nepřestaneš,“ říkal jsem mu. „Mě už je všechno jedno,“ odpověděl Míra a díval se na mně svým unylým pohledem. „Hergot, nemůže Ti bejt přece všechno jedno, vždyť se zabíjíš,“ naléhal sem. Ale marně. S pitím nepřestal ani v léčebně. Začal pít irony, pitralony a všechen ten hrozný sajrajt. Brzy celý zežloutl. Poslali ho na interní vyšetření do nemocnice. Vrátil se s diagnózou jaterní cirhóza. Tu sice už nejde odstranit, ale správnou životosprávou alespoň zastavit. Jemu bylo ale všechno jedno. V pití laciného, ale nebezpečného lihu pokračoval dál. Konec příběhu je smutný. Míra Kováč zemřel v pouhých 37 letech na jaterní koma. Ani pohřeb neměl. Příbuzní se ho kvůli pití zřekli. Spálili ho a popel rozptýlili na loučce. Někdejší hokejová hvězda nemá ani hrob.
Živomir Dupač
Ortoped kladenské nemocnice zemřel před několika měsíci ve věku 60 let. Svými problémy s alkoholem byl známý po celém Kladně a díky několika zprávám v televizi i mimo město. „Proslul“ tím, že často operoval v podnapilém stavu. Ale nejhoršího činu se dopustil mimo ordinaci a operační sál. Obvykle řídil opilý auto. Sebrali mu řidičský průkaz, ale doktor Dupač klidně řídil auto v podnapilém stavu dál. To s mu stalo osudným. Ve stavu těžké podnapilosti a bez řidičáku způsobil dopravní nehodu, při níž jeden člověk zemřel. Byla z toho tenkrát velká aféra, ale viník ve vězení neskončil. Někdejší prezident mu udělil milost a věčně opilý lékař mohl operovat a léčit dál. Pacienti si stěžovali, mnozí přímo na policii. Do jeho ordinace jezdily policejní hlídky, které kontrolovaly jeho stav. Lékař však odmítal dechové i krevní zkoušky a pracoval až do své smrti.
Text: Luboš Hora
