Chléb nebo léky?
„Již dnes se desetitisíce musejí rozhodovat, zda zaplatí za předepsané léky nebo za nákup v samoobsluze. Zrovna tak se musejí rozhodovat, zda zaplatí za pobyt v nemocnici nebo za nájem bytu,“ zdůraznil Předseda rady seniorů ČR dr. Zdeněk Pernes. Na konkrétních příkladech ukázal, jak současná vláda diskriminuje 70 procent „mladých“ důchodců, kteří kvůli novému výpočtu penzí přijdou měsíčně o 600 korun. Ostře odsoudil i nový experiment v podobě neomezeného důchodového věku, který nemá ve světě obdoby. Na jeho základě bude současná mladá generace odcházet do důchodu v 70 a více letech.
O pět miliard méně
Pro stávající důchodce pak může přinést katastrofální důsledky rozhodnutí vlády, kterým snížila příjmy penzijního účtu z šesti na čtyřnásobek průměrné mzdy. V praxi to představuje celkem 5 miliard Kč, které byly starobním a invalidním důchodcům odebrány. „Arogance této vlády nemá obdoby! Čeští důchodci vytvářeli hodnoty, ze kterých dnes vláda profituje, a proto si důstojné stáří zaslouží!“ zakončil své vystoupení Z. Pernes. O nutné mezigenerační solidaritě hovořil zástupce studentů Lukáš Matoška. Ve strhujícím projevu varoval před privatizací systému školství. Když upozornil na nebezpečí davové psychózy pramenící z krize, která staví mladé proti starým, bílé proti černým a zdravé proti postiženým, byl jeho projev doprovázen mocnými ovacemi.
Šetření na nejchudších
Předsedu Národní rady zdravotně postižených ČR Václava Krásu vynesli účastníci i s vozíkem na schody Rudolfína. I jeho projev byl tlumočen do znakové řeči. Také on vyjádřil ostrý nesouhlas se snižováním životní úrovně seniorů a lidí se zdravotním postižením. Zdůraznil, že základním mottem této demonstrace je návrh vlády na snížení valorizací důchodů, ačkoliv se jinde rozhazují peníze za nesmyslné projekty. Jeho slova „Naše země není na tom ekonomicky tak špatně, aby muselo dojít ke snižování důchodů, které jsou jako jediný příjem,“ byla podpořena hlasitým souhlasem.
Další zklamání
V průběhu celého shromáždění podepisovali účastníci petici, kterou měl Z. Pernes osobně předat premiérovi Petru Nečasovi. Mělo se tak stát před vstupem do Předsednictva vlády, kam se demonstrující po zakončení manifestace odebrali. Když dozněly poslední tóny státní hymny, vyrazil přes Mánesův most na nábřeží Eduarda Beneše dlouhý průvod s četnými transparenty. Jaké však bylo zklamání zúčastněných, když je před premiérovým úřadem nečekal Petr Nečas, ale ocelové mantinely, není třeba zdůrazňovat. Protože důchodci ani zdravotně postižení nejsou žádní zabijáci, stala se ozbrojená ochranka vládní budovy víceméně němým svědkem lhostejnosti našich politiků k požadavkům nejchudších příslušníků naší společnosti. Kdo by však myslel, že si to demonstrující nechají líbit, byl v hlubokém omylu. Když se k převzetí petice neměl ani pověřený úředník, začalo to vřít. Ozýval se nespokojený pískot, výkřiky „Hanba vládě!“, ale ze všeho nejvíce se rozléhal slogan „Už je na čase zbavit se Nečase!“
Další manifestace na obzoru
Projevy nespokojenosti se ozývaly ještě dlouho po té, když po dvacetiminutovém čekání konečně přebral vedoucí kanceláře ing. Poul z rukou předsedy Rady seniorů ČR blanket s peticí. Zdeněk Pernes pak za přítomnosti novinářů oznámil, že se jednalo o historicky první, nikoliv však poslední veřejný protest důchodců. Nebude-li vláda akceptovat jejich požadavky, vyjdou znovu do ulic už tento podzim, a nebude to pouze v Praze.
