Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Dětský domov Loreta ve Fulneku - Rozhovor s ředitelkou Renatou Malinovou

28. 3. 2013

Dětský domov Loreta ve Fulneku existuje od roku 1970, byl však v jiných, již nevyhovujících prostorech. Od roku 2008 probíhala rekonstrukce budovy „vila Loreta“, která byla přestavěna na náklady KÚ Moravskoslezského kraje v Ostravě na současný dětský domov rodinného typu. Jedná se o příspěvkovou organizaci, zřizovanou krajem, jejímž předmětem činnosti je výchova a vzdělávání dětí s nařízenou ústavní výchovou nebo soudně nařízeným předběžným opatřením. Děti jsou zde od 3 do 18, respektive 19 let, nebo do ukončení vzdělávání, nejvýše do 26 let. Do dětského domova Loreta jsou umísťovány děti, jejichž rodiče se o ně z důvodu své sociální, bytové či finanční situace nemohou, nechtějí nebo neumějí starat. Jde většinou o velké sourozenecké skupiny (3 – 6 sourozenců). DD Loreta má kapacitu 32 lůžek, čtyři rodinné skupiny po osmi dětech. 

Dětský domov Loreta ve Fulneku - Rozhovor s ředitelkou Renatou Malinovou

Jak funguje Dětský domov Loreta?

Snažíme fungovat jako běžná rodina. Každá rodinná skupina má své tři pedagogické pracovníky – tety a strýce, kteří se o děti dle režimu a organizačních činností starají. Každé ráno je zde teta, která děti budí, připravuje s nimi snídani a svačinu a dohlíží na jejich odchod do mateřské, základní, případně střední školy. Když se děti vrátí, jde s nimi teta nebo strýc na oběd, připravuje s nimi domácí úkoly, organizuje zájmovou činnost – sport, výtvarka, ruční práce, PC – vše podle zájmů dětí. Odpolední svačinu a večeři si opět děti s vychovateli (tety a strýcové) připravují samy. V sobotu a neděli plánují aktivní činnosti vychovatelé s dětmi – plavání (aquapark Hranice na Moravě), lyžování, bobování Tošovice, bruslení Studénka, Tošovice…V neděli se o celodenní stravu starají děti s vychovateli, musí si nakoupit suroviny, uvařit a uklidit. Režim v dětském domově se velmi podobá režimu v běžné rodině. Každý den mohou děti od sedmi let na samostatné vycházky, navštěvují kroužky ve škole, v ZUŠ, TJ Fulnek.


Jaké aktivity nabízí samotný domov?

V našem dětském domově máme tyto zájmové činnosti – duhová dílna, hra na kytaru, taneční kroužek, logopedie, cykloturistika, míčové hry v tělocvičně ZŠ nebo na naší zahradě. Dětské domovy v Moravskoslezském kraji si pro sebe vzájemně připravují různé, převážně sportovní soutěže – volejbal, nohejbal, florbal, kuličkiáda, plavecká soutěž, stolní tenis, atletika, deskové hry …, kterých se o sobotách a nedělích účastníme.


S jakými problémy se vaše děti nejvíce potýkají?

Někteří lidé si myslí, že dětský domov zabezpečuje děti jen a hlavně po stránce materiální – oblečení, jídlo, zdravotní péče. Ale pro nás je důležitá také výchovně vzdělávací činnost. Děti k nám přicházejí z velmi špatného rodinného prostředí – jsou většinou sociálně zaostalé, nemají základní hygienické návyky, nejsou zvyklé na běžné jídlo (polévka, hlavní jídlo – teplá strava), některé byly zvyklé jen na rohlíky. Rodiče přišli o práci nebo nikdy nepracovali, zadlužili se a přišli o byt, nebo bydleli po ubytovnách, kde neplatili, nebo jsou ve výkonu trestu. Děti nedocházely do školy, žily na ulici, dostaly se do různých pouličních gangů, mají zkušenosti s kouřením, alkoholem i drogami. Tyto děti si k nám přinesly velmi závažné, hlavně psychické problémy. My se snažíme naučit je žít jako v běžné rodině, pomáhat si, starat se o sebe a své sourozence, nakupovat – zjistit co kolik stojí, vařit si, připravovat si snídaně, svačiny, uklízet si po sobě… Děti dostávají kapesné, se kterým se učí hospodařit, připravujeme je na život, až nás po ukončení vzdělávání opustí.


Navštěvují děti jejich rodiče nebo naopak navštěvují děti své rodiče?

Jestliže nejsou rodiče zbaveni rodičovských práv, mohou své děti navštěvovat. Jak často, to záleží na nich. Většinou jsou návštěvy zpočátku časté, tak jedenkrát za týden, ale po určité době už rodiče své děti moc nenavštěvují. Rodiče mají i možnost požádat o krátkodobý pobyt dětí v rodině. Napíší k nám žádost, my požádáme sociální pracovnice OSPOD, ta prověří podmínky, kde rodiče bydlí, zda jsou schopni se o dítě postarat, atd. Tento pobyt může být víkendový nebo prázdninový – 14 dní.


Mají děti možnost jít do náhradních rodin?

Každé dítě v dětském domově může jít do pěstounské péče. Na sociálním odboru krajského úřadu jsou děti vedeny v evidenci pro pěstounskou péči. Většinou je zájem o mladší děti. Bohužel, v našem domově jsou velké sourozenecké skupiny, o které zatím zájem není. Ale máme tzv. hostitelské rodiny, které si některé děti na krátkodobé pobyty berou. Jsou to rodiny, které by pěstounskou péči chtěly zkusit, a tak se připravují. Nebo mají dítě, které s naším chodí do třídy, a rádi si ho na víkend nebo prázdniny vezmou. Vše musí však být podchyceno sociální pracovnicí dítěte.


Jsou ve vašeho domově také děti se zdravotním hendikepem?

Samozřejmě máme i děti se zdravotním hendikepem – tělesné i mentální postižení, od lehkého po středně těžké, máme také děti s psychickými poruchami, které navštěvují psychiatrickou nebo psychologickou péči.


Je důležitý sociální pracovník a co má všechno nestarost?

Sociální pracovník je v dětském domově velmi důležitá pozice - komunikuje se sociálními pracovníky OSPODu, státním zástupcem, úřady, policií, u nás má také na starosti zdravotní péči dětí. Je přímo podřízen řediteli a spolupracuje s vychovateli zařízení. Kromě něho je u nás osm vychovatelů a čtyři pedagogičtí asistenti.


Co se stane s dětmi, když od vás odejdou?

Naše děti se připravují na odchod ze zařízení již od 16 let. Učíme je finanční gramotnosti – jak hospodařit, jak se o sebe postarat – vaření, úklidu, praní, žehlení, ale i jak se přihlásit do práce – životopis, pohovor se zaměstnavatelem, jak se přihlásit a proč na úřad práce, co je to ČSSZ. S tím nám pomáhá občanské sdružení Bílý nosorožec z Ostravy, které pro děti z dětskiých domovů domlouvá brigády, rekvalifikační kurzy, shání práci, doporučení atd. Náš sociální pracovník se sociálním pracovníkem OSPODu se snaží sehnat dítěti bydlení a domluvit dítěti práci. Když dítě od nás odejde, jsme s ním ve spojení radou a psychickou pomocí. Poradenskou činnost pro něj vykonáváme první dva roky v běžném životě, potom jej jen sledujeme. Některé děti to mají jednodušší, mají rodinu, do které se vracejí. Jiní se zcela osamostatní a život zvládají dobře. V tomto stádiu je vždy velmi důležité, zda dítě chce pracovat a v práci vydrží. Za svou praxi mám několik případů, kdy děti z dětského domova žijí krásný smysluplný život, mají rodinu, práci. Bohužel znám i takové případy, kdy se děti začnou chovat stejně jako rodiče a jejich děti pak skončí u nás.


S jakými organizacemi, firmami nebo nadacemi spolupracujete?

Aby byla zajištěna sociálně právní ochrana dítěte, spolupracujeme s pracovnicemi OSPOD (orgán sociálně právní ochrany dítěte), který je na spádovém Městském úřadu dle bydliště našich dětí. Sociální pracovnice se seznamuje s programem, podle kterého s dítětem pracujeme, navštěvuje dítě jedenkrát za tři měsíce, povoluje pobyt dětí doma. Taktéž spolupracujeme se státním zástupcem okresního soudu v Novém Jičíně, který kontroluje, zda jsou všechny právní náležitosti dětí v pořádku. Co se týká firem, jde spíše o sponzorskou činnost. Zapojujeme se každoročně do grantového řízení Nadace Tereza Maxová dětem – v posledních třech letech jsme díky této nadaci získali 200 tisíc korun na volnočasové aktivity, organizování prázdninových pobytů pro děti. Dále spolupracujeme s Nadačním fondem Albert – získáváme prostředky pro podporu sportovně i umělecky nadaných dětí, s Nadačním fondem manželů Lýdie a Václava Klausových – získání řidičského oprávnění pro naše dva klienty, s Nadačním fondem EVRAZ Vítkovice Steel – získali jsme finanční prostředky na zrekonstruování zahrady. Spolupracujeme s občanským sdružením VESPOJENÍ – bazárek výrobků našich dětí.


Co Vás osobně na této práci baví, proč jste se rozhodla ji dělat?

Vždy jsem chtěla pracovat s dětmi, mezi dětmi. Tato práce mě baví a uspokojuje, jinak bych ji dělat nemohla. Nejde o práci, kterou začnu v šest a ve dvě odpoledne jdu domů. Děti i zaměstnanci mě potřebují kdykoli - ráno, odpoledne, večer, v sobotu i neděli, ve školním roce i o prázdninách. Naše zařízení je zařízení s celoročním provozem, prakticky nemáme zavřeno. Mám štěstí, že i v rodinném životě mám partnera, který mou práci respektuje a je mi nápomocný v případě potřeby.

Renata Malinová v roce 1986 ukončila studium speciální pedagogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od roku 2009 se věnuje dětem s nařízenou ústavní výchovou. Je ředitelkou Dětského domova Loreta ve Fulneku. Neustále si prohlubuje vzdělání – studium psychologie, výchovného poradenství, školského managmentu.

Dana Mičolová

Dana Mičolová

Bydlím v menším městě nedaleko Rožnova pod Radhoštěm v krásném prostředí Beskyd – na Severní Moravě. Mám ráda přírodu, již od malička chodím ráda na hřiby. S oblibou sleduji nebe a jeho měnící se obrazce. Mám ráda sport, který mě povzbuzuje k životu. V mládí jsem hrála házenou, na základní a střední škole jsem chodila do běžeckého oddílu. Chodila jsem na různé běžecké závody. Nejvíce na přespolní běhy.Už v mladém věku jsem ráda jezdila na kole a to mně zůstalo dodnes. Bez kola bych nemohla fungovat. Později jsem si oblíbila amatérské focení a točení na kameru. Velmi jsem si oblíbila cestování. K tomu se pak přidala práce s diktafonem. Počítač je mojí velkou zálibou. S tím spojené tvůrčí psaní. To je asi ten nejlepší „KŮŇ“ v životě, kterého jsem si velmi oblíbila. Psaní beru jako svoji terapii, díky níž si myslím, že se uzdravuji. Nejraději dělám rozhovory se zajímavými lidmi nebo s lidmi s nějakým hendikepem.

V roce 2004 jsem začala chodit do o. s. Iskérka – www.iskerka.cz, které sídlí v Rožnově pod Radhoštěm. Tohle sdružení mně v životě velmi pmohlo. Nejvíce její pracovníci – zakladatelka Iskérky – paní Blanka Mikolajková a Miroslav Kadlubiec (www.iqle.cz). Těmto lidem budu navždy vděčná za jejich moudré rady do života. Pomohlo mně však řadu dalších lidí. V Iskérce o.p.s. jsem byla zapojena do 2. mezinárodních projektů. Měly název: "Se zkušenostmi z De BOEI do sociální firmy" a "S uživateli sociálních služeb a Nizozemskou expertízou k systémovým změnám". Díky těmto projektům jsem se zúčastnila 3 pracovních stáží v pátém největším městě Eindhoven v Nizozemí. Také jsem byla aktivně zapojena do projektu "Symbióza" se stejnojmenným kurzem "Symbióza" - kurz redakční práce a komunikace s veřejností.

Nejvíce mně však poslední dobou pomáhá víra v Boha, protože hodně lidí mě v životě zklamalo a ublížilo. To je asi to nejlepší v životě, co jsem mohla potkat. Byla jsem od mala věřící, ale řekla bych spíše spící nebo hledající křesťan. Největší zlom byl asi v polovině roku 2008, kdy jsem díky milované TV NOE našla víru v Boha. Tam vznikal i začátek mé tvorby v tvůrčím psaní. V roce 2008 jsem začala dělat dobrovolnickou službu KANOE (kamarádka NOE- pro TELEVIZI DOBRÝCH ZPRÁV - více na webu www.tvnoe.cz).

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |