„Stresující je již období příprav, opatření v práci, balení, plánování cesty, přesuny autem, autobusy letadlem. Denně ve zprávách slyšíme, že se vyboural nějaký autobus, nebo spadlo letadlo. Tyto obavy, ať vědomě, či podvědomě registrujeme,“ vypočítává některé příčiny Martin Šťastný. Navíc pokud se chystáme do některé z exotických zemí, čekají nás očkování, přehršel instrukcí, co kde jíst a nejíst, abychom si nepřivodili zdravotní problémy. Následné klimatické změny jsou také zatěžující.
„Změna prostředí vyžaduje přizpůsobení, což je jasný stres. Dovolená by měla trvat minimálně 14 dní až tři týdny. Nějaký čas potřebujete na adaptaci na nové prostředí, pak si nějaký čas užívat a další čas potřebujete při adaptaci na fakt, že jdete znovu do práce. Jsou to přirozené cykly, které nelze zvládnout za 5 nebo 7 dnů. Má to svou logiku,“ vysvětluje psycholog.
Podle něho další stres vzniká tím, že se naruší celoroční stereotypy, které jsou v rodině celý rok nějakým způsobem nastaveny. „Např. manžel přijde v 17 hodin z práce, manželka je už doma. Všichni ví, co mají dělat, případně mají zorganizovanou péči o malé děti. Víkendy jsou plánované a předvídatelné, např. zahrádka. Na dovolené musí proběhnout tvorba programu. Snadno vznikají konflikty na témata jako, kdy se pojede tam a tam, co se bude dělat. Jsou to situace skutečně náročné na dohadování a kompromisní řešení,“ upozorňuje odborník na duševní zdraví. „Dovolená není od toho, aby si člověk odpočinul. Jejím významem je, aby změnil prostředí, dělal něco jiného. To, že si někdo na dovolené odpočine není jejím primárním smyslem,“ říká. Abychom si na dovolené navíc ještě odpočinuli, měli bychom prý dělat něco, co nás baví. Např. člověk, který má rád turistiku si naplánuje trasu, třeba s partou, a vyrazí někam do lesů. Vlastně si užívá svého koníčka.
„Rodinná dovolená je vždy potenciálně problematická. Jsou pochopitelně lidé, kteří si rodinnou dovolenou užijí, ale není žádná výjimka, že si řeknou: to je dobře, že už skončila. Valná většina lidí si před nástupem do práce s obavami říká, co je tam asi po té době čeká. K dobré pohodě nepřispívá ani psychologický fakt, že si říká: tak teď budu zase půl roku chodit do práce, než zas budou Vánoce,“ doplňuje Martin Šťastný. Blahodárný princip dovolené údajně spočívá nejvíce ve skutečnosti, že změníme režim, stereotypy a prostředí. Tudíž i když tyto změny obnáší i některé problémy, větší efekt je v tom, že člověk načerpá nové impulzy a zážitky. „Taková je ideální situace. Na dovolenou bychom se měli těšit. Je to o motivaci, hodnotách a potřebách,“ vysvětluje. Mezi partnery ovlivňuje řešení dovolené kvalita vztahu, důležitá je dohoda. Není ani nutné, aby partneři trávili celou dovolenou spolu, pokud to oběma vyhovuje. „V případě, že jsou s řešením spokojení oba, pak je to v pořádku,“ komentuje Martin Šťastný.
A co dovolená a lidé s duševní nemocí? Potřebují vůbec dovolenou, když jsou v invalidním důchodu? „Ačkoli to tak nemusí na první pohled vypadat, i člověk, který trpí dlouhodobě duševní nemocí a je třeba v invalidním důchodu, by si měl dovolenou dopřát. Dovolená není pouze pro ty, co jsou zaměstnaní, není to opak práce, ale je to změna, regenerace a odpočiněk,“ vysvětluje Martin Šťastný. Plánovaná dovolená s cestovkou, nebo po vlastní ose, je vcelku slušná zátěž. Člověk v invalidním důchodu musí přihlédnout i k finančním prostředkům, které jsou pro mnohé nemocné lidi opravdovým hendikepem. „Nedoporučuji si na dovolenou půjčovat peníze. I zde je nutné respektovat reálné možnosti a volit variantu skromnější a přístupnější,“ varuje psycholog. U nemocných lidí může být problém také s plánováním dovolené v předstihu. Bohužel nemohou vždy určit, jak se jim bude dařit za dva i více měsíců a možná by byli nuceni již zakoupenou dovolenou stornovat, což přináší vždy problémy a náročnou komunikaci s cestovní kanceláří.
To ale neznamená, že by měli sedět doma. „Pokuste se přizpůsobit svou volbu aktuálním možnostem a schopnostem, jeďte s lidmi, se kterými se cítíte dobře. Pokud možno nejezděte z povinnosti a vyhněte se zbytečnému stresu. Volte takové dopravní prostředky, které u vás nevzbuzují fobii a úzkost. Vyhněte se extrémům jak v počasí, tak ve fyzických nárocích. Dovolená by měla odpovídat vašim potřebám a zájmům,“ radí Martin Šťastný.
A ještě jedna výhoda na závěr. Lidé v invalidním důchodu nejsou vázáni na turistickou sezónu, celozávodní dovolené a podobná omezení. Není fajn si udělat dovolenou, kdy chcete a třeba několikrát do roka? I kdyby to mělo být za humna!
