Co dokáže zánět středního ucha
Od dětství trpěla paní Drahomíra častými záněty středního ucha, které pokračovaly i v dospělém věku a především díky špatné léčbě byly nakonec hlavní příčinou její první těžké životní rány. „Hnis nashromážděný při mých častých zánětech středního ucha se mi nakonec dostal až do hlavy k mozku a byla nezbytná operace hlavy,“ vzpomíná paní Drahomíra na konec 70. let minulého století, kdy strávila celý rok v pražské nemocnici na Karlově náměstí. Při náročné operaci jí tam vyčistily část hlavy od nahromaděného hnisu, ale už jí zůstaly trvalé následky. „Já jsem špatně slyšela již před operací, a protože ta se zdařila jen u jednoho ucha, po operaci jsem zůstalal na jedno ucho zcela hluchá,“ vypráví D. Slabá. Na druhé ucho navíc slyšela jen velmi špatně a nedlouho po operaci byla nucena používat naslouchadlo. To musí nosit dodnes a v současné době již používá to nejsilnější možné. Díky špatnému sluchu se naučila zčásti i odezírat mluvené hlasy druhých lidí.
Další rány osudu
Silné zhoršení až ztráta sluchu byly pro paní Drahomíru však teprve první ranou, kterých si později vytrpěla víc než bohatě. ,,V 80. a 90. letech jsem prodělala celkem pět mozkových příhod, po kterých mi částečně ochrnula levá strana těla,“ uvádí paní Slabá. Po prodělaných mozkových příhodách už byla schopna pohybovat se jen s pomocí francouzských holí a samozřejmě jí byl přiznán plný invalidní důchod. Až do té doby totiž vykonávala těžkou práci, v jejím případě dokonce tu nejtěžší práci, kterou jen žena může dělat. Před důchodem pracovala jako dojička v kravíně, ale několik let má také odfáráno na šachtě! Teprve když bylo ženám fárání pod zem zakázáno, pracovala na povrchu šachty. Důchod má tedy více než zasloužený.
Také děti byly nemocné
Závažné zdravotní problémy však nepotkaly jen samotnou paní Drahomíru, ale i její děti. ,,Nejprve dcera měla již v ranném dětství velké problémy s páteří, které se naštěstí nakonec podařilo vyléčit. Ale hned nato zase syn onemocněl roztroušenou sklerozou,“ říká Drahomíra Slabá. Přestože měla možnost umístit těžce nemocné a nepohyblivé dítě do ústavu, neudělala to. Byť sama částečně ochrnutá a pohybující se o francouzských holích, obětavě se o syna starala až do jeho smrti. Zdálo by se, že životní smůly si paní Drahomíra vybrala již více než dost a nic horšího ji už potkat nemůže, ale kdež…. ,,V roce 2000 jsem upadla na přechodu a najelo do mě auto. Těžký úraz odnesla má stehenní kost, která byla zcela roztříštěná,“ popisuje paní Slabá. Od té doby již plných 12 let nemůže chodit ani o francouzských holích a je odkázána na elektrický invalidní vozík.
Nakonec spokojené stáří
Od roku 1995 Drahomíra Slabá trvale bydlí v budově kladenského objektu pro vážně zdravotně postižené občany, známém pod názvem META. Tam se původně dostala kvůli nemoci syna, ale nakonec s manželem zůstali v METĚ i po jeho smrti. Ač je paní Drahomíra zcela vázána na invalidní vozík, nevyužívá žádných zdejších pečovatelských služeb. Vystačí si s pomocí manžela, případně některého z dětí, respektive i vnoučat. „Mám celkem devět vnoučat a už dokonce i jedno pravnouče,“ pochlubí se paní Slabá a oči jí jen zazáří. U jejího typu osobnosti nenaleznete žádné známky sebelítosti, zatrpklosti, zklamání z krutého životního osudu. Paní Drahomíra žije dál, a co víc, dokáže po všech prodělaných strastech žít naplno. Má radost ze svých dětí, vnoučat i pravnoučete, kteří ji navštěvují. Na rozdíl od některých zdravých lidí má tu úžasnou schopnost radovat se z každé maličkosti, radovat se doslova z každého dne. No řekněte: Není tohle celoživotní bojovnice s velkým ,,B“!
