I nemocný člověk může normálně, samostatně žít
Dá se říct, že za dvaadvacet let je péče o duševně nemocné v moravskoslezském regionu ucelenější. Dům duševního zdraví je pro lidi nejen z Ostravy, ale dojíždějí sem pacienti z Karvinska, Frýdecko-Místecka, Opavska a Vsetínska. Tím se daří dostat lidi zpoza zdí bytů a léčeben do normálního života, aby nebyli odříznuti od společnosti, od rodiny a kamarádů a aby se mohli postupně zapojit i do pracovního procesu. Na počátku devadesátých let vzniklo chráněné bydlení. „Připravujeme lidi na zvládání běžných domácích úkonů, jako je praní, žehlení, vaření, úklid, což je dle mého názoru velmi důležité, aby dospělí, byť i vážně nemocní lidé, mohli žít samostatně, aby nemuseli být s rodiči. Soužití dvou generací v jednom bytě, kde je duševně nemocný člověk, přináší řadu krizových situací a je pro obě strany velmi náročné. .Pokud se totiž nemocní mají možnost osamostatnit, snižují se třecí plochy, které mezi nimi vznikají. Je lepší, když si nemocný může vést život, který odpovídá jeho možnostem, které jsou pochopitelně omezenější oproti zdravým lidem. On své rodiče neztratí, jen se osamostatní,“ vysvětluje funkci chráněného bydlení MUDr. Beránková.
Všichni zaměstnanci Domu duševního zdraví se pravidelně vzdělávají. Například doktorka Beránková v metodě, která má pomoci lidem, kteří prožili nějaké traumatické události, s nimiž se obtížně vyrovnávají. Sestry se vzdělávají v profesi psychiatrické a psychoterapeutické v Brně, některé programy mohou tedy vést samostatně. Prostřednictvím FOKUSu se vzdělává i pomocný personál, aby dokázal navázat kvalitní vztah s nemocnými, aby věděl, co je omezuje, například výkyvy nálad, halucinace, nemluvnost.
Ztráta práce je velký psychický otřes
Podle Alexandry Beránkové klientela Domu duševního zdraví stále narůstá, a to z několika důvodů. Za prvé je to ztráta zaměstnání, zvláště u lidí, kteří celý život tvrdě pracovali a těsně před důchodem práci ztratili. Je to velký zásah a oni se s tím obtížně vyrovnávají. Dalším důvodem je zadlužování a následně neschopnost lidí plnit svoje finanční závazky. Dochází tak u nich k velkému psychickému tlaku a oni se pod vlivem nepříznivých okolností psychicky hroutí. A v neposlední řadě lidé dnes přicházejí do psychiatrické ordinace dříve než kdysi. Před lety se k psychiatrovi dostal člověk většinou až ve stavu, kdy byla nutná hospitalizace v léčebně. V současné době je také daleko větší osvěta, takže lidé se už nestydí za to, že vyhledají pomoc psychiatra. „Zbláznit se může každý a je jasné že duševní onemocnění postihuje v daleko větší míře současnou populaci. Právě proto vznikl Dům duševního zdraví, aby lidé v těžké psychické, sociální a společenské situaci, měli možnost využít i jiné léčebné možnosti než hospitalizace a ambulantní péče,“ upřesňuje A.Beránková.
Intenzivní skupinová psychoterapie
Dům duševního zdraví nabízí ambulantní služby psychiatra a psychiatrické sestry, v denním stacionáři probíhají dva typy programů. Prvním z nich je Intenzivní skupinová psychoterapie pro neurotické pacienty, pacienty s lehčími depresemi a lehčími poruchami osobnosti, včetně kompenzovaných nemocných po prodělané psychotické atace. Program je třítýdenní a trvá šest terapeutických hodin, ve kterých se používá metoda americké psychoterapeutky Virginie Satirové. Jejím základem je podporovat nemocné, aby důvěřovali svým schopnostem, především rozhodovat se, mít zodpovědnost, orientovat se ve svém vnitřním světě i vztahové problematice. Podporuje rovněž schopnost zdravého sebeprosazování se, ale ne na úkor druhých lidí ani kontextu. Tato podpora vede ke zlepšení celkové kondice, větší schopnosti přijmout sebe i druhé. Ve skupině je minimálně pět a maximálně devět lidí. I když je program náročný, ve výslednému efektu se účastníci cítí posílení a vitálnější, k čemuž nepochybně přispívá i uplatňování relaxačních a meditačních přístupů, které jsou nedílnou součástí každodenního programu.„Paní Saitrová pracovala hlavně s rodinami, s rodinnými zdroji, kořeny a šla po původu příčin. Já se při terapii snažím, aby si lidé uvědomili, co bylo v jejich životě špatně, a že ne vše bylo špatně, že byly i věci dobré. Člověk si tak připomene to, co již zapomněl, umožní mu to odpustit těm, na které se zlobí. Protože když se na někoho zlobíme, tak ta dlouhotrvající zloba nám samotným ubližuje. Tento způsob práce je proces, kdy začíná nemocný uvažovat, že by mohl odpustit rodičům, prarodičům, odpustit sobě, odpustit třeba i svým dětem. Důležité je vyrovnat se s negativní zkušeností, s věcmi jako je bití, ponižování, vážná nemoc, tragická událost, přijmout je a smířit se s nimi. Pro klienty je to velmi důležité a je potřeba, aby o tom dokázali hovořit a projevit své pocity navenek,“ dodává k této terapii MUDr. Beránková.
Naučit se přijmout sebe i druhé
Na tento intenzivní terapeutický program navazuje odpolední psychoterpeutická skupina. Probíhá jednou týdně a schází se v ní lidé, kteří potřebují ještě doladit to, co na intenzivním programu nestihli dořešit. Je to i proto, že ne všichni lidé jsou na startovní čáře ve stejné psychické kondici. Lidé chodící na odpolední skupinu mají potřebu se lépe vyrovnávat s novými skutečnostmi a rovněž cítí oporu mezi lidmi, se kterými je pojí společné prožitky a nemoc. Někteří lidé dochází do skupiny i proto, že jejich rodiny nebo třeba i partneři terapii neuznávají a oni potřebují vnější podporu.Ve skupině dochází i k posunu určitých priorit klientů. Lidé se rozhodují osamostatnit se od rodičů, potřebují se přijmout, ocenit se, zlepšit vztahy s partnerem, naučit se odpouštět způsobené křivdy „Lidé v tomto případě zaujmou jiný vnitřní postoj a zjistí, že i se svým duševním handicapem mohou žít smysluplně zajímavější a bohatší život, můžou být užiteční a prospěšní a mohou naplňovat své touhy,“ doplňuje lékařka.
Komplexní psychiatrické rehabilitace
Druhým typem je Program ucelené psychiatrické rehabilitace, který je určen pro pacienty s psychotickou poruchou. Program zahrnuje skupinová setkávání, preterapii, psychoterapii, arteterapii, ergoterapii, nácvik komunikačních dovedností, kognitivních funkcí, ale i sociálních dovedností a soběstačnosti včetně úklidu, praní, žehlení a vaření. Dále jsou jeho součástí sportovní aktivity, kulturním vyžití, kontakty se zvířaty. V práci s klienty s psychotickou poruchou se využívají strukturované programy, například Prelaps, kdy jsou v odpoledních hodinách zváni příbuzní a známí, aby byli poučeni o nemoci, která postihla jejich blízké. Při této příležitosti mají možnost učit se a konsultovat vhodný a pomáhající přístup k nemocným. Oblíbeným se pro zejména mladší část klientů bojujících s nadváhou stal Programu pro dobré zdraví vedený vyškolenou zdravotní sestrou. Psychiatrickou rehabilitaci vede vyškolená resocializační sestra Karla Vašínková. Její snahou je být účinně nápomocna klientům v jejich nelehké situaci, kterou pro ně představuje nemoc jako psychóza, deprese, poruchy osobnosti a která jim znemožňuje se plně zapojit do běžného života. Pro dospělé klienty představuje paní Karla světlo majáku na jejich cestě za samostatností, soběstačností a možností žít znovu normální život. Pod jejím vedením se učí zvládat běžné každodenní práce, spojené s vedením domácnosti, učí se sami zvládnout oblékání a řadu dalších praktických dovedností, které mohou klienti uplatnit v samostatném životě, například v chráněném a podporovaném bydlení. K tomuto účelu slouží v DDZ dobře a útulně zařízená kuchyňka, prakticky vybavená prádelna a další prostory. „každý takový kontakt s lidmi mne nabíjí pozitivně. Klienti se učí ode mne a já se učím od nich. I když je to práce někdy obtížná a hlavně dlouhodobá, dělám ji ráda,“ svěřuje se sestra Vašínková. Její odborné vzdělání a rozhled, lidská empatie jsou zárukou, že se klienti budou v Domě duševního zdraví cítit dobře a budou se sem rádi vracet. Stálými členy týmu jsou i dva psi, Agassy a Black, laičtí canisterpeuti. Tito čtvernozí miláčci všech klientů dokážou navodit to správné psychické klima, navážou s lidmi kontakt a získají si jejich srdce.
Chodíme sem rádi
„Sem do „domečku“ chodím již druhým rokem a jsem tu opravdu ráda. I tehdy, když se necítím dobře, se seberu a přijdu. Na komunitě se dozvím vždy něco nového. Další dopolední program mne nabije novými informacemi a dobrou náladou. S řadou klientů se znám osobně, cítím se mezi nimi dobře. Mají podobné potíže jako já a to nás sbližuje. Sdílené prožitky mně posilují a jsem mezi svými,“ říká klientka paní Zdeňka.
„Dvouhodinový blok arteterapie je zaměřen na psychickou kondici a trénování paměti. Patří sem i vtipné slovní a písemné hříčky, které povzbudí mozkovou činnost.a uvolní atmosféru. Je to príma, už jsem se dlouho tak nezasmál,“ pochvaluje si účastník arteterapie pan Pavel.
Více informací na: www.ddz.cz