Koření života aneb hříchy vlastní člověku
V nemocnici si k ní sedl pan primář a říká jí: „Já se Vám musím k něčemu přiznat, byl jsem po infarktu a podepsal jsem revers, abych mohl kouřit.“ Eva mu odpověděla: „Pane primáři, tak to jste můj.“ On se usmál a povídá: „Paní Ostádalová, já vám závidím. Závidím vám váš humor, vy jste z polovičky zdravá“. I přesto, že Evina diagnóza není příznivá, humor ji neopouští. Jako každý člověk i ona má své malé hříchy. Tu a tam si zapálí cigaretu a řádně si ji vychutná. K cigaretě si uvaří dobrou kávu. A občas si neodpustí dát si něco sladkého. Úplně bez sladkostí si nedovede život představit. „Kamarádka mi vždycky říkala, že problém nastane teprve tehdy, až mi přestane chutnat káva a cigareta,“ svěřuje se paní Eva.
Důvod proč žít
„Moc se těším na čas strávený s dětmi. Jsem ráda, že jsou všechny zdravé. Velikou radost mám i z vnoučat. Snažím si jich užít, jak jen to nejvíce jde. Jsou mojí hnací silou. Pro mě jsou důvodem proč žít. Mám je moc ráda a těším se z jejich úspěchu a prožívám s nimi i jejich těžké životní zkoušky. Je krásné, mít kolem sebe lidi, které má člověk rád,“ vypráví Eva.
Umí být na sebe i přísná
Odpoledne byste Evu doma nenašly. S pravidelností sobě vlastní, chodí na procházku. Za jakéhokoli počasí. Ví, že pravidelné procházky ji udržují v kondici, pomáhají rozjasnit mysl a i když se jí někdy nechce, překoná se a jde na svoji hodinovou procházku. Ve svém věku je Eva velice šikovná a pozitivně naladěná. Nepřemýšlí o smrti, protože dle jejího názoru jsou to velmi nebezpečné myšlenky. Přemýšlí o životě a jeho radostech a je odhodlána nepromarnit jediný den či vteřinu svého života.
