Celé dětství po nemocnicích
Eva Šafránková se narodila na konci 2. světové války jako zdánlivě zdravé dítě. Asi rok po narození se rodina odstěhovala do Rakovníka. „Zdravotní problémy u mě začaly v šesti letech, těsně před tím, než jsem měla jít do školy. Tehdy jsem si poprvé zlomila stehenní kost a ještě vůbec netušila, co mě v budoucnu čeká,“ vzpomíná paní Eva. Školní docházku pro komplikovanou zlomeninu musela proto zahájit až o rok později. To by bylo ještě to nejmenší. Mnohem větším problémem bylo, že obě stehenní kosti se jí až do období puberty lámaly doslova jako sirky. „Až do patnácti jsem měla každou nohu přibližně 15 krát zlomenou ve stehenní kosti. Prakticky celé dětství jsem proto strávila bud na lůžku, nebo o berlích a základní školu vychodila vlastně v nemocnici. V patnácti letech se mi stehenní kosti přestaly lámat, patrně především díky hormonální změně,“ uvádí Eva Šafránková.
Šťastná středoškolská léta
Bývala většinou hospitalizována na tehdejší klinice profesora Zahradníčka v Praze Na Bojišti, na ortopedii. Zjistilo se, že je od narození postižena křivicí, což u „válečných dětí“ bývalo časté onemocnění, způsobené nedostatečnou výživou. Stehenní kosti jí vyspravovali šrouby a dráty. Přestože celou základní školu absolvovala po nemocnicích, potom úspěšně vystudovala tehdejší střední všeobecně vzdělávací školu – dnes gymnázium. Jako úspěšná maturantka se už chystala na další studium, ale těsně po maturitě, v létě roku 1964, si zlomila nohu znovu a z těchto důvodů už v dalším studiu nepokračovala. „Období středoškolských studií bylo patrně nejšťastnějším v mém životě. Studovala jsem normálně na střední škole v Rakovníku a za celou dobu jsem neměla nohu ani jednou zlomenou,“ vypravuje paní Šafránková.
Konečně bez železných šroubů
Eva měla obě stehenní kosti po častém lámání již deformované a navíc nastaly další komplikace s hnisavými záněty. „Levá noha mi ustavičně hnisala celých osm let až do roku 1972. Celé toto období jsem chodila opravdu minimálně a navíc o berlích a nohy mi zcela logicky silně zeslábly. Navíc lékaři si tehdy nevěděli příliš rady a stehenní kosti se snažili ustavičně spojovat šrouby a dráty,“ říká Eva Šafránková. Organismus paní Evy však nechtěl železné části přijmout a proto stále docházelo k hnisání. V roce 1972 jí proto všechny železné součásti z nohou odstranili a hnisání téměř okamžitě přestalo. Žel ke srůstu levé nohy již nedošlo. Uprostřed levé stehenní kosti se vytvořil tzv. pakloub a od té doby byla noha zcela nefunkční.
Auto nahradilo nohy
Lékař doporučil paní Šafránkové, aby používala invalidní vozík. Protože jako vozíčkářka pochopitelně pracovat nemohla, přiznali jí ve 26 letech plný invalidní důchod. Ona je ale povahou bojovnice. Když nemohla chodit, udělala si řidičský průkaz, což byl v jejím životě výrazný posun k lepšímu. „Přibližně v polovině 70. let jsem začala jezdit autem a jezdila jsem hodně a velmi ráda. Auto jsem měla předělané na ruční řízení,“ vysvětluje E. Šafránková.
Vlastní bezbariérové bydlení
Eva bydlela nejprve v Rakovníku u rodičů, naučila se šít a pomáhala při práci mamince – domácí švadleně. Rodiče ale stárli a pak oba zemřeli a ona zůstala v normálním bytě sama. Nastaly problémy jak se dostat s invalidním vozíkem z bytu a domu po schodech na ulici. Naštěstí pomáhali se snášením hodní sousedé, kamarádi i sestra s rodinou. Sehnat si bezbariérové bydlení se ale ukazovalo být pro invalidní ženu naprostou nutností. Měla o něj zažádáno již od roku 1980, dočkala se až o 12 let později. Od roku 1992 trvale bydli v bezbariérovém objektu pro občany se zdravotním postižením v Kladně. „První roky v METĚ byly pro mě dalším šťastnějším životním obdobím. Měla jsem konečně bezbariérové bydlení a stále hodně jezdila autem,“ přiznává paní Eva.
Další zdravotní problém
Pak ale začaly úplně jiné zdravotní problémy, tentokrát se zrakem. „V rodině máme dědičný zelený zákal, ale u mě ho zjistili až pozdě, kdy už se s ním nedalo prakticky nic moc dělat. Na operaci již bylo pozdě,“ uvádí Eva Šafránková. Zelený zákal se zhoršoval a ač si paní Eva pravidelně kapala do očí potřebné kapky, postupně začala ztrácet zrak. V loňském roce jí odoperovali jen zákal šedý, což ale ke zlepšení zraku příliš nepomohlo. Paní Šafránková se musela vzdát své velké lásky - jízdy autem. Dnes vidí jen velmi špatně.
Radovat se z každé maličkosti
Paní Šafránková využívá ve svém bydlišti v METĚ služby osobní asistence, ale to jen pro nákupy, lehkou dopomoc a venčení svého pejska. Jinak se i při všech zdravotních problémech dokáže o sebe postarat sama. Když je venku sucho a hezky, odváží se sama na invalidním vozíku i ven na projíždku a s pejskem. Jen ty chodníky by prý měly být lepší, hladší, bez děr a pro vozíčkáře bez vysokých obrubníků. Oč má Eva Šafránková omezenější fyzický život, o to je bohatší její život vnitřní. Paní Eva se dokáže radovat z každé maličkosti, kterou zdraví lidé ani nedokáží zaregistrovat. Díky své skvělé, nezatrpklé povaze si dokázala najít řadu kamarádů a přátel mezi lidmi ve svém bydlišti, ve městě Kladně, v bývalém bydlišti v Rakovníku i v Praze. „Ale můj nejlepší kamarád je můj pejsek Dan,“ říká s úsměvem paní Eva.
Foto: Paní Eva Šafránková ve svém bezbariérovém bytě v METĚ.
Křivice neboli rachitida (rachitis) je onemocnění dětí, vyvolané nedostatkem vitaminu D. Toto onemocnění se objevuje tehdy, jestliže se do kosti během růstu ukládá nedostatečné množství vápníku. Nemoc se vyskytuje mnohem častěji v severských zemích, protože vitamin D se tvoří v kůži vlivem slunečního záření. Vitamin D odpovídá za urychlené vstřebávání vápníku ze střeva a za jištění jeho přepravy ze zažívacího ústrojí do kostí, kde se ukládá. U dětí se účinek nedostatku vitaminu D projevuje mnohem dramatičtěji. V dospělém věku jeho nedostatek vede ke vzniku osteomalacie. Tato choroba se projevuje těžkou poruchou tvorby kostí - kosti měknou, převažuje chrupavčitá hmota. Zatímco ve zdravé kostní tkáni je chrupavčité složky asi 30%, v rachitické kosti až 70%. Léčba Léčení vyvinuté rachitis záleží v podávání velkých dávek vitaminu D ve formě rybího tuku nebo různých léčebných přípravků vitaminu D ve formě kapslí nebo kapek a ve vystavování těla ultrafialovým paprskům slunečním nebo umělým (horské slunce). Při komplikovanějších případech je podávána přímo aktivní forma vitaminu D. I když se pomocí léčby může křivice zlepšit, přece jen existuje určité riziko vzniku trvalých deformit, proto je nutné nemoci předcházet. Toho lze docílit podáváním malých dávek vitaminu D v dětském věku. V minulosti byla křivice u dětí obvyklým jevem a vyplývalo to z nedostatečné výživy a v některých městech také z toho, že sluneční paprsky obtížně pronikaly vrstvou znečištěné atmosféry. Jakkoli se to zdá neuvěřitelné, křivice -strašák devatenáctého století, se objevuje znovu. Málo mléka, nedostatek slunce a pohybu zvyšuje riziko křivice a zlomenin u dětí i dnes. 
Luboš HoraDoporučit dál:Naši partneři:       Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál | |