Bohnická pacientka Eva
V dětství propadla fotbalu
Dětství prožila bez problémů. Od svých 5 let se aktivně věnovala soutěžnímu fotbalu. Jako hráčka prošla všemi mládežnickými kategoriemi od předpřípravky až po starší žáky. S fotbalem musela skončit v 15 letech, kdy již dosáhla dorosteneckého věku a v tom nemohou hrát dívky společně s chlapci. Žádný tým dívek dorostenek ale v okolí jejího bydliště neexistoval.
Pro Evu to znamenalo konec toho dobrého v životě i začátek špatného. Kdyby mohla ve fotbale pokračovat v nějakém dívčím dorosteneckém týmu asi by se její další život vyvíjel jinak.
Rozvod rodičů v dětství ještě ustála, zvláště když si skvěle rozuměla s o 5 let starším bratrem, který ji také přivedl k fotbalu. Když s tímto sportem musela nuceně skončit, dost jí to psychicky poznamenalo.
První nepříliš spokojený vztah
V patnácti letech nejen skončila s fotbalem, ale také si našla o něco staršího přítele ke kterému se brzy nastěhovala. ,,Na tento svůj první vážnější vztah nevzpomínám moc ráda. Trval asi tři roky. Přítel byl sice finančně dobře zajištěný, ale jinak v životě vyloženě pasivní. Jeho životním stylem bylo válení se doma na gauči u televize a přejídání. Na čas tím nakazil i mně. Přestala jsem sportovat, také jsem se přejídala a během těch tří let našeho vztahu jsem přibrala až neuvěřitelných 50 kilo.Kromě toho jsem hodně zanedbávala i střední školu , kterou jsem tehdy studovala.“ vzpomíná Eva.
Drogová závislost
V 18 letech si Eva našla nového přítele. I když je o 16 let starší, jejich vztahu to vůbec nevadí.
,,Můj druhý vztah už je vyloženě spokojený, dá se říci i štastný.Moc se těším až se k příteli vrátím.“ říká toužebně Eva. První zkušenost s drogou získala Eva na maturitním plese. Sama k tomu uvádí:,,Jednalo se konkrétně o pervitin. Ten jsem si pak nepíchala, ale šnupala ho už pravidelně.Do závislosti na něm jsem spadla téměř okamžitě. Byla to závislost nejen psychická, ale brzy i fyzická s abstinenčními příznaky.“
Přítel ji stále častější konzumaci pervitinu dlouho toleroval. Nakonec se však právě kvůli drogám s Evou rozešel. Eva mohla v této době spadnout na úplné dno. Vše ale dopadlo zcela jinak. Síla lásky zase jednou zapracovala. Eva se k tomu vyjadřuje: ,,Přítele stále moc miluji. Proto jsem se rozhodla pro protidrogové léčení“
Mladá dnes čtyřiadvacetiletá dívka se v současné době již delší dobu léčí v Psychiatrické nemocnici Praha-Bohnice. K léčbě přistupuje tím nejlepším možným způsobem. Je vyloženě aktivní. Pravidelně navštěvuje bohnický Peer Klub, kde je pro svou veselou povahu oblíbená a sama se tam cítí dobře a i pro ostatní pacienty je v klubu pozitivním přínosem. V Bohnicích se vrátila i k fotbalu. Chodí si zahrát s bohnickými pacienty i zaměstnanci. A při hře je vidět, že fotbal z mládežnických let nezapomněla. Moc se těší až se za nějský čas vrátí k milovanému příteli. A drogy? Po těch už ani nevzdechne! Je nejlepší předpoklad, že bude abstinovat i po propuštění.
Přesvědčivě to naznačují slova, která vzkazuje všem kteří mají pokušení nějakou drogu vyzkoušet: ,,Do závislosti se můžete dostat až neuvěřitelně rychle. A co je hlavní DROGA VÍCE BERE NEŽ DÁVÁ“.
Text i foto: Luboš Hora-Kladno
