Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Evelína Hejnová

3. 4. 2019

Chtěla by se věnovat psychoterapeutickému výcviku

Třiatřicetiletá Evelína Hejnová z Prahy má psychické problémy už od dětství. V tomto období se však nikdy neléčila na psychiatrii, a to ani ambulantně. „Bylo mi asi 12 let, když se u mě začaly projevovat první alarmující příznaky. Tehdy se jednalo především o velkou vnitřní nejistotu a zmatek, což následně vedlo k sebepoškozování, konkrétně pořezáním na ruce, a přidaly se i problémy s anorexií,“ vzpomíná Evelína. Při studiu na osmiletém gymnázium se její problémy prohlubovaly. Přidaly se deprese a Evelína měla i tendence k jakémusi magickému myšlení. Přesto se stále zatím obešla bez pomoci psychiatrů. „Studium jsem krátce před maturitou přerušila a místo toho odjela na rok do Anglie, kde jsem absolvovala kurs angličtiny a pracovala. Odmaturovala jsem až po návratu, navíc na jiném gymnáziu. Po maturitě jsem se vrátila do Anglie a začala studovat psychologii v Londýně,“ říká mladá žena.

Evelína Hejnová

Léčení na psychiatrii

„Do prvního kontaktu s psychiatry jsem se dostala až po dvacítce. Byla jsem zrovna na prázdninách doma a navštívila jsem tehdy pouze ambulantně psychiatra. Do Anglie jsem se už nevrátila a tříleté studium psychologie jsem dokončila v Česku a získala titul Bc. Nebylo to však tak jednoduché, protože mezitím jsem byla hospitalizována v psychiatrickém zařízení v Praze Na Karláku,“ svěřuje se dnes Evelína. Tam jí lékaři diagnostikovali jednak atypickou mentální anorexii a zároveň i hraniční poruchu osobnosti. Následující období jejího života bylo zatím nejkritičtější. Během několika let prodělala velké množství hospitalizací se symptomem disociativních záchvatů. „Záchvaty byly velmi časté a hodně se podobaly klasickým epileptickým záchvatům. O vyloženou epilepsii se ale nejednalo,“ uvádí Evelína. Po čase tyto záchvaty začaly pozvolna ustupovat, ale vystřídaly je psychotické dekompenzace v podobě bludů, hlasů a halucinací. „Při větší psychické zátěži těmito problémy trpím dodnes,“ říká Evelína, které v roce 2008 přiznali invalidní důchod III. Stupně. Hospitalizována byla většinou v Psychiatrické nemocnici v Praze Bohnicích. Dvakrát absolvovala i elektrošoky. Teprve po devítiměsíčním skupinovém stacionáři se její stav výrazně stabilizoval. Poslední hospitalizaci prodělala zhruba před rokem.

Pracuje jako peerka

V říjnu loňského roku začala Evelína Hejnová vyučovat angličtinu pro pacienty v bohnickém Peer-klubu. Učila dobrovolně bez nároku na finanční odměnu. A na vlastní náklady absolvovala také kurs peera. Pro svoje schopnosti byla zařazena do konkursu na zástupkyni vedoucího v bohnickém Peer-klubu. Přestože pro působení v této funkci patřila k nejžhavějším kandidátům, nakonec vše skončilo jinak. Evelíně bylo doporučeno, aby se obrátila na spolek Dobré místo. Tam také posléze nastoupila jako peerka. „V Dobrém místě jsem ale velmi spokojena. Práce mě moc baví, máme tu skvělý kolektiv spolupracovníků, a navíc zde mám možnost dostat se k nejnovějším projektům v oblasti psychiatrie. Pracuji nyní se čtyřmi klienty a věnuji se jim 1-2x do týdne. Do pavilonu 19, kde Dobré místo sídlí, ale chodím téměř denně, protože se mi tu moc líbí,“ uzavírá Evelína Hejnová, která se může těšit i dobré podpoře ze strany vlastní rodiny. Je deset let vdaná, má dvě děti ve věku 5 a 14 let. Kromě vlastní rodiny ji skvěle podporují i její rodiče. „Chtěla bych se věnovat psychoterapeutickému výcviku a ráda bych se přičinila na reformě psychiatrie a na destigmatizaci lidí s duševním onemocněním,“ plánuje do budoucna mladá sympatická žena.

Text a foto: Luboš Hora

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |