Studium bez problémů
Na základní škole neměla Gabriela větší problémy, vynikala v humanitních předmětech. Ráda četla a chtěla se stát knihovnicí. To byl ovšem problém, protože v celé republice byly pouze dvě školy, které tento obor nabízely. Výchovný poradce jí doporučil, že vzhledem k jejímu handicapu by se měla vyučit fotografkou. S tím se však nechtěla smířit. Naštěstí opět zvítězil zdravý rozum. Rodiče měli známou, která učila na základní škole a Gabču znala od malička. Doporučila jí, aby zkusila střední školu, a tak šla dívka na střední ekonomickou školu. Tam se na ni usmálo štěstí v podobě profesorky němčiny. Musím podotknout, že moje žena pochází z německé rodiny, respektive její otec byl Němec a jeho rodiče se legálně odstěhovali do Německa. Již zmíněná paní profesorka v ní vzbudila zájem o němčinu, kterou se chtěla naučit i kvůli tomu, aby rozuměla tomu, o čem si povídá tatínek s babičkou. Když začala být aktuální otázka, kam po maturitě, vysokou školu ekonomickou zavrhla ihned kvůli obtížné matematice. Přihlásila se na pedagogickou fakultu, obor čeština a němčina. V řádném termínu sice přijata nebyla, ale vzhledem k tomu, že si u přijímacích zkoušek nevedla špatně, odvolala se a byla přijata. Bez potíží vystudovala a může se pyšnit titulem Mgr.
Šťastné manželství a zdravé děti
Po promoci nastoupila Gabriela jako učitelka němčiny na Střední zdravotnické škole v Českých Budějovicích, po pár letech přešla na Jihočeskou univerzitu, kde opět učila němčinu. V roce 2000 jsme se poznali, začali jsme spolu chodit a v září 2001 byla svatba. Máme spolu dvě krásné a zdravé děti, které nám dělají radost. Navzdory občasným zdravotním i jiným problémům, se kterými se Gabča občas potýká, neztrácí elán, optimismus a chuť žít a bojuje jako lev.
Marek PilařEpilepsie (padoucnice, padoucí nemoc), latinsky se také eufemisticky nazývá morbus sacer nebo morbus divinus - svatá nebo božská nemoc. Je to záchvatovité onemocnění mozku, tedy onemocnění neurologické. Projevuje se opakovaným výskytem epileptických záchvatů. Záchvat je vyvolán náhle vzniklou nerovnováhou mezi excitačními (stimulujícími) a inhibičními (tlumícími) systémy v mozku, tato nerovnováha vede k převaze stimulujících mechanismů a projevuje se záchvatem. Záchvaty dělíme na klinické a subklinické. Klinický záchvat se může projevovat poruchou vědomí, pohyblivosti, citlivosti, kožního čití, změnami ve smyslových funkcích a pozměněnými psychickými projevy. Subklinický záchvat tyto klinické příznaky neobsahuje, dá se rozpoznat pouze na EEG (elektroencefa lografe – vyšetření elektrické aktivity mozku), kde se projeví pozměněnou aktivitou.
Výskyt v populaci je kolem 1,3 až 3,1% . Muži bývají postiženi dva a půl krát častěji než ženy a děti asi čtyři krát častěji v porovnání s dospělými. Přibližně u 60% dětských pacientů onemocnění během dospívání vymizí a tyto pacienty lze považovat za vyléčené. Naopak mohou však záchvaty v průběhu puberty vzniknout a přetrvávat až do dospělého věku. Další věkovou hranicí pro zvýšený výskyt epilepsie je 60 let.
Epilepsie může být primární – vrozená – za její příčinu se pak považují nejrůznější nepříznivé vlivy prostředí během nitroděložního vývoje. Existují i dědičné syndromy, kde součástí klinického obrazu jsou epileptické záchvaty. Příčinami sekundární – získané epilepsie jsou nejčastěji úrazy, dále blokády páteře - krčních obratlů (uskřinutí plotének), nádory a cévní malformace, a také infekce.
Léčba
Léčba epilepsie musí být ordinována uvážlivě. Ojedinělý epileptický záchvat ještě neznamená, že jedinec trpí epilepsií. Může být odezvou organismu na mimořádné podmínky (nedostatek spánku, alkohol, fyzická vyčerpanost). Před nasazením léčby je nutné zvážit za jakých okolností k záchvatu došlo a posoudit nález na EEG záznamu. Současné trendy nedoporučují nasazovat léčbu jako prevenci. Pravděpodobnost opakování prvního záchvatu je 40 % , u druhého záchvatu až 90 %. Proto převažuje názor, že antiepileptická léčba by měla být nasazována až v případě opakujících se záchvatů.
Při užívání léků musí být dodrženo několik zásad. Ze strany pacienta jsou to: spolupráce, pravidelné užívání léků dle rady lékaře a absolutní vynechání alkoholu. Pacient musí dodržovat pravidelný spánkový režim a vyvarovat se spánku během dne. Dále nesmí pracovat na směnný provoz, to znamená zákaz nočních služeb.
