Devětačtyřicetiletá Hana Kuhnová z Nymburka vystudovala pedagogickou fakultu v Praze.V minulosti dlouhá léta učila v základní škole na prvním i druhém stupni. V současné době, ač je v produktivním věku, již neučí, ale pobírá invalidní důchod III. stupně. Ten jí byl přiznán pro stále více narůstající problémy s alkoholem. ,,K prvnímu kontaktu s požíváním alkoholu jsem přišla při studiu na gymnáziu. Tenkrát to ovšem ještě bylo absolutně bezproblémové a neškodné," vzpomíná Hana. Poté studovala na vysoké škole, vdala se, s manželem měli dceru, a proto s pitím alkoholu musela zcela přestat. Žel jen na krátkou dobu. Začátkem 90. let minulého století začala Hana pracovat jako učitelka. Občas si s kolegyněmi z práce zašly do restaurace nebo vinárny a časem již skoro pravidelně pořádaly tzv. dámské jízdy. ,,To byl vlastně počátek mé závisloti na alkoholu. Zachutnalo mi bílé víno. Nic jiného jsem prakticky nepila. Navíc manžel jako aktivní volejbalista byl často mimo domov, já trávila večery sama a přitom jsem popíjela, časem čím dál tím více," vyprává paní Kuhnová. Postupem času se ale vše zvrtlo tak, že začala pít tajně, doma si na různých místech schovávala flašky s vínem a její problémy neustále narůstaly. Když se o všem dozvěděl manžel, dal jí podmínku - bud se půjde protialkoholně léčit, nebo on zažádá o rozvod. ,,Já si tenkrát myslela, že pití zvládnu sama a léčbu jsem odmítala. Jenže v té době jsem v pití vězela už tak silně, že zvládnout problémy jsem sama nedokázala. A to byl jeden z hlavních důvodů, proč se se mnou manžel rozvedl," uvádí Hanka.
Hana byla k sobě tvrdá
Po rozvodu žila paní Kuhnová několik let s přítelem a své pití výrazně omezila. Poté, co se s přítelem rozešli, zůstala sama a problémy s alkoholem se rozjely nanovo. ,,Tři roky, v letech 2009-2011, jsem pila prakticky denně, vždycky po práci," vzpomíná na nedávnou minulost. Je přitom zajímavé, že nikdy neměla těžkosti v práci, nikdy nebyla například na záchytce, fyzické abstinenční příznaky prakticky nepoznala. Přesto problémy s abúzem alkoholu byly už značné. Nakonec ji přesvědčili rodiče, aby podstoupila protialkoholní léčbu. V roce 2011 na ni skutečně nastoupila do Liberce a její přístup k léčení byl opravdu poctivý až příkladný. Klasická protialkoholní léčba trvá tři měsíce. Hana Kuhnová však byla sama k sobě tvrdá a nechala si ji prodloužit na celých devět měsíců. Po léčení se ještě pro jistotu nechala hospitalizovat na otevřeném oddělení v psychiatrické léčebně v Sadské, aby se zde její stav stabilizoval a přechod do normálního domácího prostředí nebyl příliš prudký. Mezitím jí byl přiznán invalidní důchod III. stupně. Protože přístup k léčbě byl u Hany Kuhnové v poslední době více než poctivý a upřímný, pravděpodobnost, že v budoucnu už bude plně abstinovat, je velká. Časem se možná vrátí i ke své profesi učitelky. Jak vidno, pokud někdo udělá pro vyléčení nemoci nebo závislosti maximum, je schopen dosáhnout výsledků téměř zázračných.
