Hana
Obětavá péče matky
„Na Hance na první pohled není nic vyloženě nápadného, co by naznačovalo těžké postižení, ale již běžná domluva s ní je obtížná. Já sama jsem na dceřin způsob vyjadřování již zvyklá a bez větších problémů s ní komunikuji. Horší je ale její komunikace s cizími lidmi,“ vysvětluje Cornelia Vítková, která se o postiženou dceru mimořádně obětavě stará 23 let. Právě tato péče matky i celé rodiny Hanu zachránila od celoživotního umístění v některém z Ústavů sociální péče. Manželé Vítkovi to nikdy nepřipustili. Hana chodí od sedmi let do zvláštní třídy pro podobně postižené děti a mladé lidi v nedalekých Milovicích a ve školní docházce stále pokračuje, což je v jejím případě možné až do 26 let. Přesto zůstává mentálně stále na úrovni žáka 2. až 3.třídy základní školy. „Dcera celkem bez problémů dokáže číst jednoduší text, ale psát umí, jen když jí někdo text diktuje a z počtů zvládá pouze sčítání a odčítání, a to jenom do stovky. Téměř úplně postrádá logické myšlení, nedokáže sama vyslovit souvislou větu a v žádném případě se nedokáže sama o sebe postarat,“ objasňuje současný stav své dcery paní Cornelia.
Jaká bude budoucnost
Štěstím v neštěstí pro Hanu je, že žije v maximálně obětavé a harmonické rodině. Maminka se o dceru v dětství starala tak pečlivě, že ji zachránila před osudem celoživotního ,,ležáka“. Tak hrozivé totiž byly prognózy lékařů. Poctivě a pravidelně s ní cvičila podle tzv. Vojtovy metody, a že se dnes dcera pohybuje bez problémů zcela normálně, je především její zásluha. „Až Hanka z věkových důvodů přestane chodit do školy, tedy v jejím případě do zvláštní třídy při Základní škole Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem, nemíníme ji umístit v nějakém ústavu. Protože já i manžel máme zdravotní problémy, uvažujeme v současné době o Týdenním stacionáři. Dcera by tam byla ve všedních dnech, kde by se v tzv. internátní škole učila alesoň částečné soběstačnosti, a na víkendy a prázdniny by jsme si ji brali domů. Jsou to zatím jen úvahy a případné plány do budoucnosti,“ uzavírá Cornelia Vítková.
Rodina to nemá lehké
Nutno dodat, že oba rodiče Hany mají též své nemalé zdravotní problémy. Pan Vítek má invalidní důchod I. stupně a navíc je v současné době nezaměstnaný. Jeho manželka se ze starostí a někdy až nadlidsky obtížné péče o dceru již několikrát psychicky zhroutila a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Sadské. Problémy má rodina i finanční, protože zdrojem příjmů je pouze příspěvek na péči o osobu blízkou pro paní Cornelii a velmi malý invalidní důchod jejího manžela. Naštěstí se mají manželé Vítkovi stále rádi, žíjí přes 25 let ve zcela spokojeném a harmonickém manželství a mají ještě zdravého, již dospělého syna.
Text i foto: Luboš HoraMentální retardace - je postižení jedinců, při kterém dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Mentálním postižením nebo mentální retardací je nazýváno trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku. Není to nemoc, ale trvalý stav. Posttraumatická epilepsie – za 6 měsíců až 2 roky po úrazu |
