Jaký jste měla důvod k tomu, abyste napsala projekt "Budu pomáhat"?
Těch důvodů bylo víc a nebylo to tak, že bych sedla a vytvořila projekt. Jednu dobu jsem pracovala i jako kameraman pro jedno studio. Dělali jsme pozitivní zpravodajství. To není v dnešní době moc obvyklé, novináře zajímají většinou senzace a skandály. Tady jsme se věnovali tomu, co která městská část udělala zajímavého pro lidi, kam za kulturou – prostě se točily hezké věci. Když pozitivní zpravodajství skončilo, hrozně mi ten přísun pozitivna scházel. Tak jsem začala přemýšlet, jak si ho opatřit jinak. A protože jsme se při natáčení setkali i s neziskovými organizacemi, už dlouho se mi v hlavě líhla myšlenka, že by bylo potřeba je více zviditelnit. Pak jsem slyšela v rádiu paní, jak nabízí, že někomu pošle vzory na pletení, že jich má doma spoustu a je jí líto je vyhodit, že by se ještě někomu mohly hodit. A když jsem si spojila to, že neziskovky nemají peníze na to, aby si nechaly natočit videoprezentaci a že je asi hodně lidí, kteří by třeba rádi pomohli, jen sami nemají dostatek peněz, najednou to všechno do sebe zapadlo: nabídnu neziskovým organizacím natočení prezentace s podporou nefinanční pomoci. Chtěla jsem, aby neziskovky měly možnost se prezentovat, ale současně aby se veřejnost mohla podívat, jak to u nich chodí a aby se lidé dozvěděli, že je mnoho možností, jak pomoci.
Co bylo v začátcích nejtěžší?
Začátky byly jednodušší, než to vypadá. To jsem ještě spolupracovala s kolegou ze zpravodajství. Nebyli jsme organizace, dělali jsme to pro radost. „Jen“ jsme natočili, zpracovali a předali dokument dané neziskové organizaci. Postupem času se k tomu přidala tvorba webu a začala jsem sbírat informace o možnostech nefinanční pomoci, což znamenalo projít webové stránky neziskových organizací. Z toho vznikla Burza pomoci, kde si každý může najít, čím může být nějaké organizaci prospěšný. Bohužel neexistuje žádná databáze všech neziskových organizací, tak to byla trochu pátrací a vyhledávací akce, abych alespoň něco posbírala. No a pak se přidal Facebook a sledování aktuálních akcí. Stále se něco přidává. A protože už to začalo pro mne být finančně neúnosné, rozhodla jsem se založit občanské sdružení a pokusit se získat nějaké finanční prostředky, abych mohla alespoň dokoupit techniku, kterou na natáčení potřebuji a některé věci si zatím musím půjčovat. Takže nejtěžší to začíná být až teď – vyřizování, papírování, účetnictví, shánění peněz.
Kolik osob na projektu pracuje?
Zpočátku mi hodně pomohl bývalý kolega - moderátor Honza Chlaň. Jak s natáčením a střihem, tak s webem. Teď na projektu pracuji sama s občasnou pomocí synů. Mladšího (12 let) jsem musela zapojit do práce redaktora, starší studuje vysokou školu a k tomu pracuje, mnoho času mu nezbývá. Logo mi zdarma vytvořila grafička Soňa Šebestová a hudbu mi k volnému užití poskytli skladatelé Richard Pachman, Pavel Nos a Jiří Hradec. Do natáčení se musí neziskovky zapojit aktivně, takže hodně pomáhají i jejich zaměstnanci. Nepřijede k nim celý štáb, ale většinou jen paní s kamerou v batohu na zádech a se stativem přes rameno. Velkou pomoc mi nabídla cestovní kancelář Alexandria – postará se o náš nový a kvalitně zpracovaný web. Nadace OKD mi poskytla grant.
A co je Vaší hlavní pracovní náplní?
Nejprve s neziskovou organizací s pomocí e-mailu domluvit termín a hrubý scénář natáčení, pak přijet, natočit rozhovory a ilustrační obrázky, doma to sestřihat, poslat ke schválení dané neziskovce, nahrát na Youtube, umístit na stránky projektu. K tomu denně aktualizovat stránku na Facebooku. Až se podaří zprovoznit nový web, budu ho muset nakrmit daty a nějak si poradit s jeho zviditelněním. A neméně důležité je ohlídat všechny formální věci – účetní doklady, smlouvy, archiv materiálů.
Proč se zabýváte právě neziskovými organizacemi a zdravotně hendikepovanými lidmi?
V neziskových organizacích lidé odvádějí neuvěřitelně mnoho velmi potřebné, užitečné a prospěšné práce. Je tam úplně jiná atmosféra, než kdekoliv jinde. Lidé pracují s nadšením, jsou vstřícní, ochotní a usměvaví, pomoc druhým se pro ně stala posláním. Takhle bych si představovala celou společnost. Z natáčení vždycky odjíždím nadšená a s dobitými baterkami. Strávit jeden den mezi takovými lidmi je nesmírně obohacující a dodává mi to hodně energie a chuti do života. Lidi pracující v neziskovém sektoru jsou obdivuhodní. A že je to většinou o zdravotních hendikepech, to je souhra okolností. Zpočátku jsem neziskovky obesílala s nabídkou, teď už se mi sdružení ozývají sama. Nebráním se žádnému tématu. Pokud sdružení pomáhá jiným konkrétním osobám, pokud má co ukázat a pokud v jeho případě lze specifikovat možnosti nefinanční pomoci, pak se dá natočit cokoliv. Jako v případě Hořovických maminek – ty se snaží zlepšit život ve svém městě, pomáhají sbírkou oblečení, darováním krve. A třeba žižkovské Remedium se věnuje hlavně seniorům a aktivnímu trávení volného času. Je mnoho oblastí, ve kterých se koná dobro. Já se snažím ukázat, že pomáhat někomu se dá i bez peněz a že si každý může najít svůj prostor. Jako jsem si ho našla já. A s radostí sleduju, že neziskové organizace dostávají stále větší prostor v médiích – v Českém rozhlase, České televizi a opravdu hodně se této problematice věnuje pražská televize Metropol.
S jakými organizacemi spolupracujete?
Hodně spolupracuji s Nadačním fondem pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP), s občanským sdružením První krok, televizí NOE, až bude na světě naše nová webová prezentace, oslovím některá média s žádostí o podporu, aby se o projektu lidé dozvěděli.
Kde nejčastěji natáčíte?
Kdekoliv v Praze anebo tam, kam se dá dojet hromadnou dopravou a není to příliš finančně nákladné. Buď v sídle organizace anebo na nějaké její akci.
Uvažujete o tom, že budete v budoucnu natáčet v různých koutech ČR?
Mně by se to líbilo. Je velmi mnoho aktivních a zajímavých neziskových organizací. Bohužel je to pro mě ale nemožné při zaměstnání a péči o mladšího syna zvládnout. K mé lítosti…
Kde mohou lidé vidět Vaše dokumenty?
Na serveru Youtube, na webu www.BuduPomahat.cz, na webových stránkách neziskových organizací, v internetovém vysílání občanského sdružení První krok, v televizi NOE, na Facebooku, na Google Plus. Snažím se informace šířit všemi dostupnými cestami.
Co byste si přála u nás změnit?
Přála bych naší zemi více poctivosti a všestranné úcty. Aby si každý řekl „Já budu pomáhat“.
