Honzík

Záchrana přišla včas

Janě se nevyvedlo první manželství, zůstala jí holčička Klára. S vrozeným životním optimismem to nesla statečně a byla připravena vybojovat pro sebe a dcerku to nejlepší. Brzy po rozvodu poznala Karla, který měl rád ji i Klárku. Na institut manželství nezanevřela, a tak se vdala podruhé. Když se jim narodil chlapeček Honzík a za rok po něm holčička Zuzka, byla Jana šťastná. Konečně měla chlapa, který ji nesobecky miloval a dětem byl dobrým tátou. Jednoho horkého letního dne děti už od brzkého rána zlobily. Ale přišla babička a navrhla, že křičící a peroucí se klubko malých neposedů vezme na koupaliště. Když Jana dovařila oběd a trochu uklidila, vydala se za nimi také. Už z dálky viděla, jak Honzík s Klárkou dovádí ve vodě, zatímco Zuzka spinká ve stínu. Ještě zaslechla „Honzí chytej!" A pak už jen Klárka zoufala volala: „Honzíkuuuúú! Babíí, Honzík se topí!“ Jana nezaváhala ani vteřinu, vběhla do vody a syna, který již mezitím zmizel pod hladinou, po chvilce vytáhla. Byl v bezvědomí. Naštěstí byl na koupališti lékař a tomu se podařilo ještě před příjezdem záchranky Honzíka oživit. Záchrana přišla včas.

Nehoda Honzíka změnila

Honzík se však po nehodě změnil. Byl uzavřený do sebe, svého světa, málo mluvil. Už jen pouhá slova koupat a voda v něm vyvolávaly paniku. Jana s ním docházela pravidelně k psychologovi, psychiatrovi. Nakonec lékaři konstatovali určitou formu autismu. Pro matku to bylo velice těžké a vyčerpávající, Honzík se na ni hrozně upnul, odmítal být bez ní i jen pár minut a komunikoval jenom s ní. Bál se i babičky, kterou znal odmalička. „Mami, nebuď smutná, vždyť víš, že nemá rád doteky a každé narušení denní rutiny ho vykolejí. A někdy už ten strach překoná, jakoby se chtěl zase vrátit do našeho světa,“ utěšovala Jana svou matku. Když Honzík dostal čas, aby si zvykl na nové tváře kolem sebe, potom byl spokojený. Díky přidělené asistentce zvládl bez velkých problémů absolvovat i první tři třídy základní školy. Jana konečně mohla začít myslet i na sebe. Životní zkušenosti ji přiměly k tomu, že se začala zajímat o práci v sociální oblasti jako dobrovolník. Snad chtěla péčí o další lidi poděkovat za přízeň osudu při záchraně syna.

Letní tábor a kamarád

Forma Honzíkova autismu měla poměrně příznivou prognózu. Samozřejmě byl nadále dítětem, které žije ve svém vnitřním světě a málokoho do něho vpustí. Podle matky i doporučení lékařů byl čas postoupit do další fáze léčení. Tím měla být účast na letním táboře, který byl určen speciálně pro děti s obdobnými problémy. Honzíkovi se na tábor moc nechtělo, ale protože starší sestra Klára slíbila, že pojede s ním, dal se přemluvit. Dokonce si na táboře našel kamaráda Romana. Přátelství dvou autistů se možná jeví jako logické, v praxi je to však výjimka. Pro tyto děti má daleko větší význam jejich vnitřní svět. Překonat Honzíkovi patologické obavy z vody bylo jedním z hlavních terapeutických cílů táborového pobytu. Vedoucí byli dobře seznámeni s jeho problémy, a tak se mu v této oblasti mimořádně věnovali. Honzík udělal velký pokrok a dokázal se s dětmi cákat u břehu.

Tentokrát bylo pozdě

Jana s manželem přijeli v neděli za dětmi na návštěvu. Honzík s kamarádem dováděli ve vodě, postupně se k nim přidaly i další děti a praly se o nafukovací lehátko. Najednou Klára viděla, jak se bratříček z lehátka skulil. Vrhla se za ním, stejně jako tři vedoucí, kterým se ovšem pletly děti, které se poplašeně pokoušely dostat na břeh. Voda nehlubokého rybníka byla zkalena z předchozího dovádění a tělíčko našla jedna vedoucí až po dlouhých minutách v jiných místech, než kde původně pátrali. A opět byl ihned k dispozici lékař. Ovšem tentokrát se mu oživování přímo na místě nezdařilo. Po příjezdu záchranky byl Honzík napojen na přístroje a odvezen do nemocnice. Bohužel byl dlouho bez kyslíku a došlo k velkému poškození mozku. Ráno zemřel.

Jana chce pomáhat

Ani po této tragédii maminka Jana nerezignovala. Může žít pro své dvě děti a manžela. Navíc ji prožité utrpení posílilo v odhodlání pomáhat dalším lidem. Podařilo se jí dálkově vystudovat vysokou školu a začít pracovat jako sociální pracovnice. Pomáhá sociálně vyloučeným osobám a denně se setkává s dalšími lidmi, jimž osud přinesl mnoho zkoušek a problémů.