Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Hranice destigmatizace

12. 1. 2018

S reformou psychiatrické péče se úzce váže destigmatizace lidí s duševním onemocněním. Už jenom tím, že použiji termín „člověk s duševním onemocněním“ místo slova „schizofrenik“ nebo „blázen“ činím krok tímto zdárným směrem. Když se ale zamyslíme nad tím, co destigmatizace vlastně obecně znamená, něco tady nehraje. Destigmatizací doslova míníme zbavování lidí s duševním onemocněním stigmatu, tj. nějaké nálepky, kterou jim společnost předsudečně přiřknula. Před nějakou dobou Národní ústav duševního zdraví vytvořil video spot, kde se lidé z našich duševním onemocněním postihnutých řad představují slovy „jsme lidé jako vy“ a dodávají „vychováváme děti, studujeme, pracujeme“ a jako by vlastně říkali „vyrovnáme se vám.“ Pořád mi to ale připadá, jako kdybychom v závodu o místo na slunci spíše kulhavě dobíhali ty ostatní, normální. Jedná se o nějaké připodobňování a jak je známo, kopie nikdy není lepší než originál. Někdo by měl konečně stanovit ne to, v čem se lidé s duševním onemocněním rovnají ostatním, ale co jsou jejich jedinečné vlastnosti, kterými mohou svět obohatit, a kterými člověka bez tohoto daru nějak předčí. Bylo by možné namítnout, že se dávno ví, že bláznovství se úzce pojí s kreativitou, nicméně tím v tradičním pohledu na tuto skupinu lidí, zdá se, výčet končí.

Hranice destigmatizace

Často slýcháme o agresivitě schizofreniků, ale přitom opak je pravdou. „Tito lidé se spíše častěji stávají oběťmi trestných činů, než aby je působili, a to zejména díky jejich zranitelnosti, kterou agresor podvědomě vytuší,“ řekl mi nedávno jeden peer lektor. Je až s podivem, že můžeme působit na veřejnost dojmem síly a ohrožení, když v nitru jsme slaboučcí jako stébla trávy. Navíc máme tak velká a činná svědomí a neustále jsme doháněni pocity viny, až si spíše dáváme pozor, abychom ani vlásek nezkřivili a pokud se nám to nechtíc povede, donekonečna se za to omlouváme. Také máme velké obtíže lhát a to, jak je mi známo, je jednou z opovrhovaných vlastností našeho lidstva. Jsme přehnaně čestní, což pramení z našeho pocitu průhlednosti a strachu, že nám druzí dokážou číst myšlenky. To se projevuje takovými žádoucími situacemi, jako že schizofrenik daleko pravděpodobněji upozorní prodavače, že se spletl při vracení peněz než člověk běžný.

Další naší příkladnou vlastností je takřka nadpřirozená schopnost empatie. Protože tak nutně potřebujeme vědět, jak si stojíme u okolí, naučili jsme se velmi dobře číst výrazy obličeje a gesta. Tato schopnost je navíc podpořena naší zvýšenou citlivostí a vnímavostí a možná i naší nastražeností. Navíc jsme prožili velmi pestrou škálu stavů, takže na druhém poznáme ledacos už jen podle toho, že se to vzdáleně podobá tomu, co jsme zažili. Znalost těchto různých stavů je už sama o sobě hodnotou a v dnešní pokrokové době se uplatňuje třeba v práci peer konzultanta. Ten z pozice zkušenosti s těžkými stavy a práce s nimi může pomoct provést jiného člověka tímto peklem.

Někdy se o nás tvrdívá, že nic nevydržíme. To je i není pravda. Je pravda, že máme sklon příliš řešit vztahy a snadno se nás dotkne něčí poznámka. Nicméně ve srovnání s člověkem, který nikdy nezažil ataku psychózy nebo se nemusí každý den vypořádávat s úzkostnými potížemi, jsme toho vydrželi už až až. Zdravému člověku se ani nesní o tom, kolik jsme toho vydrželi a přežili. Pohybovat se ve světě takové schizofrenie a přitom normálně fungovat, chodit do práce, stýkat se s lidmi, pečovat o sebe je svým způsobem talent připodobitelný chůzi po provaze, tedy akrobacie a tu jsem v dětství považovala takřka za nadpřirozenou schopnost.

Kateřina Málková

Kateřina Málková

Když v pubertě nosila tričko s nápisem Crazy girl, nevěděla, jak doslovně ji to jednou bude vyjadřovat. Pro ni to znamenalo divokost, živelnost a radostnost, kterou se v té době pyšnila. V sedmnácti letech sestoupila do pekel. Začalo to osudným zjištěním, že strach ze strachu způsobuje strach. To způsobilo depresi. Jako odpočinek od deprese přišla mánie a nakonec vše vyvrcholilo psychózou. Od té doby trpělivě leze z propasti. Nálepky, kterými ji lze v současné době popsat, jsou „učitelka jazyků,“ „literátka,“ nebo „intelektuálka“ zároveň však „invalidní důchodce.“ Ona sama se identifikuje s vlkodlakem.

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |