Vyhozen na ulici
,,Zpočátku jsem bydlel v Nymburku, v bytě, který jsem zdědil po matce. Žili jsme tam společně s mou někdejší přítelkyní. Když jsme se pak pro neshody rozešli, byt jsem prodal a přestěhoval se ke strýci do nedaleké obce Zvěřínek," vzpomíná Ivan na štastnější období svého života. Bohužel z bytu ve Zvěřínku ho i se strýcem po čase vystěhovali, pro pouhé tři nezaplacené nájmy. Již psychicky nemocný Ivan se najednou ocitl na ulici. To ovšem současnou tržní společnost, která s nemocnými a sociálně slabými občany nemá slitování, nezajímalo. Jako paranoidní schizofrenik trpěl halucinacemi a hlasy a v takovémto kritickém stavu se nějaký čas potloukal mezi bezdomovci v Praze. Pak měl ale štěstí v neštěstí – pomohla mu jeho duševní choroba. Po novém ataku nemoci byl hospitalizován v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Tam byl život přece jen podstatně přijatelnější než venku na ulici, bez střechy nad hlavou a pořádné pravidelné stravy. V léčebně si Ivan našel mezi pacientkami přítelkyni, se kterou udržuje již šest let vřelý citový vztah, alespon na dálku.
Sen o vlastním bydlení
Protože neměl Ivan trvalé bydliště v Praze, nemohl zústat v Bohnicích delší dobu. Nakonec se ho ujala Psychiatrická léčebna nedaleko jeho rodného Nymburka, v Sadské. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu to znamenalo v podstatě záchranu života. Tam se jeho nemoc díky vhodné medikaci upravila a stabilizovala. Ivan, který se dokáže sám o sebe postarat, by mohl žít i mimo léčebnu normálním životem. Zásadním problémem však je: kde by to bylo? Z invalidního důchodu si na byt asi těžko může někdy ušetřit. Pomoci by mu mohlo tzv. chráněné bydlení, které se mu kompetentní pracovníci v Sadské snaží sehnat. I když to není vůbec jednoduché, vzhledem k vysokému počtu podobných případů jako je on. Ivan je od svých 24 let upřímně věřícím křestanem a právě víra mu pomáhala v nejtěžších chvílích života. Dnes mu pomáhá nevzdávat se naděje, že jednou do takového bydlení ze Sadské odejde a splní se mu jeho největší sen, že bude žít ve společné domácnosti s milovanou přítelkyní z Bohnic.
Paranoidní schizofrenie je zřejmě nejznámějším a nejčastějším typem schizofrenního onemocnění. Postižený trpí bludy, pocity, že je neustále pronásledován, je nesmírně vztahovačný a má tendenci zveličovat nepodstatné projevy svého okolí a považovat je za hrozbu pro svoji vlastní osobu. Převažují halucinace, především sluchové (slyšení hlasů, které se o dotyčném baví, komentují jeho chování, případně mu přikazují), ale i zrakové, tělesné, čichové a chuťové. Tyto bludy se mohou vlivem stresových situací ještě více stupňovat a mohou nabývat intrapsychického rázu, kdy si nemocný myslí, že mu jsou kradeny myšlenky anebo naopak, že mu jsou vkládány cizí myšlenky. Jeho chování je zapříčiněno nadměrným příjmem informací, mezi nimiž nemocný mozek vytváří nesouvislé spoje a asociace, které poté zodpovídají za bludy, paranoiu i nezvyklé chování. |
