Svaz postižených civilizačními chorobami
V roce 2004 začala poprvé pracovat ve Svazu postižených civilizačními chorobami (SPCCH) jako asistentka u seniorů se zdravotními problémy. „Asi po třech letech jsem však ze SPCCH i s několika dalšími spolupracovnicemi musela odejít, protože prostě nebyly finančních prostředky na výplaty. Ale práce mě bavila,“ vysvětluje paní Ivana. A situace se opakovala. Znovu střídala krátkodobá zaměstnání a brigády. Současně se v té době starala o staré rodiče. V květnu loňského roce se jí podařilo do Komunitního centra SPCCH vrátit, byť jen na částečný úvazek. „Opět pracuji jako asistentka u nemocných seniorů a zároveň jsem vedena na Úřadu práce. Snažím se sehnat zaměstnání na plný pracovní úvazek, ale v mém věku už je to těžké,“ říká paní Mutinská. Její práce je pestrá a kromě péče o nemocné seniory se v Komunitním centru SPCCH stará i o administrativu. Však právě na tuto práci má odbornou kvalifikaci. „Více než vysedávání v kanceláři mě ale baví terénní práce u nemocných seniorů. Mám na starost čtyři klientky, kterým nakupuji, pomáhám s vedením domácnosti, doprovázím je k lékařům nebo na úřady. Přestože práce asistentky u postižených je finančně hodně podhodnocena, mě baví, vnitřně naplňuje a osobně ji považuji za velmi potřebnou a důležitou,“ uzavírá žena, která je ochotna věnovat se svým klientkám i v mimopracovní době.
Text i foto: Luboš Hora