Jak může kůň pomoci

Jak dlouho pracujete jako hipoterapeutka v Psychiatrické léčebně Bohnice?

Přesně dvacet let.

A kdo vás ke koním přivedl?

Koně byli vášeň již od dětství, proto jsem šla v sedmdesátých letech pracovat do dostihové stáje ve Velké Chuchli. V roce 1986 se mi narodila postižená dcera. Když jí bylo pět let, pronajala jsem si koně z Kladrub a začala ji vozit. Abych ji neublížila, začala jsem studovat fyzioterapii. Hipoterapie není sport, terapeut musí především rozumět zdravotním problémům malých i velkých pacientů a vědět, jak je léčit. Totéž platí i pro psychoterapii s pomocí koně, kdy terapeuté musí mít vzdělání psychologické nebo pedagogické. Pracuje se s člověkem a je důležité přesně vědět, jaký problém má, jak se léčí a koně tomu přizpůsobit.

Kde lze vystudovat fyzioterapii ?

Fyzioterapie se vyučuje na mnoha vysokých školách, kdo chce dělat hipoterapii, musí se doškolit ve specializovaném kurzu.

Kolik máte koní určených k terapii ?

V současnosti máme k dispozici sedm koní na psychoterapii pro pacienty léčebny Bohnice, dva koně pro děti na fyzioterapii, jednoho tažného koně na vozatajství. Farma navíc poskytuje ustájení pro soukromé koně. Areál je určen pro terapii i rekreační ježdění.

Jaké plemeno je na terapii nejlepší ?

Záleží na tom, co děláme. Fyzioterapie vyžaduje jiné koně, psychoterapie má odlišné požadavky, proto vybíráme podle potřeb. Při výběru nerozhoduje plemeno, ale nadání koně pro terapeutické využívání. Každé plemeno je učitelné pokud ten jedinec má předpoklady. Ve stáji nyní máme noriky, haflinga, české teplokrevníky, anglického plnokrevníka, lipicána a ponyho. Pochopitelně si vybíráme koně podle typu pro malé děti. Aby byl hodný, ale to musí být všichni. Aby byl přiměřeně veliký trupem.

Vychováváte si koně pro hipoterapii sami ?

Osvědčilo se kupovat mladé koně a vycvičit je přímo zde ve stáji, než převychovat starší koně, kteří mohou mít mnoho zlozvyků. Kůň by měl být fyzicky a psychicky zralý, ideální je zařadit koně na terapii okolo šestého roku. Věkem kůň získává zkušenosti, čím je starší, tím je pro terapii kvalitnější. Kůň, který dokáže s terapeutem spolupracovat, je naprosto nedocenitelný. Nyní máme na výcvik tříletou a sedmiletou klisnu, dva koně mají přes dvacet let, ostatní mezi deseti a dvaceti lety

Co nabízíte svým klientům?

Jsme velké středisko, sloužíme celoročně od pondělka do pátku, přes víkend koně odpočívají. Každý pracovní den do deseti hodin probíhá výcvik koní a od deseti do půl dvanácté a pak od jedné do čtyř hodin probíhá terapie. Koně se při terapii střídají, pokud nejsou na terapii, jsou ve výběhu. Terapie je pro pacienty léčebny i pro lidi, kteří si potřebují nějakým způsobem psychicky odpočinout. Hipoterapie pro zájemce zvenku je služba na objednání, jedná se o čekací dobu, protože zájem je veliký. V letních měsících se věnujeme batolatům. Poníci se na hipoterapii moc nehodí, ti jsou spíše na pracovní terapii. Na fyzioterapii už musí být koník vyšší kohoutkové výšky.

Jak dlouho terapie probíhá?

Skupinová terapie (psychoterapie) trvá hodinu a půl, část probíhá ve stáji, kde pacienti koně ošetřují, část v jízdárně, kde na koních jezdí. Individuální terapie (fyzioterapie ) trvá 20 až 30 minut.

Co přináší hiporehabilitace pacientům?

Při fyzioterapii kůň podporuje psychomotorický vývoj u dětí s poškozeným mozkem, trénuje reflexy, bez kterých dítě nemůže lézt a chodit. Jsou to vzpřimovací, vyvažovací a rovnovážné funkce. Podaří se například rozchodit děti, které nechodí. U dospělých pacientů má kůň vliv relaxační, kondiční, aktivační, zážitkový. Například když je potřeba, aby se pacient zklidnil. Byli zde klienti na psychoterapii z pavilónu závislostí a byli terapií doslova nadšení. Hipoterapie se sice přirovnává k jezdectví, ale s jezdectvím nemá nic společného. Kůň má okolo sebe jakousi auru – tepelné záření. A pak je to pohyb, který skutečně léčí. Hiporehabilitace je také vhodná pro schizofreniky. Přicházejí sem, pokud již ztrácejí svou sebepéči, sebeobsluhu, tak zde ty návyky znovu získávají, pečují o zvířata, je to vlastně aktivační terapie. Jsme zaměřeni na cíl, aby se nemoc vyléčila a dál neprojevila, snažíme se najít důsledky nemoci a ty odstraňovat. Aby se mozek i přes nějaký handicap zatěžoval a pracoval. U všech těchto nemocí je hipoterapie s koněm hodně aktivační a jakákoliv aktivita nebo pohyb příznivě působí na pacienta, snižuje deprese a může i předcházet onemocnění.

Chodí na terapii i lékař?

Role lékařů je pacienty diagnostikovat a hipoterapii jim doporučit. Přímo ji nevykonávají, k tomu slouží vyškolení terapeuté. Máme psycholožku, která má vystudovanou speciální pedagogiku. Takže odbornou práci provádíme na sto procent.

Dostáváte nějaké granty ?

Ne, protože jsme součást farmy, která má hospodářství, a vydělává prodejem plodin. Oves, seno a slámu máme vlastní. Dokonce nám o naší činnosti, kterou je hiporehabilitace, má vyjít kniha, kterou si po internetu zájemci budou moci objednat. Bude tam přesně popsáno, jakého koně vybrat pro rehabilitaci, proč ho vybrat, které možnosti jsou vhodné a které ne a bude popsána přímo práce s pacientem. Jaký je postup a metodika pro hiporehabilitaci.

Jezdila jste i dostihy ?

Několik jsem jela, ale to nebyl můj sen a cíl. Chtěla jsem mít koně jako kamaráda, pochopit jeho chování a najít si k němu cestu formou důvěry a ne násilí. Vnímat koně jako živočišný druh a nikoliv jako sportovní náčiní mi hodně v mé nynější profesi pomáhá. Jinak máme jednoho tažného koně a pacienti si zkouší řídit i povoz. Když někdo sedí na koni, tak vším ostatním pohrdá, je to velké umění. Každá disciplína s koněm má své: známe jezdectví, parkúr, drezuru, voltiž, raining, vozatajství, dostihy a je stále se co učit celý život. Kdo vydrží u koní, mám zkušenosti z mládí, že mladí jezdci po několika pádech odešli z turfového sportu. Je pravda, že třeba drezura se může dělat i do vysokého věku a to je pro ty, kdo koním propadli a věnují jim celý svůj život.

http://www.cshipo.wz.cz/

Zdroj: www.cshipo.wz.cz Text a foto: Lenka Nováková

Hipoterapie (slovo vzniklo složením slov HIPPOS - řecky kůň a THERAPY -terapie) je metoda fyzioterapie využívající přirozený pohyb koně v kroku jako stimul a rehabilitační prvek. Krok koně se promítá do trojrozměrného pohybu koňského hřbetu, který se stává pro terapii jedinečnou balanční plochou. Přenosem pohybových impulzů přes koňský hřbet na klienta, který na koni sedí či zaujímá jinou, jeho možnostem odpovídající polohu (vleže na břiše, s oporou o předloktí atd.), dochází k oslovení centrálního nervového systému – mozku. Ten musí nejen zpracovat vjemy o změnách, které nastávají při kontaktu s pohybujícím se koňským hřbetem, ale i vyslat adekvátní rozkazy k tomu, aby organizmus reagoval správně a v rámci rovnovážných reakcí. Díky tomu, že kůň má velice podobný pohybový stereotyp chůze jako člověk, nutíme tak centrální nervový systém pohybově znevýhodněného člověka zpracovávat a vysílat vjemy a příkazy, které by za normálních okolností vysílal při lidské chůzi. Je tak možno docílit pokroků právě v rehabilitaci pohybu u dětí i dospělých tam, kde je postižena koordinace, rovnováha a vývoj vzpřimování.