Až do šesté třídy chodil normálně doma do školy, ale pak už to bylo nad jeho síly.Proto byl přeložen do pražského Jedličkova ústavu. ,,Strávil jsem tam tehdy tři roky a základní školu řádně dokončil" vzpomíná muž, ke kterému byl životní osud tak krutý. Po ukončení školní docházky byl přeložen do Ústavu pro postiženou mládež v Plzni.
,,V Plzni jsem se učil tři roky kartáčníkem" uvádí Honza. Doučit se mu sice nepodařilo, ale nebyla to jeho vina. Plzenský ústav byl totiž těsně před jeho vyučením zrušen. Honza se tedy vrátil domů na Kladno.Tam zkusil pracovat jako dělník ale po pouhém měsíci jeho řádné pracovní činnosti ho z rizikových důvodů propustili. Je smutné, že teprve potom mu přiznali plný invalidní důchod.Nějaký čas pak byl při důchodu doma. S nečinností se ale nechtěl smířit.
,,Začátkem sedmdesátých let jsem zkusil pracovat v invalidním družstvu DISK v Buštěhradě u Kladna." vzpomíná Honzík. Tam ale nastal další problém. Jednalo se o úkolovou práci. Na tu ale při svém handicapu prostě nestačil.Ze zdravotních důvodů jí musel po čase nechat.
Jan Michálek byl ale vždy bojovníkem. Jen tak snadno se nikdy nevzdával.Na lepší časy mu začalo konečně svítat v roce 1973. To byl zvolen do funkce v tehdejším Svazu invalidů. V něm už zakotvil natrvalo a působí v něm dodnes.Již od první poloviny devadesátých let navíc pomáhá v Centru pro zdravotně postižené Středočeského kraje, působí zde jako dobrovolník bez nároku na jakoukoli odměnu. O peníze mu totiž nikdy nešlo. Vedoucí kladenské pobočky Centra Martina Hrubá nedá na Honzu dopustit. Honza je maximálně obětavý a pracovitý.Kromě práce v Centru pomáhá i sousední organizaci, která pracuje se sluchově postiženými občany. Pro ni zajištuje nákupy baterek do naslouchadel i jejich opravy. Jan Michálek prostě nikdy na život nezatrpkl a vždy se snažil být maximálně prospěšný a užitečný svému okolí. Na svůj handicap tak reaguje tím nejsprávnějším a nejstatečnějším způsobem.
Vizitka: Jan Michálek Narozen: 12. 8. 1946 v Kladně Bydliště: Kladno Stav: svobodný Důchodce Koníčky: cestování, hudba
Text i foto: Luboš Hora
