Vzdělání a první zaměstnání
Jana bydlí na vesnici nedaleko Velké Bíteše. „Ve velkých městech lidé berou nevidomého člověka úplně normálně, ale na vesnicích je to horší. Tam se na vás lidé dívají všelijak,“ přiznává Jana. Absolvovala jeden rok normální základní školy v místě bydliště, a potom přestoupila do Brna na speciální základní školu pro zrakově postižené. „Nejdřív jsem chodila tři roky do třídy pro slabozraké. Tam se psalo normálně rukou, ale byl tam zvětšený černotisk. Od čtvrté třídy jsem musela jít do třídy pro nevidomé. Tam už jsem se musela naučit používat Braillovo písmo,“ vypráví Jana. Kvůli postižení nemohla jít po základní škole na masérku, tak si vybrala rodinnou školu, která se zrovna otevírala v Brně na Hlinkách. Po maturitě na Střední škole pro zrakově postižené v Brně zůstala rok pracovat na škole jako osobní asistentka učitelky ručních a domácích prací. „Sama si mě vybrala. Pomáhala jsem jí při výuce ručních a domácích prací. Když měla předmět rodinnou výchovu na polytechnice u kluků, tak jsem jí pomáhala s těmi, co byli slabší. Dalším zaměstnáním byla práce v kanceláři na Základní škole ve Velké Bíteši, kde Jana pracovala pět let. Nejprve dva roky dojížděla z domova, potom tři roky samostatně bydlela ve služebním bytě.
Počítače
V roce 2000 – 2001 absolvovala Jana první rekvalifikační kurz na počítače v Brně. „V té době mě počítače začaly bavit a staly se mým koníčkem. A nakonec se mi koníček stal prací, protože pracuji pro firmu s výpočetní technikou, kde se dělají pomůcky pro zrakově postižené na bázi PC a také se zde dělají normální počítačové sestavy pro zdravou veřejnost. Ale v oblasti počítačů se vzdělávám dodnes. V současnosti si dělám počítačový kurz v jihlavském TyfloCentru,“ říká Jana. Zúčastňuje se i dalších výukových kurzů, například komunikace, loni si udělala rekvalifikační ukrz operátora telemarketingu. Jana je prostě aktivní, zvídavá mladá žena, která využije každou příležitost něco nového a zajímavého se naučit „Mým velkým úspěchem byl návrh na cvičnou kuchyňku pro TyfloCentrum. Podle mého plánu se realizována nakonec v Tyfloservisu, kde pomáhá při výuce sebeobsluhy zrakově postižených,“ usmívá se Jana spokojeně.
Zájmy
„V první a druhé třídě jsem hrála na klavír. Od šesté třídy do druhé ročníku na střední škole jsem byla členkou pěveckého sboru, kam jsem chodila ráda, protože zpívání mě bavilo a baví dodnes. Měla jsem i možnost vystupovat na prvních ročnících Tmavomodrého festivalu v Brně. Na internátě jsem navštěvovala kroužek ručních prací, kde jsme se učily šít v ruce i na elektrickém šicím stroji. Umím i vyšívat, háčkovat a plést. Mezi mé záliby patří vedle počítače také četba, kultura, hudba a kreslení. S TyfloCentrem jezdíme na výlety, chodíme hrát jednou za měsíčně golf. S brněnským TyfloCentrem jezdím na rekondiční pobyty týdenní i víkendové na Vysočinu k Novému Městu na Moravě. Jezdím tam ráda, děláme výlety po okolí, a bývá i sportovní odpoledne, kdy se hrají hry s míčem a kuželky,“ vypočítává Jana všechny své aktivity.
A jaké jsou plány do budoucna?
„Ráda bych si našla partnera. Chtěla bych, aby byl stejně jako já zrakově hendikepovaný, ale hlavně, abychom si rozuměli. Úplně zdravého bych nechtěla, protože si myslím, že by mě nepochopil. A pokud bych bydlela sama bez partnera, tak bych si pořídila vodícího psa. Ale zatím o tom vážně neuvažuji. I když jsou chvilky, kdy mě mít psa láká,“ vysvětluje Jana. Vodícího psa zatím nemá, z kompenzačních pomůcek používá bílou hůl, počítač s hlasovým výstupem, diktafon, hmatové hodinky, mobilní telefon s hlasovým výstupem a psací stroj „pichťák“. „Rodiče mi pomáhají, když potřebuji někam doprovodit, například pokud se účastním akcí v jihlavském TyfloCentru, protože tam jezdím sama. Pokud jde o budovy nebo o nějakou místnost, tam se rychle naučím orientovat i bez hole. Když mně někdo přiblíží k nějakému předmětu, tak si ho dokážu představit. Pamatuji si, jak daný předmět vypadal,“ vzpomíná Jana, která působí velice sympatickým a vyrovnaným dojmem.
