Jana Doskočilová se ženou,která jí v životě pomohla nejvíce - ředitelkou
OS ČČK Kladno Stanislavou Klicmanovou.
Přišla o zdraví i střechu nad hlavou
Dnes je Jana Doskočilová v takové situaci, že se prakticky nedokáže o sebe sama postarat. „Po ztrátě střechy nad hlavou jsme bydleli se synem asi rok v pronájmu, ale ten vzhledem k mým minimálním příjmům nebylo možné udržet,“ vzpomíná paní Jana. Těžká sociální situace silně narušila i její psychiku, začala se léčit na psychiatrii a rok a půl strávila v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích v okrese Litoměřice. Zdravotní stav jí nedovoloval, aby se pustila do soudních sporů, koneckonců na to neměla ani peníze. Její psychický stav se ještě prudce zhoršil po rodinných starostech s problémovými dětmi. Přesto, že strávila dlouhou dobu v léčebně a byla hodně nemocná, nepřiznali jí ani částečný invalidní důchod. Odešla až normálně do starobního důchodu. Výše jejího důchodu je ale taková, že jí sociální odbor musí doplácet nikoli zanedbatelnou finanční částku, aby dosáhla alespoň životního minima. „Mohla jsem ale dopadnout ještě hůř a skončit i s nezletilým synem vyloženě na ulici,“ vypráví Jana Doskočilová.
Záchrana v hodině dvanácté
Naštěstí v nejtěžších chvílích podal Janě Doskočilové pomocnou, či lépe řečeno vyloženě záchranou ruku Oblastní spolek Českého červeného kříže (OS ČČK) v Kladně. Ten provozuje ve svém objektu i tzv. azylový dům s kapacitou šest samostatných pokojů s příslušenstvím. Především díky pochopení ředitelky OS ČČK Stanislavy Klicmanové se v roce 2009 mohla paní Jana i se synem do jednoho z pokojů nastěhovat. A bydlí zde, třebaže již ne se synem, dodnes.
Azylový dům mají klientky s dětmi využívat pouze rok, ale Jana Doskočilová je stále v tak špatném psychickém stavu, že v jejím případě - zase díky ředitelce zařízení a vedocí sociálního odboru Magistrátu města Kladna - byla povolena výjimka. Paní Jana tedy žije v azylovém domě již několik let a při jejím stále se zhoršujícím zdravotním stavu jiné než toto provizorní řešení není možné.
Zatím mezi lidmi, kteří pomohli
Obětavá ředitelka Klicmanová vyřídila paní Doskočilové k minimálnímu důchodu ještě alespoň oprávněné finanční příspěvky v rámci smlouvy o poskytování sociální péče. Samotná Jana je v takovém stavu, že sama by si těžko něco vyřídila. Otázkou je, co s ní bude dál. V azylovém domě těžko může zůstat doživotně. Zažádala si tedy o umístění v domově důchodců, což jí bylo již přislíbeno. Kdy to bude, neví. „Já vlastně do domova důchodců ani nijak nepospíchám. Tady v azylovém domě, mezi lidmi, kteří mi v životě pomohli nejvíc, se mi líbí. A až tam jednou budu, stejně se sem vždy budu vracet aspoň na návštěvy,“ uzavírá Jana Doskočilová.
